Mezinárodní bezpečnostní situace se v posledních letech prudce mění. Kybernetické operace, které probíhají nejen v souvislosti s válkou na Ukrajině nebo v rámci izraelsko-palestinského konfliktu, potvrzují, že kyberprostor se stal standardním kolbištěm současných konfliktů. Bezpečnostní hrozby navíc nabývají nových podob a jejich původci nových ambicí. Jak si představují budoucnost kybernetické bezpečnosti ti, kteří budou rozhodovat o jejím směřování? 
V brněnské předvolební debatě Studia N a Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost se střetli zástupci politických stran a hnutí, aby obhájili své strategické priority a předložili konkrétní návrhy pro zajišťování kyberbezpečnosti Česka. Pozvání přijali Robert Králíček (ANO), Michal Zuna (TOP 09), Petr Letocha (STAN) a Ondřej Profant (Piráti).
Jak by vyvážili právo občanů na zachování soukromí s potřebou státu bojovat s trestnou činností v kyberprostoru? Co by měl stát dělat, aby přitáhl a udržel špičkové odborníky v kyberbezpečnosti? A jak řešit prohlubující se závislost Česka a Evropy na technologiích svých zahraničních rivalů? Podívejte se na celou předvolební debatu Studia N z brněnského výstaviště.
Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či na YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

CELOU EPIZODU NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION
Stovky až tisíce falešných účtů na TikToku se snaží ovlivnit české volby: uměle zviditelňují antisystémové strany, šíří proruský obsah a obcházejí algoritmus platformy. Videa se dostávají ke stovkám tisíc uživatelů. Investigativní reportéři Lukáš Prchal a Zdislava Pokorná ve Studiu N odkrývají, jak celá síť funguje.
Máme důkazy o napojení na Rusko? Co o tom vědí české úřady? A dokáže stát takové zásahy do voleb zastavit? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

VŠECHNY PŘEDVOLEBNÍ KONFRONTAČNÍ ROZHOVORY V PLNÉ DÉLCE NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION
„Řadu věcí jsme neudělali tak, jak jsme si představovali. V některých věcech jsme udělali chyby a je poctivé to přiznat,“ reaguje na výčet nesplněných slibů v předvolebním Studiu N ministr zemědělství a předseda KDU-ČSL Marek Výborný. „Považuji za chybu, že jsme se v polovině vládnutí nepostavili před veřejnost a neřekli jsme, že už teď víme, které sliby nejsme schopni splnit,“ říká.
Výborný se jako předseda lidovců ve Studiu N distancuje od bohoslužby, která se konala v polovině září v Týnském chrámu v Praze za zavražděného amerického konzervativního aktivistu Charlieho Kirka: „Lidovci se mší za Kirka nemají nic společného.“
Za organizací bohoslužby stál pražský zastupitel za KDU-ČSL Jan Wolf. Přímluvy předčítala lidovecká poslankyně Romana Bělohlávková, známá například snahou o prosazení odkazů na Hnutí pro život na těhotenské testy. „Žádné výrazné tváře KDU-ČSL tam nebyly,“ říká Výborný. „Wolf je městský zastupitel v Praze a letos za nás nekandiduje.“
Kde by byli lidovci bez koalice Spolu? Proč se téma deagrofertizace objevilo až v posledních týdnech před volbami? Proč vládní strany zvolily útočnou kampaň proti politikům hnutí ANO? V čem je Andrej Babiš dnes jiný než ten, se kterým dříve lidovci spolupracovali? Proč se KDU-ČSL snažila protlačit zakotvení manželství jako svazku muže a ženy do ústavy? A jak si definuje pojem „genderová ideologie“? Podívejte se na celou epizodu na Herohero.co/studion

PŘIDEJTE SE KE KOMUNITĚ VÍC NEŽ 1700 PŘEDPLATITELŮ A PŘEDPLATITELEK STUDIA N NA HEROHERO.CO/STUDION A SLEDUJTE VŠECHNY EPIZODY V CELÉ DÉLCE
„V Pásmu Gazy neexistuje nikdo, komu by někdo nezemřel, nikdo, kdo by se nikdy nepřesídlil. Takového člověka neznám,“ popisuje ve Studiu N Tereza Wyn Haniaková z Lékařů bez hranic. „V našich klinikách i nemocnicích je cítit, že lidé jsou prázdní, nedůvěřují nikomu a žijí ve strachu. Mají na výběr mezi smrtí a smrtí. A nejhorší je, když vám sami říkají, že jsou připraveni zemřít.“
V Gaze podle Haniakové chybí dostatek úplně všeho. „Dá se získat nějaké množství vody, ale i tak spousta lidí pije znečištěnou. Dá se sehnat mouka, takže můžou dělat nějaké placky, sem tam se dá nově sehnat nějaký kousek zeleniny, například brambory, ale není toho moc. Potraviny jako jsou vejce nebo maso jsou od začátku blokády na trhu dostupné. Lidem chybí proteiny,“ říká.
