Tnetokrát nás čeká nikoli jeden, ale dva virtuální výlety. Cosi – vlastně kdosi – je ovšem spojuje. Podrobněji se budeme zabývat až druhým z nich. Ale ani ten první by neškodilo ochutnat – doslova ochutnat - kdyby to ale nebylo odtud tak daleko. Vzdálenost z Prahy do Portlandu v americkém státě Oregon totiž měří přes osm tisíc kilometrů.

Při pátrání po koncertních sálech či operních domech světa se někdy vydáváme „za humna“. Do Bamberku, Drážďan či Vídně. Tentokrát prozkoumáme tři z prostor pro klasickou hudbu v rámci světadílu opředeného jedinečnostmi. Přestože v tamním způsobu dorozumívání převládá španělština či portugalština, mluví se na tomto kontinentu dalšími tři sta sedmdesáti domorodými jazyky. Nalézá se tam pohoří Andy, vinoucí se od severu k jihu. Anebo deštný prales, sice dlouhodobě ohrožovaný těžbou, nicméně dosud jedinečný. Kromě velehor patří k místním skvostům jeden z nejdelších veletoků planety. Ano, zamíříme do Jižní Ameriky, kterou si spojujeme s přírodními krásami, prastarými památkami typu Macchu Picchu anebo megalopolemi jako Sao Paulo. 

Narodil se na území dnešního Rakouska, měl ovšem předky ze Slovenska; mluvil převážně německy, žil v Paříži a ve Výmaru, zemřel v Bayreuthu. V Budapešti pobýval jen občas. A přece právě tam vzdali nejvýznamnější hold mu formou muzea a dokonce i výzkumného centra, zkoumajícího jeho dílo. Tématem dnešního výletu za hudebními muzei je takto vytvořený, doslova zhmotnělý odkaz skladatele a klavíristy Ference - či, chcete-li – Franze Liszta.

Před časem překvapila informace, kde se v Praze nalézá jediný kostel, zasvěcený jedné z klíčových ikon naší víry, svaté Anežce. Člověka mýlí areál v historickém centru, kde se kromě jiného nachází Anežčin klášter. Jenomže kostel, do kterého zamíříme díky hudbě v něm tu a tam provozované v dalším dílu pořadu Slavná auditoria, je dominantou úplně jiné části metropole. Vydáváme se na Spořilov.

Za mezinárodní soutěží v oboru klasické hudby v dalším dílu pořadu Slavná auditoria zamíříme na sever Itálie. Do města na řece Talveře. Tato soutěž má za pětasedmdesát let své existence ve světě klavíristek a klavíristů výbornou pověst. Už proto – i když nejen proto – že je ve svém názvu zaštítěna významnou osobností jménem Ferruccio Busoni.

Další cesta za koncertním sálem ve světě se bude týkat metropole na Seině či Města světel, jak se Paříži občas přezdívá. A zahájíme ji ohlédnutím za dvacátými lety dvacátého století. Nejen proto, že tehdy byl Salle Pleyel, protože o něm bude řeč, postaven.

Několikrát do roka se pevné tématické schéma pořadů cyklu Slavná auditoria uvolní. Nastává to v případě, že pondělí, kdy má pořad premiéru, je v daném měsíci pět. V tom případě opouštíme koncertní sály či operní domy u nás a ve světě, také však hudební festivaly či muzea, a můžeme si dopřát takříkajíc volnou jízdu. Na volné téma.

V encyklopediích je zásadně uváděn jako rakouský skladatel, klavírní virtuóz a pedagog. Většinu svého života prožil ve Vídni. Přesto tam po něm nenajdete stopu, která by stála výrazněji za řeč. Zato si na něj před lety vzpomněla jeho rodná Bratislava, která se ovšem v době, kdy přišel na svět, jmenovala Prešpurk. A vytvořila mu malou, ale půvabnou Pamětní síň. Řeč je o muži jménem Jan Nepomuk Hummel.

Tři sta kilometrů daleko od Prahy leží cíl cesty, kam se vydáme v dalším dílu přadu Slavná auditora. Z toho sotva polovinu vzdálenosti se jede po dálnici. Zbytek trasy bývá poněkud náročný. Trasa se vine kolem Bruntálu a Rýmařova, směřuje ke vzdálené Opavě. Když se však mezitím objeví na obzoru pohoří Nízkého Jeseníku a hranice s Polskem, znamená to, že se konečně blížíme ke zvolenému městu. A tím je Krnov.

K tématu dalších toulek slavnými světovými hudebními auditorii se tentokrát dostaneme zdánlivou oklikou, a sice poctou třem předmětům. Lokomotivě, malířskému stojanu a plochým štětcům. V čem tkví souvislosti, co je spojuje? Osoba slavného malíře, samotářského impresionisty Paula Cézanna.