Jaké zlověstné stroje se to rýsují v dálce a je jich celé hejno? Ve Špíně navazujeme na naší minisérii nahlížející, jak se punkové kapely v průběhu věků vyjadřovaly k válečným konfliktům i jakým způsobem dávaly na odiv své antiválečné postoje. Tentokrát se podíváme pod pokličku scéně lokální, od předrevolučních bandů a varování před studenoválečným zbrojením až po současnost a její problémy.

Nedílnou součástí punkových textů a aktivit byly i silné anti válečné postoje. Rozhodli jsme se ve Špíně udělat si malý seriál, ve kterém se budeme pídit po obrazech války a vymezování se vůči ní v textech punkových kapel napříč historií. Začínáme v zahraničních vodách. Od anarchopunku po hardcore až současné DIY kapely — anti nukleární výkřiky, protesty proti imperialismu i osobní svědectví o násilí a jeho důsledcích.

O Fugazi jsme se ve Špíně poprvé bavili před deseti lety - jejich finální deska The Argument, po které se vydali vstříc dosud trvajícímu hiatu, tehdy oslavila 15 let od vydání. O dekádu později na tenhle archivní díl lehce navážeme a splatíme dluh důležitému a formativnímu labelu Dischord, jehož vlajkovou lodí byli bezesporu právě Fugazi. Špína se vydává na průlet katalogem a pouštěčku osobních tzv. „fav“ desek.

Za dvacet let se stane nepřeberné událostí a život může nabrat hned několikrát úplně jinačí směr. Udržet takhle dlouho kapelu, ve víceméně neobměněné sestavě, je až skoro zázrak. To se letos podařilo olomouckým Empty Hall Of Fame a my jsme se ve Špíně rozhodli zjistit, co kapelu drží tak dlouho pohromadě, proč nikdy nevydali velkou desku a především - co za ty dvě dekády všechno zažili.

Po delší době jsme se ve Špíně ponořili do jednoho z mikrožánrů elektronické hudby. Harsh ambient nemá pevně vytyčené hranice a organicky se prolíná do dalších mutací abstraktní elektroniky. Jednotliví interpreti balancují v rozmlžených mokřinách na místech, kde se jemné ambientní plochy a field recordings setkávají s přísnými noisovými intervencemi. A nepřekvapivě svými kořínky prorůstá až do punkových vřídel.

Co spojuje zběsilý grindcore, různé mutace metalu, zvuk 90s memphiského rapu i jistou československou filmovou nostalgii? Společným jmenovatelem je hudebník Adam El Muflono. Víc jak dvacet let hraje na bicí v extrémních kapelách, vede label Calvos 73 Records a v poslední době vydává dungeon rapové kazety pod hlavičkou Sniffah. Právě kvůli poslednímu zmíněnému jsme si jej pozvali do špíního studia a podívali se na zoubek nejnovější nahrávce - splitu Gunsight Romance s Vagarym.

Po zahraničních novinkách nás ve Špíně neodvratně čekal i sběr novinek z úrodných sadů lokálních. Možná jsme trochu otáleli, ale o to nabitější celá snůška byla. Kolik nahrávek Demo 2026, ze kterých jsme nadšení, nás letos ještě čekalo? Naplnili jsme nůši až po okraj power violencem, kousavým uštěpačným punkem a nesli se na bedrech alternativních ořů. A pochopitelně jsme se i trochu dojímali.

Krátké, rychlé, úderné songy, zběsilá energie, rozjeté moshpity a necelé čtyři roky na scéně. Pražská kapela Scoop v září vydala své debutové LP Malicious Intensive Deformation a my jsme se ve Špíně rozhodli, že je při té příležitosti musíme vyzpovídat. Nezaměřili jsme se ale pouze na novou nahrávku, Scoop nám povyprávěli i mnoho historek z jejich evropských turné a prozradili, jak si v dodávce nelézt na nervy.

Jolene, I will always love you, 9 to 5, Coat of many colors - to je jen střípek z nejznámějších skladeb z pera country superhvězdy Dolly Parton, která zemřela minulý týden. Ve Špíně jsme se rozhodli vzdát hold této svébytné autorce za pomoci nezávislých coverů a především si připomenout její nezdolný charakter, humor i to, jakým způsobem se snažila dělat ze světa lepší místo. Dolly byla v jádru víc punk, než se na první pohled mohlo zdát!

Tradiční letní okurková sezóna často platí i na nově vydávané nahrávky, ale letos vše svědčí o opaku. Ve Špíně jsme tak svolali výjimečné zasedání a přinášíme výstup v podobě letní sklizně zahraničních novinek. Znepokojivé dronění jako sbíječka, nálety crustových vran a celá snůška egg punku!