Číslo dvaačtyřicet, v oněch moderních učeních hlásané coby odpověď na veškeré otázky života, vesmíru i veškerého bytí, dokonale přísluší aktuálnímu dílu, podobně jako pr*del na hrnec. Tři mudrcové, jakoby z oné pověstné služby Wish, se opětovně usazují a s povahou hlubokomyslných badatelů se navracejí k rozličným tématům, jež v minulých rozpravách zůstala buď nedořešena, anebo záměrně ponechána v zárodku.

O českém skanzenu – rozhodnuto, dořešeno. Evropský skanzen – taktéž vyřešeno. O osudu Trumpově – doznáno, dořešeno. Tucker Carlson – objasněn. Hybridní pohony versus elektrická síla – otázka vyvrácena. Mudrcové, ve své moudrosti sobě vlastní, zasáhli též v otázce rebrandu značky Jaguaru – shody dosaženo, záležitost uzavřena.

Samotní mudrcové jsou v nelíčeném úžasu nad počtem problémů, jež jejich rozhovory dokázaly objasniti. Aby snad nevzbudili dojem přemíry sebeuspokojení, uchylují se v posledních chvílích svého rozjímání k rozbalování darů od svých oddaných posluchačů a příznivců. Závěrečný díl šesté řady jest zde a jedno jest zřejmé: ani jeden z oněch tří mudrců netuší, co jim přinese díl úvodní v sedmé řadě.

Konečně se potkáváme, a to po dlouhé době (pokud vynecháme live event a první video díl). Oba tyhle speciály slaví úspěch, ale i tak, sejít se takhle komorně, a dát si trojku s klobásama a hořčicí v kelímku (která už od revoluce stojí 5 korun) má něco do sebe.

Začali jsme tak nějak nečekaně bydlením, chvíli jsme řešili, jestli vůbec nahráváme, a pak jsme klasicky přesedlali na Apple a jeho vize do budoucna, zabrousili jsme na spánek, náš funkční věk, problémy se spaním a jiné neduhy.

Honza si klasicky dělal zápisky, nicméně když se odpojil, tak mu pár témat chybí. Nicméně podcast jsme uzavřeli diskusí nad Slastí. Jako snad každej z české internetové bubliny.

Už čtvrtým rokem děláte podcast, máte pocit, že podcastový svět vám leží u nohou, a říkáte si, že je čas na video a lepší prostředí. A tak jsme ve třech místo do Břevnova zamířili do Černošic, do vily od architektů z de.fakto. Jakmile jsme vstoupili, bylo nám jasné, že nám u nohou neleží vůbec nic, a že ve třech bychom si mohli dovolit maximálně tak záchod a část garáže. (pozn. aut. A taky vám dojde, že ten život přeci můžete žít trochu líp.)

Pokud si chcete odnést trochu jiný zážitek ze středověku i s videem, mrkněte na YouTube, kde najdete audiovizuální pecku, kompletní záznam z natáčení.
Ale pokud preferujete jen audio – hodně řídíte, běháte nebo uklízíte, a tudíž oceníte absenci videa – máme pro vás další díl. Tentokrát jde o středověký Bravo speciál, kde odpovídáme na vaše otázky o vztazích a všem, co s nimi souvisí.

Jsme starý. Synopsi už nenapíšu z hlavy, ani den po natáčení, a jestli si na něco vzpomenu, tak jen na staré dobré časy. Prostě dřív bylo líp, psal to už Abraham Lincoln na svým Myspace.

Epizoda 39, o Olympiádě, respektive jejím zahájení. O sociální dospělosti a o Muskových dětech a hlavně o vzpomínání na doby, kdy ty internety prostě nebyly — Petr Mára luštící osmisměrky.

Netrvá to dlouho, a v rámci hledání ztraceného času se dostáváme k trolejbusům v Praze, co si budem, sem patří prostě tramvaje a metro. K tomu jak chození do kina dřív bylo lepší, jak koňský trh na Václaváku byl lepší a jak mládí bez onlinu bylo naplněnější.

Dovedete si udělat už obrázek? Prostě boomersky zahořklej díl, možná až důchodcovskej, od tří týpků, kteří nerozumí světu.

Note-to-self: Naučit se těsnopis, nebo aspoň nezapomenout si dělat poznámky od samého začátku natáčení.

