„Nikdy předtím (včetně legendárních šedesátek) ani nikdy poté nedošlo k takovému uskupení talentů, originality a výjimečnosti v jeden čas a na jednom místě,“ napsal hudební publicista Vojtěch Lindaur (1957–2018) o české nové vlně. Sám Lindaur se jako vedoucí pražského kulturního střediska Opatov do jejich dějin také zapsal.

Být pankáč v socialistickém Československu znamenalo víc, než nosit číro a poslouchat nebo hrát punk rock. Znamenalo to přivolat na sebe pozornost bezpečnostních složek a vysloužit si nálepku závadová mládež. Prvním českým pankáčům a jejich hledání životního prostoru v rigidní atmosféře normalizace je věnován první díl Tématu Plus ze série Hudební rebelové, kterou vysíláme v repríze.

Na českém venkově je znali všichni. Muže v šedozelených stejnokrojích. Hlídali klidné noci první republiky, jejich svědomí bylo zkoušeno během nacistické okupace a nakonec museli čelit změnám, které přišly s únorem 1948.

Novodobá historie severních Čech je propojená s těžbou hnědého uhlí. Nejinak je tomu v případě chemických závodů mezi Mostem a Litvínovem. Dnes se tady vyrábí všechno možné od benzínu přes asfalt až po bublinky do limonády. Minulost mamutího podniku pod Krušnými horami je ale temná.

Karlovy Vary-Plzeň-České Budějovice. Kolem těchto tří měst se v roce 1945 vinula demarkační linie skrz západní Čechy, oddělující území osvobozené americkou armádou a tou Sovětskou, resp. Rudou Armádou. Pro ustupující německé vojáky to byla hranice mezi zajetím v evropských podmínkách – a poukázkou do Gulagu. Pro vojáky Vlasovovy armády to byla zeď, u které je čekala kulka nebo provaz. A pro velmoci to bylo hranice potenciálního politického vlivu.

Dunění děl, střelba a rachot tanků – zlověstná melodie války se na jaře 1945 začala linout i českým územím. Kromě strachu a děsu v sobě ale tentokrát nesla i naději a očekávání. A Češi válečné volání – a především volání po svobodě po šesti letech německé okupace – vyslyšeli.

Kdysi vyslyšeli lákání carského Ruska na lány úrodné půdy i osvobození od daní či vojenské služby. Založili na východě české osady a prožili v nich všechny bouře 20. století. Na jeho konci zatoužili potomci našich krajanů po návratu do Československa. Nakolik vstřícně je přijal stát, který v době, kdy jejich předkové odcházeli, ještě neexistoval?

Českou pivní kulturu zařadilo ministerstvo kultury na seznam nehmotného dědictví. Pivovarnictví má u nás dlouhou tradici. Pojí se s ním řada zajímavých příběhů a nové stále přibývají. Co člověk musí znát, aby si uvařil pivo doma? A má zlatý mok vůbec nějaké hranice? I na to se zaměřuje pořad Téma Plus, který vysíláme v repríze.

Na konci 50. let se tehdy jednatřicetiletému architektovi Václavu Krejčímu nabídla jedinečná příležitost – navrhnout centrum nového města Most, které se teprve mělo stavět. Jak na to dnes vzpomíná? A dokážeme s odstupem času ocenit socialistickou architekturu?

ČZ vzor 75 – tak se jmenuje bezesporu nejznámější česká, potažmo československá pistole. Údajně jde o druhou nejkopírovanější pistoli na světě. Tou první je Colt 1911, jehož výrobce dnes patří výrobci pětasedmdesátky. Jaká byla cesta, po které naše výroba pistolí došla až sem?

Mezi tradiční česká průmyslová odvětví patří také letecký průmysl. Proudové Albatrosy a Delfíny, sportovní Zlíny, Meta Sokoly nebo Blaníky, cestovní Turbolet nebo elegantní Morava. To jsou jen některá z letadel vyráběných u nás. Jaké jsou kořeny této tradice?