Robert Smith a spol. jsou zpět s novým albem Songs Of A Lost World, které už od prvního singlu vzbuzuje nadšení a spekulace o transformaci kapely do vrcholné formy. Špíně se tedy naskýtá ideální příležitost ponořit se do jejich tvorby a pospekulovat nad tím, čím si The Cure získávají srdce fanoušků a fanynek napříč generacemi už od svých počátků v roce 1976.

Nedávno jsme si, v návaznosti na jeho stoleté výročí, posvítili na odraz díla Franze Kafky u zahraničních kapel. Kafkovské motivy však nejsou jediným lokálním inspiračním zdrojem, který prosákl do písní i desek zahraničního hudebnictva. Své silné zážitky z různých míst, z četby či shlédnutí filmů vytěžil totiž kde kdo a nečekal nás pouze výlet do divokých devadesátek. První zmínky sahají až do šedesátých let.

Tento týden jsme se ve Špíně zahleděli do minulosti i současnosti. Naším cílem bylo zjistit, jaký dopad zanechaly na podobě DIY scény osoby, které se na delší či kratší dobu rozhodly zakotvit v Česku. Hudební zářezy do srdce Evropy totiž vedou od crustu po noise rock až někam k ambientu. A pochopitelně jsme se nevyhnuli ani vydavatelským či jiným aktivitám.

Podzimní plískanice a krátící se dny si žádají trošku rozčechrat a povzbudit mysl něčím svěžím a novým. A co by mohlo posloužit líp než náhled do chystaných (či nedávno dopečených) desek a EP, které si přichystaly lokální nezávislé kapely a projekty. Ve Špíně jsme se tak po zahraničních novinkách podívali do českých a slovenských zkušeben a studií. Žádnou veselou notu ovšem nečekejte, kromě stresu a paranoie na nás z repráků vyskočil i skin z kapradiny. Pořád na útěku!

Kazetový label Janushoved slaví 10 let fungování, což nám zavdalo příležitost podívat se mu pořádně na zub. Zajímalo nás, v čem je úmyslná kryptičnost vlastně bytostně punkovou nebo proč jeho šéf od počátku volí sjednocenou antickou estetiku. A za doprovodu pečlivě vybraného playlistu se podařilo odhalit, že na Janushoved nevychází jen a pouze ambientní šumění, jak by se mohlo na první dobrou zdát.

I want to feel safe - tak jsem jmenuje nové album česko-vietnamského rappera Ankiho. K mnohdy syrovým výpovědím o životě z předešlých No More Drama či EU Passport Karaoke EP, přibyly nové střípky příběhů, které by svou tvrdostí nezapadly ani v textech leckteré přísné punkové kapely. Právě jeho přístup nás ve Špíně přinutil pozvat si ho do studia a probrat místní rapovou scénu, proměny jeho zvuku i osvobozující moc storytellingu.

Táborská kapela Sýček za osm let své existence prošla hned několika změnami v sestavě. Ta současná, čítající šest členů se nedávno zavřela do pražského studia Jámor a příští týden jim vychází album s lakonickým názvem IV. Pro nás ve Špíně tak vznikla ideální příležitost Sýčka vyzpovídat, co se stalo nového i jestli ohrožené sově, od níž si vypůjčili název, něco dluží.

S novou deskou Nicka Cavea, nesoucí název Wild God, jsme se ve Špíně rozhodli splatit dluh této osobnosti a podrobit jeho tvorbu, oslovující stále mezigenerační publikum, mikroskopickému zkoumání. A to z trochu nečekaného hlediska. Naším hlavním tématem tentokrát byla spiritualita a odrazy náboženství, prosakující do písní i knih už od počátku jeho kariéry.

Do Špíny za námi tentokrát zavítali naši staří známí vyvolávači hluků z pohraničí – kapela Drom, se kterými jsme pohovořili naposled před deseti lety. Záminkou pro setkání nebylo nic menší než nová nahrávka Pustina, o jejíž vydání se postarali brněnští Kabinet Records. Co všechno se na severu událo a děje jsme probrali nad playlistem složeným z české nezávislé scény.