Libor Šimůnek zaznamenal vědomostní soutěž Na lovu nejprve v její anglické verzi. Když se objevila i na českých obrazovkách, stal se jejím pravidelným divákem. A protože znal odpověď na většinu otázek, napadlo ho, že by se do ní mohl přihlásit. Sice se musel posilnit skleničkou vína, než se k tomu odhodlal, ale když ho vybrali, byl rád. A v skrytu duše dokonce pomýšlel i na místo lovce. Skvěle se osvědčil, a tak mohl přejít na temnou stranu. Jako lovec Bandita.

Svět hmyzu fascinoval Tomáše Melichara od dětství. Nejdřív ho zaujali pestrobarevní motýli otakárci a motýli z tropických oblastí. Pak ale objevil krásu nočních motýlů a u těch už zůstal. Dnes se může pochlubit nejenom množstvím nově objevených druhů, ale také zřízením nejrozsáhlejší sbírky motýlů lišajů na světě, která je uložena v příbramském Domě NATURA. Exponáty jsou tam sice uschované ve tmě, aby na světle nevybledly, přesto se tam o nich dozvíte spoustu zajímavostí.

Stanislav Diviš se narodil v Kutné Hoře. A i když se šel učit elektromontérem, dřímala v něm duše umělce. To zjistil ve chvíli, kdy v knihovně náhodně sáhnul po knížce věnované slavnému malíři Františku Kupkovi. Jeho dílo a možnost svobodné tvorby ho zaujaly natolik, že se sám rozhodl stát malířem. Na Akademii výtvarných umění se pokoušel dostat sedm let. Nakonec se mu to podařilo a nasměrovalo ho to na uměleckou dráhu.

Vavřinec Hradilek se narodil ve Zbuzanech na Praze-západ. Jako kluk měl z vody strach. Dokázal ho ale překonat a pak i sednout do kajaku a stát se úspěšným sportovcem. Mimo jiné dvojnásobným mistrem světa a stříbrným olympionikem. A díky tomu si pak zahrál ve filmu a v několika seriálech a zatančil si ve StarDance. A aby toho nebylo málo, naučil se i řídit letadlo.

Každý malý kluk rád jezdí vlakem nebo se na vlaky alespoň chodí dívat na nádraží. Nic z toho ale Daniel Suk v dětství nedělal. Dokonce ani dnes vlakem prakticky nejezdí. Přesto se z něj stal velký železniční nadšenec, který si na své zahradě v Tochovicích na Příbramsku vybudoval malé železniční muzeum. Jmenuje se U Kolejí a vévodí mu skutečný vlak.

Pracovat se zvířaty připadá řadě lidí jako sen. A pro některé se takový sen stane skutečností. Rodák z Kutné Hory František Šusta se věnuje trénování zvířat. Od koz a lam přes psy a koně až po zvířata v zoologických zahradách. Patnáct let působil v pražské zoo, kde pracoval s lemury, lachtany, ledními medvědy a dokonce i dikobrazy. Dnes je jeho hlavní doménou výcvik psů.

Říká si PerníKáča a v žádném případě to není hanlivé pojmenování. Kateřina Woláková se narodila v Kralupech nad Vltavou, ale osud ji zavál do blízkých Velvar, kde se jí podařilo obnovit dávnou perníkářskou tradici. A to i přesto, že se nevyučila ani pekařkou ani cukrářkou ani ničím podobným. Na její perníky a dezerty se přitom sbíhají sliny každému, kdo jenom projde kolem její Perníkárny.

Antonín Mittelbach na kole jezdil rád odjakživa. Když dospěl, napadlo ho s přáteli z Unhoště uspořádat cyklistický závod na trase Unhošť – Karlovy Vary, ze kterého se postupně stala tradice lákající každým rokem víc a víc účastníků. Jeden z nich pak přišel s tím, že je k mání vysoké kolo. A tak ho tehdy koupili jako relikvii, která bude sloužit na cyklistickém plese coby dekorace na zdi.

Z módního průmyslu odešla do římskokatolické farnosti Sedlecké katedrály v Kutné Hoře, kde se stala ředitelkou organizační složky. Ve své funkci se stará nejen o katedrálu, ale i o kostnici pod nedalekým kostelem Všech svatých. V Sedlci našla Radka Krejčí naplňující práci i v dnešní době tolik potřebné zklidnění. A navíc i osvíceného šéfa v osobě pátera Pavla Tobka.

Když byly Jiřímu Koryntovi tři roky, naučil se hrát na první hudební nástroj. Překvapivě to byly housle. V pěti letech ovládal hru na další tři. Dnes dokáže zahrát na neuvěřitelných třicet čtyři nástrojů. Kromě toho diriguje, skládá a učí na Základní umělecké škole ve Mšeně. Když mu bylo 18 let, založil osmdesátičlenný Pražský filmový orchestr. Jeho koncerty jsou nejen o hudbě, ale i o pořádné show.