Bylo pozdní valentýnské odpoledne, ideální čas na kávu, pocit falešného klidu a hřejivou iluzi, že člověk má všechno hotové. Honza seděl, užíval si prázdné todo listy v hlavě; a přesně v ten moment mu to došlo: znělka i synopse k poslednímu dílu Středověku nikde. Přitom ten díl už pár dní leží v inboxech a čeká jen na to, až se někdo uráčí ho poslat do světa.

Otevírá poznámky na iPhonu. Nic. Prázdno. Snaží se rozpomenout, o čem ten díl vlastně byl, marně. Mentální bílá stěna. Ví jen, že bylo teplo, on se stihl najíst, a zbylí dva členové středověké bandy v heroickém boji s kaloriemi a stárnutím nedali do pusy ani hranolku. Výsledkem je historicky první nealko Středověk. Možná dokonce první díl v dějinách podcastu, který přežil jen o vodě a bezcukrovém soft drinku. Smutné. Nebo zodpovědné. Těžko říct.

Výsledkem je zas Středověk, jak ho znáte. Jen tentokrát bez alkoholu, zato s klasickou dávkou chaosu a sebeklamu. 

Jak jinak začít finále 7. řady než tématem, ve kterém jako národ excelujeme asi stejně jako v designu státních webů. Jo, jsou to pohřby. Pořád totiž neumíme udělat důstojné rozloučení, stejně jako neumíme stát ve frontě, říct si o férový plat nebo projít kolem “akce” v Lidlu bez toho, abychom si nekoupili pětatřicátou vrtačku na slevě. 

A od pohřbů je to už jen drobný kotrmelec k otázce, kde vlastně sídlí naše vědomí, které má evidentně lepší ping než tvůj dial-up s Counter-Strikem v devadesátkách.

Nebyl by to Středo/věk, kdybychom se nedostali na unscripted tvorbu, kvalitu filmů, a samozřejmě i na Honzu, který nepouští Petra ke slovu a přiznává, že fláká život na socialu. K tomu přihodíme i hluboký ponor do toho, jak správně manifestovat. (A ne, není to kapitola z učebnice dějepisu.)

A protože máme smysl pro drama, před koncem přichází Arnold. Ano, ten Arnold. Silnější než náš time management, disciplinovanější než náš spánek a inspirativnější než všechny naše myšlenky dohromady. Protože nám předá jedno životní moudro. Takovou tu univerzální pravdu, co si můžete dát na nástěnku, tričko nebo si s ní omluvit další špatné rozhodnutí:

Nejlepší volba v životě je vždycky ta třetí.

Praha už není jen zlatá, ale taky pěkně naleštěná. Nejvíc je to vidět na hotelech, co z ní dělají takový Mayfair Londýna. Jen s výhledem na Hrad a bez čaje o páté.

Na přetřes se dostal zase Matrix, protože realita je, jak víme, dost přeceňovaná. A taky došlo na nový iPhone Air. Nejtenčí z nejtenčích, v podstatě iPhone 15 Pro na dietě. Nebo to se nám Honza snažil vnutit.

Martin nakousl téma magie, tentokrát ale ne v podání báby v chýši, spíš v podobě technologií, které jsou čím dál víc jak ze světa čar a kouzel. A když už jsme u tý magie, přišla řeč i na dýška v appkách. Kam mizí? Kdo je vlastně dostává? A proč se u toho vždycky cítíme jako idioti?

Zkrátka náš klasickej díl. Tak trochu jak v hospodě, jen s ginem. Honza byl tentokrát podezřele rázný a každé téma, které zavánělo hlubší debatou, utínal jediným slovem: Tečka.
A možná je to tak dobře.

Středo/věk je zpátky. Aspoň na chvíli.

Po dvou měsících letní odmlky (čti flákání) jsme zpět. Jeden má moc práce, protože řeší, proč se seriál s rozpočtem menším než catering Euforie propadá ve sledovanosti, druhej se courá někde po Islandu, kde hledá smysl života a termální pramen s ideálním pH. A třetí mezitím pročítá odborné publikace o AI, ve kterých se snaží najít, kdy ho konečně nahradí jazykový model s větší emoční inteligencí a menší potřebou uznání.

Co se v tomhle díle dozvíte? Že se tak nějak máme fajn a že trochu recyklujeme témata. Ale hele, když můžeš doma třídit obal od veganský paštiky do čtyř různých popelnic, můžeš přežít i to, že znova řešíme Apple, dovolenou, Teslu, spánek, volný čas a vlastní smysl.

Jo a Honza? Ten si neudělal jedinou poznámku. Jedinou věc, kterou má v tomhle podcastu na starosti a nedal to (a tak teď vaří z vody). Tak aspoň, že na chvíli promluvil. Možná až podezřele hodně, ale to je na delší terapii.

Takže jestli čekáte strukturovaný podcast plný čerstvých témat a pečlivě vedených poznámek… tak to si pusťte někoho jiného. Tohle je prostě Středo/věk.

