V dalším dílu pořadu Švédský stůl se ponoříme do hlubin středověku a poslechneme si skladby věnované mariánskému kultu. Na začátku CD je několik kompozic společných pro celou evropskou církev, zbývající většina alba se věnuje repertoáru specifickému pro české země. Jsou to unikátní skladby, které byly v některých případech pro nahrávku nově přepsány ze starých pramenů a na tomto CD se objevují v novodobých premiérách. Poslouchat budeme album, které v roce 1995 natočil soubor Schola Gregoriana Pragensis s uměleckým vedoucím Davidem Ebenem a jmenuje se Rosa mystica. Jméno rosa mystica – „mystická růže“ je poetickým mariánským oslovením, které najdeme například v mariánských litaniích.

Podobenství podle starozákonního příběhu ze třetí kapitoly knihy Daniel. Při návštěvě Tokia v roce 1956 zhlédl Benjamin Britten představení tradičního japonského divadla Nó. Toto divadlo má původ ve 14. století, zahrnuje drama, hudbu i tanec. Představení doprovází malý instrumentální soubor a všechny postavy hrají pouze muži. Hovoří se archaickým jazykem a používají velmi úsporná charakteristická gesta. Brittena představení nadchlo a rozhodl se přenést toto drama do evropského kontextu.

Antonio Salieri byl italský hudební skladatel, dirigent a pedagog, který ve své době patřil mezi nejznámější a nejrespektovanější hudební osobnosti. Orchestr London Mozart Players a dirigent Matthias Bamert na albu Antonio Salieri – Symfonie, předehry a variace nahrál 26 variací na „La Follia di Spagna“, předehry k operám La locandiera, Cublai, Falstaff, dále Symfonii D dur „Il Giorno onomastico“ a Symfonii D dur „Veneziana“.

Francouzský soubor Musica Antiqua hraje renesanční a raně barokní tance. Název alba Schiarazula Marazula vybrali jeho interpreti sice záměrně tak, aby zaujal svou nezvyklostí, ale pro nás je cennější, že ještě atraktivnější než samotný název je na něm nahraná renesanční a raně barokní taneční hudba. O kvalitách nahrávky svědčí i to, že byla vydána v několika reedicích a získala řadu ocenění. CD Schiarazula Marazula nahrál v roce 1997 soubor Musica Antiqua, jehož uměleckým vedoucím je Francouz Christian Mendoze. 

Velikonoční oratorium Johanna Sebastiana Bacha není tak frekventované jako ostatní Bachova oratoria, např. Pašije podle Matouše a podle Jana či Vánoční oratorium. Ve srovnání s nimi je poněkud netypické a může za to do značné míry téměř dobrodružná historie vzniku této skladby. Na samém počátku napsal Bach v roce 1725 pastorální světskou kantátu „Entfliehet, verschwindet“ k narozeninám vévody Kristiána ze Saxe-Weissenfelsu, které se také podle nálady a charakteru hudby říká Pastýřská kantáta.

Mariánské kantáty od skladatelů Georga Friedricha Händela a Giovanni Battisty Ferrandiniho společně se souborem Musica Antiqua Köln za řízení uměleckého vedoucího Reinharda Goebela natočila v roce 1994 švédská sopranistka Anne Sofie von Otter. Obě kantáty jsou mariánské, ale vznikly k různým příležitostem.

Usebrání je termín užívaný především v křesťanství a znamená posbírání, zkoncentrování mysli, soustředění, ztišení, obrácení pozornosti do sebe, do přítomnosti daného okamžiku. Tato chvíle zastavení se a vypnutí vnějšího shonu je momentem nasměrování pozornosti od vnějšího světa k sobě samému a k Bohu, který přebývá jednak kdesi v nekonečnu a jednak zároveň v nitru každého člověka. Každý, kdo opravdu prožívá hudbu, zná ty momenty, kdy se ho některá skladba či útržek melodie dotkne tak intenzivně, že má pocit, jako by se ho právě dotklo ono krásné věčné, po kterém v duši toužíme.  Právě takovou niternou hudbu od renesance až po 20. století nabídne další Švédský stůl.

V roce 2007 natočil vokální soubor Fraternitas Litteratorum CD Caesar vive! s hudbou rudolfinské Prahy, které záhy získalo francouzskou cenu „Choc“ prestižního hudebního časopisu Le Monde de la musique. CD bylo natočeno v kapli na zámku Brandýs nad Labem, který v současnosti patří mezi naše nejvýznamnější renesanční památky.  Album je věnováno hudbě na dvoře císaře Rudolfa II. 

V roce 1991 natočil francouzský violoncellista Christophe Coin a orchestr Academy of Ancient Music, řízený dirigentem a cembalistou Christopherem Hogwoodem nahrávku koncertů a sonát Antonia Vivaldiho. Koncerty přinášejí živost a barevnost většího obsazení, kontrastní sonáty jsou v tempu, zvuku i výrazu klidnější a vnášejí do nahrávky niternější prožitek.