Říká si PerníKáča a v žádném případě to není hanlivé pojmenování. Kateřina Woláková se narodila v Kralupech nad Vltavou, ale osud ji zavál do blízkých Velvar, kde se jí podařilo obnovit dávnou perníkářskou tradici. A to i přesto, že se nevyučila ani pekařkou ani cukrářkou ani ničím podobným. Na její perníky a dezerty se přitom sbíhají sliny každému, kdo jenom projde kolem její Perníkárny.

Antonín Mittelbach na kole jezdil rád odjakživa. Když dospěl, napadlo ho s přáteli z Unhoště uspořádat cyklistický závod na trase Unhošť – Karlovy Vary, ze kterého se postupně stala tradice lákající každým rokem víc a víc účastníků. Jeden z nich pak přišel s tím, že je k mání vysoké kolo. A tak ho tehdy koupili jako relikvii, která bude sloužit na cyklistickém plese coby dekorace na zdi.

Z módního průmyslu odešla do římskokatolické farnosti Sedlecké katedrály v Kutné Hoře, kde se stala ředitelkou organizační složky. Ve své funkci se stará nejen o katedrálu, ale i o kostnici pod nedalekým kostelem Všech svatých. V Sedlci našla Radka Krejčí naplňující práci i v dnešní době tolik potřebné zklidnění. A navíc i osvíceného šéfa v osobě pátera Pavla Tobka.

Když byly Jiřímu Koryntovi tři roky, naučil se hrát na první hudební nástroj. Překvapivě to byly housle. V pěti letech ovládal hru na další tři. Dnes dokáže zahrát na neuvěřitelných třicet čtyři nástrojů. Kromě toho diriguje, skládá a učí na Základní umělecké škole ve Mšeně. Když mu bylo 18 let, založil osmdesátičlenný Pražský filmový orchestr. Jeho koncerty jsou nejen o hudbě, ale i o pořádné show.

Vášní Vladimíra Handlíka jsou historická letadla. Nejprve se jim věnoval jako letecký modelář. Když ho pak kamarádi svezli větroněm, zažehlo to v něm touhu létat. A protože se od malých modelů postupně dostal ke stavbě replik velkých historických letadel, bylo jasné, že létat bude i s nimi. Jeho osudovým letounem se stal francouzský stroj Caudron G3, se kterým nejen vyhrával modelářské soutěže, ale s jehož replikou dokázal doletět z Mladé Boleslavi až do Francie.

Závodit v plavání začala rodačka z Příbrami už jako malá holka. Nejprve plavala v bazénu a snažila se být co nejrychlejší. Během dospívání pak vyzkoušela i dálkové plavání, které ji naprosto okouzlilo. Člověk se při něm prý cítí nesmírně svobodný. Když jí bylo osmnáct, rozhodla se překonat sama sebe a přeplavat Gibraltarský průliv, mořskou úžinu mezi Evropou a Afrikou. A podařilo se.

Dominik Vodička začal tancovat už jako malý kluk. Tehdy se mu všichni smáli. Když ale začal vyhrávat soutěže a sbírat jedno ocenění za druhým, pochopili, že má talent. Během svého života se věnoval latinsko-americkým tancům, klasice, výrazovému tanci a dokonce i baletu. Je držitelem ceny Thálie a dvojnásobným vítězem televizní taneční soutěže Star Dance… když hvězdy tančí.

Zdeněk Jirásek má turistiku v genech. Prarodiče z tatínkovy strany byli trampové, ti od maminky chodili hodně po výletech. A i když ho chození v dětském věku nijak zvlášť nebavilo, nakonec se z něj stala celoživotní láska. Dnes se toulá po celém Středočeském kraji a řada míst patří mezi tak zvané srdcovky. A navíc je velice aktivním členem středočeského Klubu českých turistů, který nejenom chodí po turistických trasách, ale zároveň i bádá a píše průvodce.

Rodina Matěje Lipského byla plná umělců. Dědeček známý herec, prastrýc neméně známý filmový režisér, otec režisér a muzikant, maminka malířka. A i když se Matěj nevydal přímo v jejich stopách, k umění se svým způsobem stále vrací. Od mládí se věnuje muzice, založil dokonce několik kapel. A coby psycholog a speciální pedagog a zároveň ředitel Centra sociálních služeb v Tloskově se věnuje muzikoterapii.