Osmatřicátá epizoda, tentokrát ve znamení návratu — návratu k diskusím o technologiích, Applu a WWDC.
Zatím se nám stále nepodařilo se vrátit ke čtyřhodinovým dílům, Petrovi se totiž stále chce chodit spát dříve, a tak všechnu tu člověčinku musíme nahustit jen do stopáže okolo dvou hodin.

Nemusíte mít ale strach, nezůstali jsme jen u technologií. Došlo i na turky (to malé T je tam schválně), motoristy, nacisty, kosení holek na škole, incely a na Podcast roku.

Zní vám to jako totální divočina? Můžete být v klidu, při stavbě takových oslích můstků nebylo ublíženo žádným zvířatům a ani lidem.

Psát synopse není žádná sranda. Obzvlášť se dvěma dětma, když se balíte na dovolenou. Takže pokud chcete, aby aktuální díl vyšel načas, tak se budete muset spokojit s touhle demoverzí synopse v podobě hashtagů.

#nálepkynaautě #volvo #našeautonehody #HOBULET #krizestředníhověku #ridesharing #hejtnaletištěpraha #milujemeprahu #martinajehopříležitosti

Howgh

“Ježiš, to je strašnej díl.” Petr Mára, 8. dubna 2024

Slibovali jsme, že dáme Dubaj, a také, že se na jednom díle vylejeme. Na Dubaj zatím stále nedošlo, ale spráskali jsme se natolik, že jsme probrali Halinu Pawlowskou skoro na obálce Playboye, Prchalův Mein Kampf a aby toho temna nebylo málo, tak jsme přihodili i debatu nad tím, kdo je horší zlo — jestli Musk nebo Altman.

Na odlehčení došlo na odhalení toho, co nám Instagram cpe do feedu, kojení, českou debatu ohledně počasí, a rozvody.
Když u třetí lahve Negroni Petr objevil svou ženskou stránku, tak jsme to raději zabalili a jeli domů.

Reklamace na tento díl nepřijímáme, za nás tohle je zlato českého internetu.

Začínáme čtvrtý rok s vámi a dalo by se říci, že z nuly na sto. Probereme totálně odfláknutou nabíječku od Louis Vuitton, co si budeme povídat, snad i české Epico má lepší příslušenství. Naťukneme pár seriálů, byť s přibývajícím věkem (všechno nejlepší, Petře) toho už tolik ukoukat nestíháme; na Medvěda a Masters of Air ale dojde.

Dlouho jsme tu neměli technologické okénko, obujeme se rovnou do Digital Markets Act, respektive do toho, jak si DMA představuje Apple. Nevynecháme ani Vision Pro (všichni tři ho chceme, jen ale jeden si pro něj letí) a tentokrát nevynecháme ani 3 000 000 000 000 000 000 společnost Microsoft, těch nul je tam nějak moc — stejně jako bugů v MS Office.

DMA, AI, Vision Pro, Microsoft… Nic ale nemá na pořádný psací stroj a světe div se, na internetu není takřka k sehnání. Asi ho koupíme Petrovi k padesátinám. Nějak se nám od psacího stroje povede dostat k AI, retru v technologiích a překvapivě k Dubaji. Neptejte se nás jak, spíš si to poslechněte.

“Boženko, podívej se, já ti něco povím. Já bych… A musíš jít v šatech? Já bych nebyl tak nervózní, do bijáku je to něco jinýho, ale jdeme do opery! Než do opery přijít pozdě, tak tam radši nejdu vůbec!”

Pamatujete tyhle krásný časy z vašeho dětství? Řada staromilů si určitě říká, kdyby tak šel vrátit čas a vidět silvestrovskou estrádu roku 1977 s Jiřinou Bohdalovou a Vladimírem Menšíkem znovu.

A víte co? Ono to jde, za prvé. Někde ji určitě reprízují. Už minimálně po 46. Anebo si můžete pustit poslední díl Středověku, silvestrovský speciál, ve kterém jsme odpovídali na desítky vašich otázek z Instagramu. Ono to vyjde zhruba nastejno.

Zajímá vás na které otázky jsme odpovídali a jaká témata jsme tam řešili? Nás také, ale Honza si poznamenal jen jednu věc: “Cíle, plány, úspěchy a kronika”.
To zní jak roku 1977. Jestli vás zajímají zbývající otázky, tak si budete muset pustit další, poslední díl roku 2023, který má stopáž něco přes čtyři a půl hodiny.