Měření všeho, Microsoft všeho, Mikýř všude

Taková klasika, probrali jsme všechny trackery světa, abychom zjistili, že stejně nespíme dobře, i když v grafu je všechno v cajku. Probrali jsme Apple Watch, Whoop a další udělátka moderní úzkosti, které vás prostě odmění za to, že jste si večer šli lehnout…
Zastavili jsme se i u Mission Impossible, protože Tom v šedesáti skáče z letadel, zatím co my bědujeme, že máme malej deep sleep.
Řeč přišla i na Microsoft, korporát, který nic neudělá pořádně, ale nějak dostatečně. A vono jim to, světe div se, vychází. No a nakonec Mikýřova cestovka do Číny. Nakousli jsme i tu Bitcoinovou kauzu, byť moc brzo. Protože vědět, že šlo o 5 366 BTC, tak se u toho zastavíme na trochu déle…

Mohli bychom se tu rozepsat o Viktorovi Koženém, Filipovi Turkovi, zážitcích z Berlína, daních na Slovensku nebo budoucnosti Generace Z. Ale neuděláme to. Dost bylo keců.

Zakládáme politickou stranu Středo/věk a sbíráme zatím 1 000 hlasů na registraci. Těch zbylých 90 tisíc hlasů (držíme se při zemi) už nějak pak dáme.

Naše základní východiska:
Středová orientace, důraz na rozumné kompromisy a odmítnutí extrémů.
Liberální hodnoty jako je svoboda jednotlivce, ochrana práv menšin a otevřenost Evropě.
Srozumitelný jazyk, řešení konkrétních problémů běžných lidí, jednoduchá komunikace a hlavně, přímá komunikace.

Nabízíme řešení, která jsou reálná, nikoli jen líbivá.

Nový díl, stejná sestava, stejná (ne)konzistence v natáčení. Po lednovém startupovém díle přinášíme dávku nostalgie, která by mohla konkurovat zaprášeným VHS kazetám v obýváku našich rodičů.

Začali jsme tradičně — bilancí nad tím, jaký byl náš leden, a rychlým přehledem seriálů, u kterých jsme zůstali déle než u svých novoročních předsevzetí (ano, řeč je i o Landmanovi). Jenže pak se to zvrhlo.

Staré seriály, které jsme hltali předtím, než existoval binge-watching. Staré hry, které nás dělaly šťastnějšími než dnešní AAA tituly s milionovými rozpočty. Zkrátka retro díl, ve kterém zjišťujeme, že jsme možná už fakt staří.

Nebudeme lhát, místy je to čistý boomerfest, ale taky pořádný trip do minulosti, kde bylo všechno barevnější a jednodušší. I vlastně ten dial-up byl skvělej.

Za 144 minut toho zvládnete opravdu hodně. Třeba vyžehlit celý šatník, posekat zahradu, přerovnat knihovnu podle barev nebo dojet z Prahy do Jihlavy.

A teď si to představte v našem světě: natočíte nový díl Středověku, dostanete geniální nápad na startup, ověříte poptávku (a když není, tak ji prostě vytvoříte), vyvinete produkt, vyšperkujete ho, naškálujete byznys, a nakonec to všechno stylově exitnete. Aby toho nebylo málo, vymyslíte nový seriál, Prima nebo Nova bude mít určitě zájem…

K tomu si ještě stihnete ověřit, že vám ChatGPT něco z toho možná trochu přibarvil. Bokem přidáte pár filmů a seriálů, nostalgicky zavzpomínáte na Jacksonovu trilogii a na Neverland toho druhýho Jacksona, ale jen tak akorát, abyste stihli Petrovu večerku.

Číslo dvaačtyřicet, v oněch moderních učeních hlásané coby odpověď na veškeré otázky života, vesmíru i veškerého bytí, dokonale přísluší aktuálnímu dílu, podobně jako pr*del na hrnec. Tři mudrcové, jakoby z oné pověstné služby Wish, se opětovně usazují a s povahou hlubokomyslných badatelů se navracejí k rozličným tématům, jež v minulých rozpravách zůstala buď nedořešena, anebo záměrně ponechána v zárodku.

O českém skanzenu – rozhodnuto, dořešeno. Evropský skanzen – taktéž vyřešeno. O osudu Trumpově – doznáno, dořešeno. Tucker Carlson – objasněn. Hybridní pohony versus elektrická síla – otázka vyvrácena. Mudrcové, ve své moudrosti sobě vlastní, zasáhli též v otázce rebrandu značky Jaguaru – shody dosaženo, záležitost uzavřena.

Samotní mudrcové jsou v nelíčeném úžasu nad počtem problémů, jež jejich rozhovory dokázaly objasniti. Aby snad nevzbudili dojem přemíry sebeuspokojení, uchylují se v posledních chvílích svého rozjímání k rozbalování darů od svých oddaných posluchačů a příznivců. Závěrečný díl šesté řady jest zde a jedno jest zřejmé: ani jeden z oněch tří mudrců netuší, co jim přinese díl úvodní v sedmé řadě.