Závodit v plavání začala rodačka z Příbrami už jako malá holka. Nejprve plavala v bazénu a snažila se být co nejrychlejší. Během dospívání pak vyzkoušela i dálkové plavání, které ji naprosto okouzlilo. Člověk se při něm prý cítí nesmírně svobodný. Když jí bylo osmnáct, rozhodla se překonat sama sebe a přeplavat Gibraltarský průliv, mořskou úžinu mezi Evropou a Afrikou. A podařilo se.

Roman Kváč chtěl být zahradníkem odjakživa. Rodiče mu ale vybrali ekonomický směr, prý aby nemusel pracovat rukama. Tak to zkusil. Brzy ale zjistil, že sedět v kanceláři a koukat do papírů, není nic pro něj. A tak od toho rychle utekl. Nejdřív spolu s manželkou provozoval restauraci. Ale protože ho zájem o botaniku neopustil, rozhodl se nakonec, že přece jenom zkusí být zahradníkem.

Pozorovat vodu plynoucí v řece zkusil asi každý z nás. Někteří se i odvážili vstoupit do lodi. Ale napadlo by vás, že řeka voní? To o ní říká zkušený vodák Míla Pražák.

Vášní Vladimíra Handlíka jsou historická letadla. Nejprve se jim věnoval jako letecký modelář. Když ho pak kamarádi svezli větroněm, zažehlo to v něm touhu létat. A protože se od malých modelů postupně dostal ke stavbě replik velkých historických letadel, bylo jasné, že létat bude i s nimi. Jeho osudovým letounem se stal francouzský stroj Caudron G3, se kterým nejen vyhrával modelářské soutěže, ale s jehož replikou dokázal doletět z Mladé Boleslavi až do Francie.

František Roháček z Kladna se původně vyučil kuchařem. Pak ho ale zlákalo barmanství a ve svých sedmnácti letech nastoupil do prvního koktejlového baru ve Středočeském kraji, slavného Zanzibaru. Tam absolvoval i jedno školení na přípravu kávy. A i když žádným dalším kurzem už nikdy neprošel, stal se z něj oceňovaný profesionál, který se může pyšnit tituly Barista roku či Mistr kávy.

Když mu bylo čtrnáct let, viděl poprvé film Pěsti ve tmě. I to byl jeden z důvodů, proč se rodák z Mělníka Rudolf Kraj rozhodl přihlásit na box. Díky tomu mimo jiné pochopil, že to, co se odehrává na filmovém plátně, není jako ve skutečnosti. A i když měl odjakživa silný úder, pár let trvalo, než mu došlo, že je potřeba zapracovat i na fyzičce. Pak dokázal i to, co od něj nikdo nečekal. Získat stříbrnou olympijskou medaili.

Míla Hilgertová žije ve Velkých Přílepech na Praze-západ a pěstuje tam krásu. Na své květinové farmě nazvané Kytky od potoka má něco mezi osmdesáti a sto druhy květin. Na začátku nevěděla o pěstování rostlin vůbec nic a učila se za pochodu, metodou pokus omyl. Nejprve vysadila svoje oblíbené tulipány a na třicet druhů trvalek. A zkoušela, co bude a nebude fungovat.

Jako kluk se Josef Štěpánek naučil hrát na kytaru. Když chtěl na konci základní školy začít chodit do Lidové školy umění, řekli mu, že je na to starý, protože se hrou na hudební nástroj se přece musí začít v útlém věku. Šel tedy na gymnázium a potom studovat filozofii a matematiku. K muzice ho to ale stále táhlo, a tak se po třech letech rozhodl pro změnu. A přihlásil se na konzervatoř.

Lada Bartošová se narodila v Kutné Hoře a už jako malá věděla, že se jednomu místu říká Lidka. Jenom netušila proč. Když pak na vysoké škole psala disertační práci, náhodou zjistila, že budova Státního okresního archivu v Kutné Hoře je bývalá věhlasná čokoládovna. A přišlo jí smutné, že to dnes už skoro nikdo neví. Založila proto Muzeum čokolády, které slavnou historii místa připomíná. A pak čokoládu jménem Lidka začala znovu vyrábět.