Na prahu léta vyrážíme za nejčerstvějšími zvuky z domácích studií a zkušeben – došlo na křehké momenty i nekompromisní grind. Jak je posluchačstvo Špíny jistě zvyklé, tak se opět potvrzuje fakt, že lokální hudebnictvo nelenilo a připravilo novinek až až.

Jsou to čtyři roky, co Špínu navštívil výrazný pražský elektronický producent Exhausted Modern. Od té doby se mnoho věcí změnilo – dnes ho na plakátech najdete spíš pod monikerem Oblaka. Na začátku května mu vyšla nová deska Shores Of Old Sentiments, což zavdalo dobrou příležitost potkat se opět ve studiu a probrat posuny v tvorbě i na pražské elektronické scéně.

Jen málo kapel zanechalo v hardcore punkové scéně takovou stopu jako Tragedy. Bez pomoci labelů i sociálních sítí si vybudovali naprosto jedinečnou pozici a stvořili zvuk, který ovlivnil stovky kapel napříč několika generacemi. Letos uplynulo 25 let od vydání jejich debutové desky a tak jsme se rozhodli, že jim věnujeme celý jeden díl Špíny.

Záda otočená směrem k publiku, pokukování po teniskách, ale především po vlastních a efekty přetékajících pedal boardech. Nekonečné utápění se v chlácholivém hluku. Těsně po revoluci u nás začala vznikat osobitá nezávislá shoegazová scéna, jejíž příběh vypráví nová kniha Miloše Hrocha Šeptej nahlas.

Tento týden jsme osedlali táhlou vlnu melancholie a rozhodli se rozběhnout nový, speciální a nepravidelný seriál. Čistě subjektivně, ale za to velmi pečlivě jsme vybrali ty nejsmutnější a nejtížívější písně, které kdy nezávislá scéna povila. Žádné fadeování skladeb, jen čisté a na kost ohlodané emoce.

S nadcházejícím jarem jsme se ve Špíně rozhodli provětrat lokální sklepení, garáže, zkušebny i pokojíčky. A nevěřili jsme vlastním uším, co se k nám zpoza dveří doneslo za libé tóny. Česká a slovenská nezávislá scéna totiž během dlouhých mrazivých večerů nepospávala a přichystala pro nás tolik novinek, že se nám do naší hodinky ani všechny nevešly.

Amelie Siba tento týden vydala čtvrté album s názvem This may be the only way 2 heaven. Navrátila se k nahrávání v klidu a bezpečí vlastního pokoje, spontánně a intuitivně, bez vnějšího tlaku i očekávání druhých. Surové album využívající metalové samply se zaměřuje nejen na témata, jako je duševní zdraví, ale snaží se přinášet i pocit naděje a sounáležitosti. Probrali jsme, jak se na albu pracovalo a proč potřebovala dát nahrávce komplexnější podobu.

Producenta, DJe a publicistu Andreje Kabala jsme ve Špíně přivítali už před více než rokem, kdy s námi prokormidloval podzemní vody dungeon rapu. Tentokrát jsme se ponořili do stokařinou obetkaného života jeho rapového projektu Žakhéles. Poslední, podzimní nahrávka Crack is liek odkazuje na Haringův slavný murál Crack is Wack a opět se nese na mocné vlně memphiského zvuku.

Jak zní hudba, která posouvá hranice vnímání? V tomto díle Špíny jsme se ponořili do našich archivů a vybrali kapely, které nás v daný moment uhranuly svým extrémním, radikálním nebo nějak jinak vybočujícím zvukem. Nečekejte ovšem vyčerpávající muzikologický přehled. Udělali jsme si zkrátka v mrazivých a temných týdnech radost historickou selekcí oblíbených špinavostí.

„Spoustu kapel hrálo pomalu, ale Codeine byli něco jiného, unikátního, předběhli svou dobu,“ okomentoval Stuart Braithwaite z Mogwai jednu ze svých nejoblíbenějších desek – debutové album amerických Codeine s názvem Frigid Stars. Od jejího vydání letos uplyne 35 let a tak jsme to tento týden zpomalili na rychlost pohybu tektonických desek a ponořili se nejen do jejich tvorby, ale pokusili se i rozkrýt původ a esenci mikrožánru slowcore.