Ve Studiu N předčítá dopis, který napsala její kolegyně zdravotnice: „Smrt se zdá jednodušší než nekonečný cyklus vysídlování. Už se smrti nebojíme. Každý den stejně umíráme kousek po kousku. Ráno se probudíme a předstíráme, že můžeme jít dál. Už ale nedokážu ukonejšit ani vlastní děti. (…) Nevím ještě, jak smrt přesně vypadá, ale představuju si, že asi nějak takhle.“
Lékaři bez hranic na místě pracují často v provizorních podmínkách a řadě lidí nedokáží pomoct. Sami se navíc ocitají v nebezpečí. „Museli jsme v našich složkách zavést nový akronym: ‚Beaten by others‘. Přichází k nám totiž z distribučních míst lidé, kteří mají promáčknutá žebra nebo byli pošlapáni, jak moc tam bylo lidí. Od začátku jsme také zavedli akronym ‚Wounded child, no surviving family‘. Měli jsme plné nemocnice dětí, které neměly nikoho.“
Myšlenku na normální život už Palestinci podle Haniakové dávno vzdali. „Ráno jsem mluvila se svou kolegyní. Ta holka se mi ztrácí před očima. Je strašně hubená a hrozně vyčerpaná. Minulý týden se opět musela přesídlit kvůli bezpečí. Je to cyklus násilí, který nevím, kam vede. Pořád se vám jenom honí hlavou, co dalšího se stane. Za poslední dva roky jsme se pokaždé dostali do fáze, kdy jsme si říkali, že už to nemůže být horší. Ale ono se to vždycky stalo.“
Aktualizace: V epizodě Studia N hovoří Tereza Wyn Haniaková o dvanácti mrtvých kolezích. V čase mezi natáčením rozhovoru a jeho vydáním přišel o život třináctý.
Co o realitě války píší přímo lékaři z místa? Jakým lidem kvůli provizorním podmínkám už pomoct nemohou? A jak si vysvětluje netečnost velké části světa k tomu, co se v Gaze děje? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

CELÝ BILANČNÍ ROZHOVOR NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION
„Jsem křesťan a myslím si, že součástí naší víry a přístupu k životu je umět odpustit. A pokud se člověk dokáže poučit z věcí, které udělal, má dostat druhou šanci. Má na ni mít nárok i ten, kdo vyjde z vězení – takže proč ne také on,“ říká o Dominiku Ferim končící šéfka Sněmovny a TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. „Nesmíme ale zapomenout na to, že jsou to věci, které oběti poznamenaly na zbytek života. U něj jsem tu pokoru neviděla a to mě trochu mrzí,“ svěřuje se v bilančním rozhovoru ve Studiu N.
Kvůli zdravotnímu stavu se rozhodla letos nekandidovat ve sněmovních volbách. V říjnu přestane být poslankyní a předsedkyní Sněmovny, o měsíc později odevzdá post předsedkyně TOP 09. Politika ale není to, co jí podlomilo zdraví. „Je to souhra několika věcí, není to jedna diagnóza nebo jeden problém,“ říká.
