Dosud žádná politická strana neměla odvahu stmelit zástupce obnovitelných zdrojů a uhelné lobby a vytvořit fungující energetickou a klimatickou strategii, která v Česku chybí. Novela energetického zákona sice přináší očekávanou akumulaci, flexibilitu a agregaci, ale Stanjurovy pozměňovací návrhy podkoply nohy všem provozovatelům solárních elektráren, a navíc vytvořily z Česka nepřátelské prostředí pro zahraniční investory. Takový je konečný verdikt, o kterém pohovořil výkonný ředitel Asociace pro akumulaci energie AKU-BAT a předseda představenstva Solární asociace Jan Fousek.

To nejpodstatnější, co novela přinese, je dlouhodobě očekávaná a několikrát v mediálním prostoru zmíněná akumulace, flexibilita a agregace. Legislativní implementace měla proběhnout téměř před čtyřmi lety a až s hrozbou miliardových sankcí putuje do Senátu. Česko je tak poslední zemí Evropské unie, která postrádala stabilitu pro rozvoj obnovitelných zdrojů v legislativě.

Poslanci navíc zahrnuli vládní novelu desítkami pozměňovacích návrhů, z nichž mediálně nejznámější a nejnepříjemnější pochází z dílny ministra financí Stanjury. Čtyřkoaliční vláda, která se rok před volbami rozhodla pro motoristickou politiku přiškrcením solárních dotací, prosadila v minulém týdnu ve Sněmovně kromě kladných bodů novely také zpřísnění podmínek pro čerpání podpor formou individuálních kontrol ziskovosti elektráren, zejména z let 2009–2010, a nové „logiky“ v posuzování přiměřenosti dotací, a to vše zřejmě kvůli tomu, že si nedokázala pohlídat státní kasu, a tak krátí.

Zásah proti „solárním baronům“ tedy může vypadat jako odpovědné rozhodnutí vlády s péčí o rozpočet zejména v době, kdy se Česko zadlužuje tempem půl miliardy korun za minutu, a zároveň se snaží zalíbit voličům tím, že se navrací k uhelné rétorice, ale pod pokličkou nikdo netuší, kolik peněz tímhle riskantním krokem vlastně ušetříme a jak hodláme splnit to, že do roku 2030 má být energetický mix tvořen 30 procenty zelené elektřiny. Nikdo jiný než privátní investoři nové zdroje nepostaví, a ti díky vládě budou raději investovat mimo Českou republiku ve spolehlivější zemi, kde se nemění pravidla za pochodu.

Vláda se netají tím, že chce seškrtat dotace, kterými zalepí díru ve státním rozpočtu. Ze čtyř navrhovaných změn prošly dvě. Ta horší se týká zavedení již zmíněných individuálních kontrol pro provozovatele, při kterých budou státu nahlašovat své výnosy.

Problém tohoto návrhu spočívá v tom, že kontroly se nově vztahují na všechny elektrárny o výkonu nad 30 kilowattů. Každá nemocnice, školka, škola, pekárna nebo autoservis musí předložit finanční výkazy od vzniku podpory, tedy za 15 let, a prokázat, že jim investice do elektrárny vynáší maximálně 8,4 procenta ročně. Stát si tak došlápne právě na ty, kteří umí dobře hospodařit. To vše musí předložit do tří měsíců od účinnosti zákona. Kdo nedodá, žádnou dotaci nedostane. Zdali si je koalice vědoma toho, že mnozí enormní zátěž byrokracie nezvládnou, o tom můžeme jen spekulovat.

Nejenže jde o retroaktivní zásah do pravidel uzákoněných před 15 lety, ale kromě valících se arbitráží si Česko ještě odehnalo přízeň zahraničních investorů do obnovitelných zdrojů, kteří mají strach zde financovat nové instalace, bez kterých Česko nesplní své klimatické cíle a nebude mít dostatečné množství zelené elektřiny, kterou firmy poptávají kvůli svým zákazníkům a svým zeleným auditům. „V Polsku nás s Janem Krčmářem, výkonným ředitelem Solární asociace, zastavovaly desítky investorů, kteří chtěli expandovat do Čech, ale kvůli tomu, že jsme banana republic, se rozhodli neinvestovat, protože vláda i po 15 letech mění v průběhu hry pravidla. A to je na tom úplně to nejhorší,“ popsal Jan Fousek, jak Českou republiku vidí zahraniční investoři a že pověst Česka jako důvěryhodné země může být navždy poškozena. Za záchrannou brzdu může zatáhnout už jen Senát.