Na duben připadá řada kosmonautických a astronomických výročí. 12. dubna 1961 vzlétl jako první člověk do vesmíru Jurij Gagarin a dvacet let po něm odstartoval první americký raketoplán. 24. dubna byl vypuštěn Hubbleův kosmický dalekohled.

Co můžete pozorovat na dubnové obloze? Podle jihočeské astronomky Jany Tiché toho vlastně mnoho není. Měsíc pokračuje na své pouti, druhého dubna dosáhl poslední čtvrti, osmého dubna byl v novu, patnáctého doputuje do první čtvrti a čtyřiadvacátého nastane úplněk.

Když v roce 2006 Mezinárodní astronomická unie vyřadila ze seznamu planet Pluto, stála před otázkou, kam těleso nově zařadit. Jednalo se i o diplomatický problém, protože Pluto bylo jedinou planetou objevenou na americkém kontinentě.

Dlouhá léta se žáci ve školách učili, že sluneční soustava má devět planet. Devátou planetou bylo Pluto, které objevil americký astronom Clyde Tombaugh v roce 1930. Jenže v roce 2006 Pluto planetou být přestalo.

Přechod ze středoevropského času na letní středoevropský je vždy stanoven na poslední neděli v březnu. Letos nás tedy čeká 31. března. Čas se posouvá ve dvě hodiny v noci o hodinu dopředu, na třetí hodinu. Objektivní důvody k tomu ale už moc nemáme.

Dosud posledním člověkem, který kráčel po Měsíci, byl Eugene Cernan. Americký astronaut se narodil v březnu 1934 česko-slovenským rodičům. Babička a dědeček z otcovy strany byli emigranti z Vysoké nad Kysucou, zatímco matčin otec pocházel z Borovan v okrese Písek a matčina matka z Nuzic nedaleko Týna nad Vltavou.

Březen je měsícem jara a na jeho konci nastává jarní rovnodennost. Obvykle se uvádí datum 21. března, ale jak připomíná astronomka Jana Tichá, přesný okamžik se posouvá. Letos jarní rovnodennost nastane 20. března ve 4:06 hodin středoevropského času.

Oběh Země kolem Slunce trvá přibližně 365 a čtvrt dne. Proto vznikly přestupné roky, které se uplatňovaly už v antickém juliánském kalendáři a přidávají jednou za čtyři roky den navíc – 29. únor, aby se rozdíl vyrovnal. Má to ale ještě výjimky.

Lidské oko je zařízeno tak, že když jsou světelné zdroje slabé, přejde víceméně do černobílého vidění. Proto při pohledu na tmavou noční oblohu vidíme hvězdy většinou jen jako třpytící se bíložluté body. Jenom u nejjasnějších z nich rozeznáváme nějaký odstín.

Za kosmický prostor se podle mezinárodních úmluv považuje vše, co je výše než 100 kilometrů nad povrchem Země. Jako kosmický let se uznává buď nejméně jeden oblet Země, nebo let kosmickým prostorem trvající minimálně 90 minut.