Podrobněji se chce k tématu vrátit v připravované knize. „Musím to osvětlit, abych tím ukázala zejména jiným ženám, že nejsme a nemáme povinnost být ze železa. Máme mít možnost si dovolit být v určitých okamžicích zranitelné a křehké,“ popisuje Pekarová Adamová.
Po volbách se chce věnovat byznysu. „Chtěla bych rozjet něco svého,“ říká. Ve Studiu N ale připouští, že to není její definitivní konec v politice. Vyjádřila se například ke spekulacím, že by stála o místo pražské primátorky. „Já se toho a priori nezříkám, ale neznamená to, že to plánuji. Mým cílem není být primátorkou, ale umím si představit, že na kandidátce nějak figurovat mohu, abych pomohla kolegům svou známostí. Mám svou fanouškovskou skupinu,“ říká.
Jak se za poslední roky změnila politická kultura ve Sněmovně? Proč se o ni bojí její blízcí? A jak zpětně hodnotí své výroky o svetru nebo menstruační chudobě? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

CELÝ ZÁZNAM STUDIA N LIVE NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION. PŘEDPLAŤTE SI NÁS A SLEDUJTE VŠECHNY EPIZODY V PLNÉ VERZI
Maďarský premiér Viktor Orbán demonstruje svou moc na systematickém ponižování menšin, říká ve Studiu N politoložka Zora Hesová z Ústavu politologie FF Univerzity Karlovy. „Když mu to prošlo na Romech, na migrantech nebo na trans lidech, projde mu to i na dalších. Společnost, která se proti tomu nepostavila, ztrácí možnost bránit se dál. Je rozdělená a oslabená,“ říká. 
Podle reportéra zahraniční rubriky Seznam Zpráv Filipa Harzera už Orbán utáhl šrouby ve společnosti natolik, že stát vykazuje znaky autoritářského režimu. „Neustálá propaganda ve státních a spřátelených médiích médiích je tak servilní, až je směšná. Je to, jako když se Husák v sedmdesátých letech líbal na letišti s Brežněvem.“
Maďarsko Hesová přirovnává k feudální společnosti. „Abyste vystudovali, našli práci, měli zajištění a přístup k lepším zdrojům, musíte se spojit s režimem a jednat tak, jak se od vás očekává. A ideálně vstoupit do strany,“ popisuje. Lidé, kteří jsou protirežimní nebo součástí nějaké menšiny, mají podle ní pocit, že už je pro ně Maďarsko nepřátelským prostředím. „A ti, kteří žijí v souladu s režimem, žijí ve feudálních vztazích. Pro ty, kteří si to uvědomují, je to forma nedůstojného života.“ O Orbánův scénář autokratizace se podle jejího mínění snaží řada evropských politiků.
Dají se podle ní rozpoznat podle těchto prvků: „Měli bychom si všímat stigmatizace jakýchkoliv slabých skupin – například menšin nebo cizinců. Časté je také nepřátelství vůči liberalismu, vůči Evropské unii jako takové nebo argumentace národem. Tito politici podněcují k vystupování z dlouhodobých solidárních pozic, například vůči Ukrajině, a extrémně zjednodušují komplikované problémy – třeba Green Deal, u kterého redukují klimatickou krizi na diesel,“ vyjmenovává politoložka.
Parlamentní volby se v Maďarsku budou konat v dubnu příštího roku. „Obrazil jsem pár středoevropských voleb a vím, že všechny volby dopadnou hůř, než si teď myslíme,“ říká Harzer.
Jak velká je šance, že někdo odstaví Orbána od moci? V jakých skutečných problémech se ocitá jeho země? A jak dnes vypadá v Maďarsku odvaha? Podívejte se na záznam Studia N live z festivalu Prague Pride.
Sledovat nás můžete také na Instagramu.

CELÝ ROZHOVOR NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION
„Myslel jsem si, že slovo zestátnění v roce 2025 ve slovníku politiků neuslyším,“ připouští ve Studiu N generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral. Řada politiků přišla před volbami s plánem zrušit koncesionářské poplatky a sloučit Český rozhlas s Českou televizí. „Pan Babiš říkal, že se inspiroval na Slovensku. Této inspirace bych se velmi obával,“ říká v rozhovoru Zavoral.
