„Zatmělo se mi před očima, vyskočil jsem na pódium a zařval: ,Vy jdete do p….!. A my jdeme do stávky‘!“ vzpomíná režisér Václav Marhoul na osudný 21. listopad 1989, kdy před zraky stovek zaměstnanců Filmového studia Barrandov 1989 vyprovodil do historie zkoprnělé zástupce stranické buňky KSČ. Ti se totiž pokoušeli bagatelizovat masakr studentů na Národní třídě. Sám netušil, že v ten okamžik změnil budoucnost svoji, Barrandova a snad i českého filmu.

Sametová revoluce v listopadu 1989 přinesla nejen změnu politických poměrů v zemi, ale především návrat svobody. Ta se okamžitě promítla i v regálech knihkupectví, kde se začaly objevovat knihy do té doby zakázaných spisovatelů.

Na českém venkově je znali všichni. Muže v šedozelených stejnokrojích. Hlídali klidné noci první republiky, jejich svědomí bylo zkoušeno během nacistické okupace a nakonec museli čelit změnám, které přišly s únorem 1948.

Nacisté měli za 2. světové války s českým národem své tajné plány. Jedním z nich byla i násilná germanizace. Částečně si ji vyzkoušeli na dětech. Nutno také říct, že masová germanizace z pohledu nacistů vhodných jedinců a likvidace či otrocká práce těch nevhodných byl plán, který se měl naplno realizovat až po skončení války. Pořad vysíláme v repríze.

Ačkoliv Skandinávie nebyla tou nejdůležitější zájmovou oblastí československých tajných služeb, je s ní spojen jeden velký a jeden malý příběh, které se odehrály v 80. letech. V prvním figuroval dostihový jezdec a ve druhém pracovník ministerstva zahraničí. Poslechněte si čtvrtý díl minisérie pořadu Téma Plus o akcích československé rozvědky.

Následující příběh byl tak tajný, že o něm dlouho nic nevěděly dokonce ani československé tajné služby a vlastně dodnes toho o něm víme jen málo... Praha a Havana měly v dobách studené války výjimečné vztahy. Začaly se rozvíjet záhy po vítězství kubánské revoluce v lednu 1959. Už příští rok otevřelo Československo na Kubě svou ambasádu a zahájilo intenzivní styky s novou kubánskou vládou. Spolupráci zahájily také rozvědky obou zemí. V 60. letech rozjely akci s názvem Manuel.

Ne vždy platí, že nepřítel mého nepřítele je automaticky mým přítelem. To byl i případ Československa ve vztahu k mezinárodnímu terorismu, který v 70. letech sevřel Evropu. Do jaké míry podporovalo normalizační Československo teroristy z Frakce Rudé armády nebo palestinské teroristy? A proč si v Praze v 70. a 80. letech minulého století dávali tak často schůzky teroristé jako Carlos Ramirez Sanchez zvaný Šakal?

Atentáty, únosy, podstrčené dokumenty, dezinformační akce. To všechno prováděla československá rozvědka za dob komunismu. Kam až sahala její moc a na jaké akce si troufla? Do jaké míry byla v područí sovětské KGB a kde mohla jednat samostatně? A jak její fungování ovlivnila měnící se politická situace v poválečném Československu? Odpovědi nabízí pořad Téma Plus.

V neděli 3. října 1990 se po čtyřiceti letech Německo, rozdělené na komunistickou a demokratickou část, sjednotilo. Spolková republika Německo, od roku 1949 ztělesnění německé demokracie, se rozrostla o území bývalé NDR. Naplnil se tak sen německých revolučních demokratů z roku 1848. Na sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem tehdy debatovali o cestě ke sjednocenému, demokratickému Německu. Žel, neuspěli.

Balkánské mafie začaly v Československu působit ještě před pádem koncem socialismu a pádu komunistů. Po roce 1989 se jejich vliv rychle rozšířil – od cigaret a šedé ekonomiky, k obchodu s heroinem a kokainem. Dnes je naše země považována za uzel jejich mezinárodních aktivit i „klidné“ útočiště.