Rodina Matěje Lipského byla plná umělců. Dědeček známý herec, prastrýc neméně známý filmový režisér, otec režisér a muzikant, maminka malířka. A i když se Matěj nevydal přímo v jejich stopách, k umění se svým způsobem stále vrací. Od mládí se věnuje muzice, založil dokonce několik kapel. A coby psycholog a speciální pedagog a zároveň ředitel Centra sociálních služeb v Tloskově se věnuje muzikoterapii.

Pozorovat vodu plynoucí v řece zkusil asi každý z nás. Někteří se i odvážili vstoupit do lodi. Ale napadlo by vás, že řeka voní? To o ní říká zkušený vodák Míla Pražák.

Lada Bartošová se narodila v Kutné Hoře a už jako malá věděla, že se jednomu místu říká Lidka. Jenom netušila proč. Když pak na vysoké škole psala disertační práci, náhodou zjistila, že budova Státního okresního archivu v Kutné Hoře je bývalá věhlasná čokoládovna. A přišlo jí smutné, že to dnes už skoro nikdo neví. Založila proto Muzeum čokolády, které slavnou historii místa připomíná. A pak čokoládu jménem Lidka začala znovu vyrábět.

Martin Macík si poprvé sednul do kabiny kamionu ve třinácti letech. Když pak jeho otec přivezl domů Liazku, kterou doslova vytáhl z kopřiv, začali s ní společně jezdit a zjišťovat, jak vlastně takový kamion funguje. Martin Macík starší se na start závodu Rallye Dakar postavil v roce 2003 a jeho syn byl samozřejmě u toho. Pak jednoho dne převzal po otci štafetu a nakonec si dojel pro vítězství. Letos už podruhé.

Johana Spáčilová seděla na koni poprvé v pěti letech. Jako u většiny dětí to bylo na poníkovi v zoologické zahradě. S opravdovým ježděním začala o pět let později v jezdeckém oddíle. A když se pak dostala do westernového městečka ve Vestci u Prahy, naučila se i spoustu dalších věcí. Lehnout si s koněm na zem, vzepnout ho na zadní, střílet za jízdy z luku. Dnes se svým stádem koní žije na ranči v Pozově, části Postupic na Benešovsku. A připravuje koně pro filmová natáčení.

Luboš Mudra z Votic na Benešovsku rád jezdí na kole. A město, odkud pochází, opravdu miluje. I proto se rozhodl jeho krásy i blízké okolí představit všem, kdo do Votic zavítají. Nejprve vybudoval penzion, který dostal půvabné jméno U modré kočky. A potom vytyčil síť cyklostezek, které všechny začínají ve městě a zase se do něj zpátky vracejí. A protože při pohledu z výšky vypadají jako okvětní lístky, nazval ji Votická kopretina.

Oheň přitahoval Zdeňka Grausama od malička. Když šel pak v Úvalech se školou na exkurzi do kovárny, zjistil, že je možné ho využívat při práci. A zatoužil stát se kovářem. Než se tak ale stalo, uteklo poměrně dost vody.

Středověká architektura Ondřeje Slačálka odjakživa fascinovala. Tvrz Malešov poznal už jako dítě, když bydlel v Kutné Hoře. Jako mladý odešel studovat do zahraničí, ale když se vrátil, naplno se v něm probudila vášeň pro historii a zatoužil kousek jí vlastnit. Chvíli se rozhlížel po celé naší zemi, ale nakonec se vrátil do rodného kraje. Tvrz Malešov koupil v roce 2002, když mu bylo sedmadvacet let. Dlouhých patnáct let pak s rodinou a přáteli věnoval její obnově.

Závodit v plavání začala rodačka z Příbrami už jako malá holka. Nejprve plavala v bazénu a snažila se být co nejrychlejší. Během dospívání pak vyzkoušela i dálkové plavání, které ji naprosto okouzlilo. Člověk se při něm prý cítí nesmírně svobodný. Když jí bylo osmnáct, rozhodla se překonat sama sebe a přeplavat Gibraltarský průliv, mořskou úžinu mezi Evropou a Afrikou. A podařilo se.

Roman Kváč chtěl být zahradníkem odjakživa. Rodiče mu ale vybrali ekonomický směr, prý aby nemusel pracovat rukama. Tak to zkusil. Brzy ale zjistil, že sedět v kanceláři a koukat do papírů, není nic pro něj. A tak od toho rychle utekl. Nejdřív spolu s manželkou provozoval restauraci. Ale protože ho zájem o botaniku neopustil, rozhodl se nakonec, že přece jenom zkusí být zahradníkem.