Nacistický režim ukazoval nenávistné myšlenky ve velkolepých obrazech. Dnes se můžeme nejen s estetikou a odkazy na třetí říši setkat i v jiných, někdy zdánlivě humorných kontextech. „Zesměšnění oběti prostě není žádným humorem, satirou, nebo něčím podobným,“ zdůrazňuje historik Vojtěch Kyncl. V debatě Českého rozhlasu Plus na Letní filmové škole se potkává s publicistou Matějem Forejtem a umělcem a dokumentaristou Pavlem Stercem.

„Ukažte mi člověka, který nesnáší detektivky, a já vám ukážu hlupáka; možná chytrého hlupáka, ale přesto hlupáka,“ napsal Raymond Chandler, autor celé hromady detektivek a stvořitel Phila Marlowa. Těžko říct, co je na tom pravdy – už proto, že většina lidí detektivky ráda má. Stačí se podívat do televizních programů. Detektivky a kriminálky, ať už jako filmy nebo seriály, jsou asi nejčastějším vysílaným žánrem.

Každý těm ostrovům říkal jinak – Britové Falklandy, Argentinci Malvíny. V dubnu 1982 byly už téměř 150 let v držení Velké Británie. Argentinci to ovšem považovali za nezákonné. A tak se vojenská junta vedená generálem Leopoldem Galtierim rozhodla tyto ostrovy obsadit v domnění, že Británie si to vzhledem ke vzdálenosti od Londýna a ke stavu britského loďstva a ekonomiky bude muset nechat líbit. To byl ovšem mylný předpoklad.

Když revoluce Fidela Castra začátkem roku 1959 ovládla Kubu, vypadalo to, že vztahy se Spojenými státy a ostrovem se nezhorší. Brzy ale začal nový režim znárodňovat americké podniky a USA začaly připravovat protiakci. K té došlo za vlády Johna F. Kennedyho. Vylodění kubánských emigrantů v Zátoce sviní byl ale debakl a Castro jen posílil. Režim, který vytvořil, vládne Kubě dodnes. Vylodění v roce 1961 je druhým dílem minisérie pořadu Téma Plus s podtitulem Vojenské intervence.

XX. sjezd sovětských komunistů počátkem roku 1956 spustil nákazu, kterou se SSSR už nikdy tak zcela nezdařilo vymýtit: touhu satelitních zemí střední Evropy vymanit se z dosavadní sovětské politiky a začít „budovat socialismus“ po svém. Důsledkem byla masivní invaze do Maďarska a sotva odvrácená invaze do Polska.

Dark turismus neboli temná turistika je fenomén, který přitahuje návštěvníky na místa spojená s válkami, katastrofami, lidským utrpením i smrtí. Pro někoho představuje možnost lépe pochopit historii a uctít památku obětí, jiní zde hledají silné emoce, autentické zážitky nebo fascinaci temnými stránkami lidských dějin. Kde leží hranice mezi vzděláváním, pietou a pouhou senzací? A proč nás místa tragédií vlastně tolik přitahují?

Vínové barety, odznaky s padáky a heslo Strach je smrtelný hřích – to jsou symboly, které neodmyslitelně patří k parašutistům. Historie československých výsadkářů se měla začít psát v roce 1939. K prvnímu dubnu tehdy měla vzniknout první zkušební jednotka v rámci československé armády, takzvaná letecká pěchota. Jenže přišel Mnichov a okupace, a tak se první kapitola československých parašutistů začala psát později a úplně jinde, ve Velké Británii a Sovětském svazu.

Poslední díl speciální série Tématu Plus – Hudební rebelové – je věnován písničkářům. Rebelům vcelku nenápadným, zpravidla civilního vzezření, kteří neprovokují nápadnými účesy, oblečením prošpikovaným sichrhajckami, a hlasitou energickou hudbou, ale výhradně slovy. Zpívání a hraní v socialistickém Československu bylo pro ně podobnou kličkovanou jako pro rozervané rockery. (repríza)

„Nikdy předtím (včetně legendárních šedesátek) ani nikdy poté nedošlo k takovému uskupení talentů, originality a výjimečnosti v jeden čas a na jednom místě,“ napsal hudební publicista Vojtěch Lindaur (1957–2018) o české nové vlně. Sám Lindaur se jako vedoucí pražského kulturního střediska Opatov do jejich dějin také zapsal.

Být pankáč v socialistickém Československu znamenalo víc, než nosit číro a poslouchat nebo hrát punk rock. Znamenalo to přivolat na sebe pozornost bezpečnostních složek a vysloužit si nálepku závadová mládež. Prvním českým pankáčům a jejich hledání životního prostoru v rigidní atmosféře normalizace je věnován první díl Tématu Plus ze série Hudební rebelové, kterou vysíláme v repríze.