Kde končí přesvědčování nebo manipulace a začíná vymývání mozku? Dokázali jsme brainwashing rozluštit v minulosti, a dokážeme ho odhalit dnes? O tom, že studená válka byla eldorádem tajných služeb a jejich metod často daleko za hranou ústavnosti, demokratických pravidel i elementární morálky, svědčí temný případ úmrtí Franka Olsona, bakteriologa pracujícího počátkem 50. let pro CIA na tajných projektech, které měly za úkol najít metody „vytěžování mysli“ a jejího ovlivňování.

V březnu 1965 se v německém Spolkovém sněmu rozpoutala bouřlivá diskuze. Za dva měsíce měl svět oslavit 20. výročí konce druhé světové války a podle tehdejšího německého trestního práva by tak mohly být promlčené vraždy spáchané do roku 1945. Političtí představitelé země řešili zásadní otázku. Dají se nacistické zločiny promlčet, anebo Německo přizná odpovědnost za tyto události a bude je chtít potrestat nehledě na čas, který od nich uplynul?

Sametová revoluce v listopadu 1989 přinesla nejen změnu politických poměrů v zemi, ale především návrat svobody. Ta se okamžitě promítla i v regálech knihkupectví, kde se začaly objevovat knihy do té doby zakázaných spisovatelů.

Pro část pamětníků byly Devadesátky divokou jízdou, kdy bylo možné cokoli, hlavně se neohlížet. Pro jiné šlo o poznání, že svoboda zdaleka nesouvisí s odpovědností. Mohlo se podnikat, cestovat, zakládat politické strany – a taky bez obalu mluvit o sexu a erotice. Právě s počátkem 90. let je spojený rychlý nástup erotických a pornografických časopisů. Něco z té doby připomene pořad Téma Plus.

Televizní zábava 90. let byla hlavně otevřená – jednak světu a konečně bez cenzury, a také svět vstoupil do televize. Diváci očekávali novinky – a ty jim rozhodně nikdo neupřel. Když pak do hry vstoupily soukromé komerční televize, bylo nad slunce jasné, že obrazovka je najednou i obrazem společnosti. Protože to, na co se divák nedíval, bylo předem odsouzeno k zániku.

„Zatmělo se mi před očima, vyskočil jsem na pódium a zařval: ,Vy jdete do p….!. A my jdeme do stávky‘!“ vzpomíná režisér Václav Marhoul na osudný 21. listopad 1989, kdy před zraky stovek zaměstnanců Filmového studia Barrandov 1989 vyprovodil do historie zkoprnělé zástupce stranické buňky KSČ. Ti se totiž pokoušeli bagatelizovat masakr studentů na Národní třídě. Sám netušil, že v ten okamžik změnil budoucnost svoji, Barrandova a snad i českého filmu.

Antisemitské projevy v historii sílí zpravidla v souvislosti s výraznými společenskými otřesy a krizemi. Nejinak tomu bylo i u nás při změně politického systému po listopadu 1989.

S rozvolněním společnosti v devadesátých letech se v Česku rozbujel i pornografický průmysl, který pro mladé herečky představoval lukrativní oblast. „Za první scénu jsem dostala deset tisíc korun,“ popisuje někdejší česká pornoherečka Tarra White v rozhovoru pro Český rozhlas Plus. Vyrůstala v 90. letech, do pornoprůmyslu vstoupila v nultých letech. „Čím mladší holka vypadala, tím lepší to bylo,“ vzpomíná na začátky své kariéry.

Devadesátá léta přinesla rozvolnění – a to i v oblasti erotiky a pornografie. V Praze se konal první erotický veletrh u nás, začaly se šířit videokazety s pornografickým obsahem, vznikaly televizní pořady jako Peříčko či Tabu. Jak na období devadesátých let vzpomínají lidé, kteří stáli u počátků české pornografie? V čem se mohl český erotický průmysl srovnávat s Hollywoodem? A k jakým proměnám pornografie došlo?

Před třiceti lety se definitivně rozpadlo Občanské fórum. Hnutí, které vzniklo z iniciativy disidentů, získalo v listopadu 1989 rychle masovou podporu a vyjednalo pokojné převzetí moci od Komunistické strany Československa. Ale velmi brzy se v něm projevily názorové rozdíly jeho hlavních lídrů a po roce a několika měsících se formálně rozpustilo. Jak na něj dnes vzpomínají Alexandr Vondra, Václav Klaus a Petr Pithart, shrnuje Téma Plus Víta Pohanky.