Péct narozeninové dorty začala Šárka Dušková z Mnichova Hradiště, když ji o to požádali přátelé. Postupem času se to naučila tak dobře, že začala jezdit po soutěžích a dnes za své úžasné výtvory sbírá jedno ocenění za druhým. Na jejích dortech byste našli zvířátka, pohádkové postavičky, auta, sportovce, ale třeba i pána na zahrádce nebo otužilce v bazénu.

Aleš Horčička seděl za volantem poprvé ve třech letech. Jeho tatínek, učitel v autoškole, ho na lesní cestě nechal řídit traktor. A pak ho bral pravidelně s sebou do práce, kde malý Aleš strávil spoustu hodin na řidičských trenažérech. A i když s tím, že by po otci převzal živnost, nepočítal, osud tomu nakonec chtěl jinak. Dnes Aleš Horčička provozuje autoškoly v Mladé Boleslavi, Mnichově Hradišti, Mělníku a České Lípě.

Ke koním se Petra Jedličková dostala díky svým dětem. Nejprve začala jezdit dcera, potom syn a nakonec se do sedla posadila i ona sama. Dnes na rodinném ranči v Jiřicích na Nymbursku chovají šest koní a učí na nich jezdit zejména děti. Kromě toho se věnují i hiporehabilitacím, při kterých koně pomáhají lidem se zdravotním postižením nebo specifickými potřebami.

Libor Šimůnek zaznamenal vědomostní soutěž Na lovu nejprve v její anglické verzi. Když se objevila i na českých obrazovkách, stal se jejím pravidelným divákem. A protože znal odpověď na většinu otázek, napadlo ho, že by se do ní mohl přihlásit. Sice se musel posilnit skleničkou vína, než se k tomu odhodlal, ale když ho vybrali, byl rád. A v skrytu duše dokonce pomýšlel i na místo lovce. Skvěle se osvědčil, a tak mohl přejít na temnou stranu. Jako lovec Bandita.

Svět hmyzu fascinoval Tomáše Melichara od dětství. Nejdřív ho zaujali pestrobarevní motýli otakárci a motýli z tropických oblastí. Pak ale objevil krásu nočních motýlů a u těch už zůstal. Dnes se může pochlubit nejenom množstvím nově objevených druhů, ale také zřízením nejrozsáhlejší sbírky motýlů lišajů na světě, která je uložena v příbramském Domě NATURA. Exponáty jsou tam sice uschované ve tmě, aby na světle nevybledly, přesto se tam o nich dozvíte spoustu zajímavostí.

Stanislav Diviš se narodil v Kutné Hoře. A i když se šel učit elektromontérem, dřímala v něm duše umělce. To zjistil ve chvíli, kdy v knihovně náhodně sáhnul po knížce věnované slavnému malíři Františku Kupkovi. Jeho dílo a možnost svobodné tvorby ho zaujaly natolik, že se sám rozhodl stát malířem. Na Akademii výtvarných umění se pokoušel dostat sedm let. Nakonec se mu to podařilo a nasměrovalo ho to na uměleckou dráhu.

Vavřinec Hradilek se narodil ve Zbuzanech na Praze-západ. Jako kluk měl z vody strach. Dokázal ho ale překonat a pak i sednout do kajaku a stát se úspěšným sportovcem. Mimo jiné dvojnásobným mistrem světa a stříbrným olympionikem. A díky tomu si pak zahrál ve filmu a v několika seriálech a zatančil si ve StarDance. A aby toho nebylo málo, naučil se i řídit letadlo.

Každý malý kluk rád jezdí vlakem nebo se na vlaky alespoň chodí dívat na nádraží. Nic z toho ale Daniel Suk v dětství nedělal. Dokonce ani dnes vlakem prakticky nejezdí. Přesto se z něj stal velký železniční nadšenec, který si na své zahradě v Tochovicích na Příbramsku vybudoval malé železniční muzeum. Jmenuje se U Kolejí a vévodí mu skutečný vlak.

Pracovat se zvířaty připadá řadě lidí jako sen. A pro některé se takový sen stane skutečností. Rodák z Kutné Hory František Šusta se věnuje trénování zvířat. Od koz a lam přes psy a koně až po zvířata v zoologických zahradách. Patnáct let působil v pražské zoo, kde pracoval s lemury, lachtany, ledními medvědy a dokonce i dikobrazy. Dnes je jeho hlavní doménou výcvik psů.

Říká si PerníKáča a v žádném případě to není hanlivé pojmenování. Kateřina Woláková se narodila v Kralupech nad Vltavou, ale osud ji zavál do blízkých Velvar, kde se jí podařilo obnovit dávnou perníkářskou tradici. A to i přesto, že se nevyučila ani pekařkou ani cukrářkou ani ničím podobným. Na její perníky a dezerty se přitom sbíhají sliny každému, kdo jenom projde kolem její Perníkárny.