Místo koncesionářských poplatků navrhuje například nejsilnější hnutí ANO financovat obě instituce ze státního rozpočtu. „V takovém případě by byla nezávislost Českého rozhlasu velmi výrazně ohrožena. Vidíme to na Slovensku. V momentě, kdy navážete financování na státní rozpočet, jste velmi zranitelní,“ upozorňuje Zavoral s tím, že se politikům pokusí smysl poplatků vysvětlit.
Se slovenskou veřejnoprávní STVR loni Český rozhlas přerušil na neurčito dlouhodobou spolupráci. Obával se totiž, že po politických zásazích a změně vedení nebude nezávislé. „Teď jsem obdržel dopis s prosbou o schůzku, jejímž cílem by mělo být znovuobnovení spolupráce. Nemám důvod se s paní generální ředitelkou nepotkat – budu se ale ptát, proč skončil pořad Overovňa (pořad se věnoval vysvětlování dezinformací a konspiračních teorií, pozn. red.) a proč zrušili oblíbený satirický pořad Skúška sirén,“ říká Zavoral. Důvody k obavám podle něj zatím zůstávají.
Kriticky se staví také k návrhům na sloučení Českého rozhlasu s Českou televizí. „Bavit se o slučování v momentě, kdy Český rozhlas coby instituce oslavil stoleté výročí, považuji za barbarský počin,“ tvrdí. „Sloučení by znamenalo zadupání a marginalizaci rozhlasu jako media typu. Zažil jsem Slovenský rozhlas jako silnou instituci, ze které se v momentě, kdy zfúzovala s ekonomicky problematickou Slovenskou televizí, stala úplná nicka uvnitř celé organizace. Ze Slovenského rozhlasu se stal otloukánek,“ připomíná generální ředitel. Česká televize jako větší instituce by podle něj Český rozhlas jednoznačně pohltila. „Byl by to konec rozhlasu v té podobě, jak ho dnes známe,“ říká.
Zavoral tvrdí, že od posluchačů podobné názory neslýchá. „Už rok a půl objíždím republiku, jezdím po vyloučených lokalitách a s tím názorem, že bychom se měli sloučit, jsem se nesetkal vůbec nikde. Vidím to v těch sálech. Zástupci hnutí ANO by se asi divili, kolik jejich voličů sedí v sále, kde tleskají mým slovům, že chceme uchovat rozhlas samostatný. Stejně tak nám unisono říkají: 55 korun za rozhlas nás neruinuje,“ říká.
Přijal by nabídku vést sloučený Český rozhlas s Českou televizí? Počítá s tím, že se veřejnoprávních médií zastane veřejnost? Proč se účastnil Krameriových cen, ve kterých zasedli dezinformátoři a konspirátoři? Proč chtěl do čela zpravodajství angažovat Jitku Obzinovou? A mají zaměstnanci rozhlasu mizerné platy? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

„Fico se chová jako nejméně suverénní premiér v moderních dějinách Slovenska. To, jak se podřizuje Vladimiru Putinovi, je bezprecedentní. Je to na hraně vlastizrady,“ říká šéfredaktor slovenského Denníku N Matúš Kostolný. Sám Fico přitom ve svých vystoupeních často používá pojem suverenita. „Jaká suverenita? To je lokajství. Podřízenost. Předklon,“ tvrdí Kostolný. Bývalá zpravodajka Českého rozhlasu v Bratislavě Pavlína Nečásková by ještě před pěti lety označila Slovensko za zemi v ohrožení. „Dnes říkám, že už je v průšvihu,“ poznamenala ve Studiu N live natáčeném na Letní žurnalistické škole v Havlíčkově Brodě.
Za největší riziko Kostolný považuje, že se Ficovi podaří Slovensko civilizačně vytlačit z Evropy. „Donekonečna opakuje, že je Rusko důležitý partner a měli bychom dělat politiku na všechny čtyři světové strany. Jenže jim to vždycky vychází tak, že jdou pouze na východ,“ podotýká.
