Vladimír Boryš Secký pochází z muzikantské rodiny. Na různé nástroje hrál už od dětství. Do hudební školy chodil na piano, potom se osm let věnoval hře na klarinet. Sám ale toužil ještě po něčem jiném. Když mu pak jednou jeho otec přinesl starý saxofon, změnilo mu to život. A přestože hru na saxofon nikde oficiálně nestudoval, patří dnes k těm nejlepším.

Péct narozeninové dorty začala Šárka Dušková z Mnichova Hradiště, když ji o to požádali přátelé. Postupem času se to naučila tak dobře, že začala jezdit po soutěžích a dnes za své úžasné výtvory sbírá jedno ocenění za druhým. Na jejích dortech byste našli zvířátka, pohádkové postavičky, auta, sportovce, ale třeba i pána na zahrádce nebo otužilce v bazénu.

Aleš Horčička seděl za volantem poprvé ve třech letech. Jeho tatínek, učitel v autoškole, ho na lesní cestě nechal řídit traktor. A pak ho bral pravidelně s sebou do práce, kde malý Aleš strávil spoustu hodin na řidičských trenažérech. A i když s tím, že by po otci převzal živnost, nepočítal, osud tomu nakonec chtěl jinak. Dnes Aleš Horčička provozuje autoškoly v Mladé Boleslavi, Mnichově Hradišti, Mělníku a České Lípě.

Ke koním se Petra Jedličková dostala díky svým dětem. Nejprve začala jezdit dcera, potom syn a nakonec se do sedla posadila i ona sama. Dnes na rodinném ranči v Jiřicích na Nymbursku chovají šest koní a učí na nich jezdit zejména děti. Kromě toho se věnují i hiporehabilitacím, při kterých koně pomáhají lidem se zdravotním postižením nebo specifickými potřebami.

Libor Šimůnek zaznamenal vědomostní soutěž Na lovu nejprve v její anglické verzi. Když se objevila i na českých obrazovkách, stal se jejím pravidelným divákem. A protože znal odpověď na většinu otázek, napadlo ho, že by se do ní mohl přihlásit. Sice se musel posilnit skleničkou vína, než se k tomu odhodlal, ale když ho vybrali, byl rád. A v skrytu duše dokonce pomýšlel i na místo lovce. Skvěle se osvědčil, a tak mohl přejít na temnou stranu. Jako lovec Bandita.

Svět hmyzu fascinoval Tomáše Melichara od dětství. Nejdřív ho zaujali pestrobarevní motýli otakárci a motýli z tropických oblastí. Pak ale objevil krásu nočních motýlů a u těch už zůstal. Dnes se může pochlubit nejenom množstvím nově objevených druhů, ale také zřízením nejrozsáhlejší sbírky motýlů lišajů na světě, která je uložena v příbramském Domě NATURA. Exponáty jsou tam sice uschované ve tmě, aby na světle nevybledly, přesto se tam o nich dozvíte spoustu zajímavostí.

Stanislav Diviš se narodil v Kutné Hoře. A i když se šel učit elektromontérem, dřímala v něm duše umělce. To zjistil ve chvíli, kdy v knihovně náhodně sáhnul po knížce věnované slavnému malíři Františku Kupkovi. Jeho dílo a možnost svobodné tvorby ho zaujaly natolik, že se sám rozhodl stát malířem. Na Akademii výtvarných umění se pokoušel dostat sedm let. Nakonec se mu to podařilo a nasměrovalo ho to na uměleckou dráhu.

Vavřinec Hradilek se narodil ve Zbuzanech na Praze-západ. Jako kluk měl z vody strach. Dokázal ho ale překonat a pak i sednout do kajaku a stát se úspěšným sportovcem. Mimo jiné dvojnásobným mistrem světa a stříbrným olympionikem. A díky tomu si pak zahrál ve filmu a v několika seriálech a zatančil si ve StarDance. A aby toho nebylo málo, naučil se i řídit letadlo.

Každý malý kluk rád jezdí vlakem nebo se na vlaky alespoň chodí dívat na nádraží. Nic z toho ale Daniel Suk v dětství nedělal. Dokonce ani dnes vlakem prakticky nejezdí. Přesto se z něj stal velký železniční nadšenec, který si na své zahradě v Tochovicích na Příbramsku vybudoval malé železniční muzeum. Jmenuje se U Kolejí a vévodí mu skutečný vlak.