Další díl pořadu Švédský stůl nás zavede do hluboké české historie, až do 14. století. Každý národ se konstituuje a ve své svébytnosti utvrzuje různými rituály, znaky a symboly. K těmto identifikačním prvkům patří také úcta k významným předkům a osobnostem, kterými v duchovních dějinách národa jsou národní světci. 

CD Couperinovy Apoteózy nahrál v roce 1986 soubor Hespèrion XX pod vedením gambisty Jordiho Savalla. Jeho spoluhráči jsou tehdejší jedni z nejlepších instrumentalistů: houslistky Monica Huggett a Chiara Banchini, cembalista Ton Koopman a loutnista Hopkinson Smith. Jednotlivé části obou apoteóz jsou uváděny francouzskými texty, které na nahrávce recituje Bernard Hervé.

CD Tribute to a Lost Generation – „Pocta ztracené generaci“ v roce 2014 natočili hobojista Vilém Veverka a klavírista Daniel Wiesner. Najdeme na něm hudbu českých skladatelů, jejichž uplatnění bylo během komunistické diktatury v Československu z různých důvodů omezováno. Těmito důvody mohlo být např. náboženské přesvědčení, nesouhlas s komunistickou ideologií, příklon ke stylu, jenž nebyl v souladu se socialistickou estetikou, atp. Komunisté se s těmito umělci vypořádávali buď přímým pronásledováním, nebo prostě vymazáním z kulturního dění. Dostát svému přesvědčení a pravdivosti uměleckých ideálů tehdy vyžadovalo morální pevnost a osobní integritu. Teprve po roce 1989 se pak kulturní veřejnost postupně seznamovala s jejich dílem, přičemž mnozí se svobodné doby již nedožili.

V roce 1999 natočili cellista Mario Brunello a klavírista Andrea Lucchesini kompletní nahrávku Brahmsových sonát pro violoncello: Sonátu č. 1 e moll, op. 38, a Sonátu č. 2 F dur, op. 99. Obě díla dělí 21 let, ale přesto se v obou případech jedná o skladby suverénní s bohatou melodikou a tematicky vytříbeně propracované.

Album koncertů pro dechové nástroje od Georga Philippa Telemanna natočil v roce 1986 renomovaný německý soubor Musica Antiqua Köln. Najdeme jich zde celkem šest pro různá obsazení: pro příčnou flétnu, pro tři hoboje, pro dva chalumeau, pro trubku, pro zobcovou a příčnou flétnu a pro trubku a housle.

Gioacchino Rossini se narodil roku 1792 v italském městě Pesaro. Jeho rodiče byli aktivními hudebníky: otec hrál na trubku, matka byla zpěvačkou. Tato okolnost samozřejmě mladému Gioachinovi usnadnila start v hudebním oboru. Komponovat začal zhruba ve 12 letech a pak pokračoval ve studiích hudby v Bologni. Přestože Rossini komponoval písně, duchovní skladby a komorní i klavírní hudbu, jeho doménou byly a zůstávají opery, kterých během svého života napsal čtyři desítky, a to ve velmi rychlém sledu.

V létě roku 2001 v nizozemském Delftu natočil soubor Nachtmusique s uměleckým vedoucím, klarinetistou Ericem Hoeprichem CD věnované hudbě Wolfganga Amadea Mozartova. Švédský stůl z něj nabídne Serenádu č. 10 B dur, KV 361, známou pod názvem „Gran Partita“. 

udebně-duchovní podobenství podle Lukášova evangelia.

Album německého orchestru Cappella Coloniensis z Kolína nad Rýnem se jmenuje Ouvertüren – „Předehry“, ale části těchto skladeb naznačují, že se jedná o pouze dobově podmíněný název a ve skutečnosti se jedná o barokní suity. Tyto kompozice otevírá předehra a po ní následují tradiční tance, jako jsou bourrée, rigaudon, menuet, polonéza či sarabanda. Jedná se o hudbu příjemnou a pohodovou, která měla zpestřit slavnostní chvíle a dodat jim lesku.

Kompletní nahrávku pěti klavírních trií Louise Spohra na přelomu let 1993 a 1994 pořídilo Beethoven Trio Ravensburg v obsazení Ulrich Gröner – housle, Susanne Eychmüller – violoncello a Inge-Susann Römhild – klavír. Autor skladeb se narodil roku 1784 v Braunschweigu jako Ludewig Spohr, v německých zemích je uváděn jménem Ludwig a ve světě pak pod francouzskou variantou Louis. Byl to významný německý skladatel, dirigent, pedagog, organizátor hudebních festivalů a houslový virtuos mezinárodního významu. Vedle Niccola Paganiniho byl považován za jednoho z největších houslistů své doby. Už za svého života byl Spohr celebritou.