Někomu je zima už při pár stupních nad nulou. Jiný o zimě mluví, až když začne mrznout. Ale je potřeba, aby bylo alespoň mínus třicet stupňů, aby je cestovatel a polárník Václav Sůra považoval za důstojný mráz. Takovou teplotu bylo totiž možné nastavit ve velkokapacitním mrazicím boxu jednoho potravinového řetězce v Jirnech u Prahy, odkud Václav Sůra pochází. A právě tam začal chodit testovat polárnické vybavení.

Další rok pomalu končí a všichni jsme v něm zažili spoustu nových věcí. A potkali i nové zajímavé lidi. Třeba i tady u nás ve Středočeských setkáních. A tak si některé z hostů připomeneme.

Vztah k přírodě má Vladimír Kořen od dětství. Když se coby čerstvě vystudovaný novinář dostal do České televize, začal se záhy orientovat na vědu. Mohl tak být u řady českých botanických i zoologických unikátů a neustále se dozvídat něco nového. Dnes má svůj vlastní pořad, prostřednictvím kterého nás seznamuje se Zázraky přírody.

Karel Janák je úspěšný televizní a filmový režisér. Všichni znají jeho Snowboarďáky a Rafťáky. Ale zdaleka ne každý ví, že natočil i osm pohádek, které nás provázejí štědrými a vánočními večery. K pohádce O vánoční hvězdě napsal i scénář. Spolu s pohádkou Korunní princ patří navíc k jeho nejoblíbenějším. Jak slaví vánoční svátky se svou rodinou doma v Šestajovicích, prozradil na Štědrý den ve svátečních Středočeských setkáních.

Jan Zadražil pochází z Řeže u Prahy. V dětství počítal s tím, že bude pracovat v tamním výzkumném jaderném ústavu, jako jeho otec, ale jeden pobyt na táboře všechno změnil. Když si měli s kamarády připravit scénku na motivy slavného Mrazíka, vůbec se toho jako správný puberťák účastnit nechtěl. Nakonec se připravený výstup zvrhnul ve vtipnou improvizaci. A on pochopil, že ho baví bavit lidi.

Vladimír Boryš Secký pochází z muzikantské rodiny. Na různé nástroje hrál už od dětství. Do hudební školy chodil na piano, potom se osm let věnoval hře na klarinet. Sám ale toužil ještě po něčem jiném. Když mu pak jednou jeho otec přinesl starý saxofon, změnilo mu to život. A přestože hru na saxofon nikde oficiálně nestudoval, patří dnes k těm nejlepším.

Péct narozeninové dorty začala Šárka Dušková z Mnichova Hradiště, když ji o to požádali přátelé. Postupem času se to naučila tak dobře, že začala jezdit po soutěžích a dnes za své úžasné výtvory sbírá jedno ocenění za druhým. Na jejích dortech byste našli zvířátka, pohádkové postavičky, auta, sportovce, ale třeba i pána na zahrádce nebo otužilce v bazénu.

Aleš Horčička seděl za volantem poprvé ve třech letech. Jeho tatínek, učitel v autoškole, ho na lesní cestě nechal řídit traktor. A pak ho bral pravidelně s sebou do práce, kde malý Aleš strávil spoustu hodin na řidičských trenažérech. A i když s tím, že by po otci převzal živnost, nepočítal, osud tomu nakonec chtěl jinak. Dnes Aleš Horčička provozuje autoškoly v Mladé Boleslavi, Mnichově Hradišti, Mělníku a České Lípě.

Ke koním se Petra Jedličková dostala díky svým dětem. Nejprve začala jezdit dcera, potom syn a nakonec se do sedla posadila i ona sama. Dnes na rodinném ranči v Jiřicích na Nymbursku chovají šest koní a učí na nich jezdit zejména děti. Kromě toho se věnují i hiporehabilitacím, při kterých koně pomáhají lidem se zdravotním postižením nebo specifickými potřebami.