Slovenský premiér podle něj uvěřil, že ve společnosti jsou jen dva typy lidí: ti, kteří jsou s ním, a ti, kteří jsou proti němu. „On si myslí, že ti druzí ho chtějí zlikvidovat. Útočí na každého, kdo si dovolí říct, že dělá nebezpečné, zvrhlé a zvrácené věci. Součástí katastrofy je, že jsme si na to zvykli. Už mi nepřijde nic divného na tom, že na mě a mé kolegy Fico osobně útočí – přitom to není a nemělo by být normální,“ míní šéfredaktor Denníku N.
„Nepříjemné je, že už se to přenáší do běžného dne. V posledních dvou letech se mi začalo stávat, že na mě někdo pokřikuje na ulici. To, že mi lidi píšou hnusné maily a odporné zprávy, se dá nějakým způsobem selektovat, zablokovat – dá se na to nějakým způsobem zvyknout. Teď někdo vylepil na ulici plakát, který útočí na Denník N, a lidi na mě pokřikují. Pro část společnosti se to stává normou,“ popisuje.
K tomu, aby se země změnila, už podle novinářky Českého rozhlasu Pavlíny Nečáskové nestačí jen volby. „Celý systém je propojený, nemluvíme jen o politické scéně, ale i justici nebo policii. V tomto ohledu je Česká republika někde jinde, byť už je možná také v ohrožení,“ tvrdí.
Ve vzduchu visí otázka, zda čeští politici po sněmovních volbách nenastoupí podobnou cestu, jakou zvolila Ficova vláda – například omezování nezávislosti veřejnoprávních médií. Řada stran a hnutí se například netají tím, že by rády zestátnily a sloučily Českou televizi a Český rozhlas.
„Samozřejmě že se bojíme. Obáváme se toho. Ale co s tím? Je pravda, že mi slovenští kolegové často říkají: první, co pozorujte, je, jak se začne nová vláda chovat k veřejnoprávním médiím. To je první ukazatel toho, že se začínají dít věci,“ říká Nečásková. „Pořád zbývá naděje, že to nenastane. Doufáme, že budeme mít u veřejnosti zastání. Víc k tomu říct z pozice veřejnoprávní novinářky říct nemůžu.“
„Jestli věřím v lidstvo?“ zamýšlí se Kostolný. „To je otázka… Protože taková kolektivní psychóza a debilita, kterou lidstvo momentálně prochází, se jen tak nevidí.“ Podle Nečáskové prochází demokracie v celém západním světě zátěžovým testem. „Zatím ta čísla nevycházejí moc dobře, ale pořád se může změnit spousta věcí,“ doplňuje.
V jaké fázi rozpadu demokratického státu se Slovensko ocitá? Bude Česko po volbách následovat podobný scénář? A co by mohlo v Evropské unii způsobit trio Fico–Orbán–Babiš?
Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.
 

CELÝ SPECIÁL STUDIA N NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION, PŘIDEJTE SE K VÍCE NEŽ 1600 PODPOROVATELŮ A SLEDUJTE VŠECHNY EPIZODY V PLNÉ VERZI
Rusko i Izrael posouvají limity dosavadních konfliktů. Polsko poprvé sestřelovalo ruské drony ve svém vzdušném prostoru a Izrael provedl překvapivý útok na Katar, kde cílil na představitele Hamásu. Dvě zásadní události, které vyvolaly mezinárodní pozdvižení a svět kvůli nim sklouzl do ještě většího napětí.
Co tyto výpady znamenají? A balancuje svět na hraně? Odpovědi hledá Filip Titlbach v nové epizodě Studia N s reportérkami zahraniční redakce Deníku N Petrou Procházkovou a Dominikou Píhovou. Sledujte už teď na herohero.co/studion

CELOU EPIZODU NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION
Investigativní novinářka Deníku N Zdislava Pokorná a šéfredaktorka Page Not Found Apolena Rychlíková v posledních měsících čelily vlnám výhrůžek, urážek a online nenávisti. V některých případech verbální útoky koordinovali sami politici. Co to s nimi dělá, jak se proti tomu bránit – a proč se stupňuje agresivita vůči ženám v médiích? Podívejte se na otevřený rozhovor s oběma novinářkami v nové epizodě Studia N.
