S nadcházejícím jarem jsme se ve Špíně rozhodli provětrat lokální sklepení, garáže, zkušebny i pokojíčky. A nevěřili jsme vlastním uším, co se k nám zpoza dveří doneslo za libé tóny. Česká a slovenská nezávislá scéna totiž během dlouhých mrazivých večerů nepospávala a přichystala pro nás tolik novinek, že se nám do naší hodinky ani všechny nevešly.

Amelie Siba tento týden vydala čtvrté album s názvem This may be the only way 2 heaven. Navrátila se k nahrávání v klidu a bezpečí vlastního pokoje, spontánně a intuitivně, bez vnějšího tlaku i očekávání druhých. Surové album využívající metalové samply se zaměřuje nejen na témata, jako je duševní zdraví, ale snaží se přinášet i pocit naděje a sounáležitosti. Probrali jsme, jak se na albu pracovalo a proč potřebovala dát nahrávce komplexnější podobu.

Producenta, DJe a publicistu Andreje Kabala jsme ve Špíně přivítali už před více než rokem, kdy s námi prokormidloval podzemní vody dungeon rapu. Tentokrát jsme se ponořili do stokařinou obetkaného života jeho rapového projektu Žakhéles. Poslední, podzimní nahrávka Crack is liek odkazuje na Haringův slavný murál Crack is Wack a opět se nese na mocné vlně memphiského zvuku.

Jak zní hudba, která posouvá hranice vnímání? V tomto díle Špíny jsme se ponořili do našich archivů a vybrali kapely, které nás v daný moment uhranuly svým extrémním, radikálním nebo nějak jinak vybočujícím zvukem. Nečekejte ovšem vyčerpávající muzikologický přehled. Udělali jsme si zkrátka v mrazivých a temných týdnech radost historickou selekcí oblíbených špinavostí.

„Spoustu kapel hrálo pomalu, ale Codeine byli něco jiného, unikátního, předběhli svou dobu,“ okomentoval Stuart Braithwaite z Mogwai jednu ze svých nejoblíbenějších desek – debutové album amerických Codeine s názvem Frigid Stars. Od jejího vydání letos uplyne 35 let a tak jsme to tento týden zpomalili na rychlost pohybu tektonických desek a ponořili se nejen do jejich tvorby, ale pokusili se i rozkrýt původ a esenci mikrožánru slowcore.

Do nového roku je potřeba vstoupit s čistým štítem a prázdným skládkem na všechny nové, co si místní hudebnictvo chystá. Nicméně i samotný závěr roku bývá bohatý na sonické dary a tak ve Špíně splácíme dluh konci roku 2024 a ladíme klasicky rozličný výběr od DIY elektroniky po extrémní kytary. Prošmejdili jsme sídliště i krajinu rozpitou plynutím času.

Nebyl by to konec roku, kdyby nedošlo na pořádné ohlédnutí a sonickou rekapitulaci, jaké skvosty letošek přinesl z hájemství nezávislé scény. Tentokrát je náš přehled pěti a pěti nejzajímavějších nahrávek z Česka, Slovenska a zahraničí poctivě oháknutý do okovaného křiváka. Punkáčstvu se totiž vynalézavé riffy z hmatníků jen sypaly. I přes punkovou dominanci se nám nicméně letos zatočila hlava z přehršle nahrávek, tak se neostýchejte a pojďte si zobnout.

White Wigwam a Rouilleux letos na podzim vydali další společnou nahrávku nesoucí název Ending spaces. Album, které vyšlo pod hlavičkou pražského kolektivu Klang-und-Krach, je plné ambientních ploch a imaginativních zvuků. Pozvali jsme proto Martina s Lubošem, kteří za projektem stojí, do studia, abychom mohli nahlédnout za závěs do jejich tvůrčího procesu a při té příležitosti i zabrousili trochu do historie.

Nahrávka nesoucí název Forgotten garden, wild growth vychází dva roky po debutovém EP The place I’m missing. Hudebnice Barbora Hora se přesunula z jurty do pražského studia Tropical cell a tentokrát sezvala i širokou plejádu hostů a hostek. Tajuplná zákoutí desky, úskalí osamoceného hraní i nejzajímavější koncertní spot jsme probrali tento týden ve Špíně za doprovodu příjemně melancholického playlistu.

Letošní rok se výročími jen hemží, od Nirvany po Kafku, a my na ně často rádi ve Špíně reagujeme. Tohle však může působit až skoro bizarně – letos uběhlo 30 let od vydání alba Dookie od kapely Green Day a stejný čas uplynul i od releasu Smash, který mají na svědomí The Offspring. Obě desky katapultovaly kapely do mainstreamu a zároveň pomohly definovat onen měňavý pojem punk rocku či pop punku, v Česku také neo-punku.