Prvním spouštěčem tři týdny trvající koordinované vlny nenávisti vůči Apoleně Rychlíkové bylo zveřejnění zpravodajského textu o europoslanci Filipu Turkovi, na kterého jeho bývalá partnerka podala trestní oznámení kvůli podezření ze sexuálního a domácího násilí. „Obrovskou reakci to vyvolalo hlavně kvůli aktivitě předsedy Motoristů sobě Petra Macinky,“ říká Rychlíková.
Útoky přitom daleko přesáhly běžnou kritiku. „Byla jsem terčem extrémně sexistické kampaně. Vytáhli si moje nejškaredější fotky a začali je masivně sdílet. Vznikly taky falešné účty, které rozšiřovaly, že jsem sexuálně neuspokojená, nešťastná, neatraktivní a že žárlím na ženy, kterým Filip Turek věnuje pozornost,“ popisuje. „Chodily mi i výhrůžky smrtí. Některé z nich byly explicitní – typu ‚chtěl bych tě rozčtvrtit a rozházet prasatům‘. Běžně mi psali, že mě vypnou, že si objednali mou vraždu nebo že ví, kde bydlím, a najdou si mě.“
Investigativní novinářka Deníku N Zdislava Pokorná se stala terčem nenávisti kvůli sérii textů odhalujících bitcoinovou kauzu. „Postupně se to stupňovalo, vrchol to mělo v červnu,“ říká. Ačkoliv šlo o jiný typ útoků – častěji sofistikovanější než v případě Rychlíkové –, tlak byl dlouhodobý a vyčerpávající. „Denně jsem si procházela patnáct e-mailů, proč jsem neschopná, nevzdělaná, co všechno na mě vytáhnou nebo kde žije můj otec. Byl to nátlak, který mě měl znevěrohodnit.“
Obě novinářky se shodují, že cílem takových útoků bývá právě pokus o znevěrohodnění jejich osoby: „Z mezinárodních průzkumů víme, že v případě útoků na novinářky je to kromě výhrůžek sexualizovaným násilím také snaha o delegitimizaci. Jsou-li mladé, poukazuje se na jejich věk nebo domnělou nevzdělanost. Jsou-li etablovanější, přichází narativ, že se ke své práci dostaly přes postel,“ zmiňuje Rychlíková.
Součástí útoků je i jazyk a oslovování. „Obě máme problém s tím, že máme atypická jména. U nás dvou se znormalizovalo, že se nemusí dodávat příjmení, protože tolik Apolen a Zdislav ve veřejném prostoru není. Politici a jejich fanoušci a fanynky nám říkají ‚paní Apolenka‘ nebo ‚slečna Zdíša‘… Je to iritující. Mně bude za čtyři roky čtyřicet, jsem máma dvou dětí a mám dvanáctiletou novinářskou kariéru. Neumím si představit, že bych přišla za nějakým mužem, oslovovala ho křestním jménem a ještě ho zdrobňovala,“ říká Rychlíková.
Je to podle ní jedna ze strategií, jak novinářky hned v úvodu diskuze oslabit. „Cítíš se méněcenná, bezbranná, ohrožená a ve stresu,“ popisuje. Rozdíl v diskuzích s muži popisuje i Pokorná: „Každý den se se mnou muži baví zvláštním způsobem. Vyvolávají ve mně pocit, že jsem úplně vymaštěná a že o světě nic nevím.“
Tlak přitom nezmizí po pár dnech. „Vyvine se v tobě extrémní sebekontrola. Člověk má až úzkostný strach, jestli někde neudělal byť jen drobnou chybičku a nezačali ho na sítích vláčet lidé, kteří na to čekají,“ říká Rychlíková. „Každý čeká na tvou chybu,“ popisuje stejný pocit Pokorná. „A může tě to zlomit. Je to dlouhotrvající pocit, ze kterého je člověk unavený.“
Kteří politici roztleskávají útoky na novináře a novinářky? Proč se tolik lidí nechá strhnout k nenávisti? A doporučily by mladým lidem, aby šli pracovat do médií? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion