V další dílu pořadu nás Jiří Vejvoda pozve do jihofrancouzského Cannes. Nekonají se tam jen proslulé filmové festivaly. Ve stejném paláci z betonu a skla, vévodícím přímořskému nábřeží, se dvakrát do roka odehrávají velké mezinárodní akce zaměřené na obrazové, rozuměj televizní či filmové, ztvárnění hudby. Včetně klasické. Jmenovitě říjnový MIPCOM a pozdně lednový či raně únorové MIDEM.

Čtyřicet kilometrů severovýchodně od Milána – a dvakrát tak daleko od jezer Garda či Maggiore – se rozkládá město, z něhož je při dobrém počasí výhled na panorama Alp. Jmenuje se Bergamo. Dnes v něm žije kolem sto dvaceti tisíc obyvatel. Kdoví, kolik jich bylo koncem osmnáctého století, když tam 29. listopadu 1797 přišel na svět zdaleka nejslavnější rodák místní historie. Vedle Gioacchina Rossiniho a Vincenza Belliniho jeden ze tří velmistrů operního bel canta. Gaetano Donizetti.

Ať už se v cyklu Slavná auditoria vydáváme na vlnách Rádia Classic Praha do dálek či do nedaleka, v drtivé většině je naším cílem koncertní sál, případně operní dům, do nichž se vměstná několik set diváků. Často i víc než tisíc a v řadě případů takřka dva tisíce. Jistěže existují, zvlášť pro komorní či experimentální hudbu, též sály s kapacitou několik desítek návštěvníků. Ale aby se jich do hlediště vešlo pouhopouhých čtrnáct?

Psala se šedesátá léta sedmnáctého století, když z Kroměříže skladatel narychlo zmizel Heinrich Ignaz Franz Bieber, který tu dva roky působil jako první houslista zámecké kapely. Zachtělo se mu prestižnějšího angažmá v Salcburku. Odjel proto ze dne na den pod záminkou nákupu hudebních nástrojů. Ovšem bez udělení souhlasu od biskupa hraběte Lichtenštejn-Kastelkorna, které k tomu bylo zapotřebí. Aby se z přečinu vykoupil, posílal mu na zámek mnoho svých skladeb v autografu. A nevědomky tím založil tradici působivého hudebního archivu.

Co se asi tak člověku, který se zajímá o klasickou hudbu či operu, vybaví v souvislosti s Londýnem? Jaká místa vytanou na mysli, pokud by se týkalo rozhodnutí, kam se za tímto druhem kultury vypravit? Velmi pravděpodobně bychom si všichni vzpomněli na tři ikonické prostory. Ohromnou kruhovou Royal Albert Hall, kdysi královnu symfonických koncertů. Jako protiklad se nám vybaví nevelká, ale proslulá Wigmore Hall coby „Mekka“ komorní hudby. A kam za operou, případě za baletem? Samozřejmě že do Royal Covent Garden.

Za dalším z muzeí, věnovaných na této planetě hudebním osobnostem, se vydáme v dalším dílu pořadu Slavná auditoria jihovýchodním směrem. V naší představivosti urazíme zhruba tři tisíce šest set kilometrů. Už tato skutečnost slibuje, že se setkáme s poněkud jiným světem, než je ten náš.

V rámci cyklu Slavná auditoria, zaměřeného na koncertní sály či operní domy u nás a ve světě, jsme jich od roku 2011 navštívili na vlnách Rádia Classic Praha už několik set. Ať už vznikly dávno nebo jsou výsledkem nedávných snah, zvou v nejrůznějších koutech světa či naší země večer co večer diváky na koncerty nebo na opery. Příběh jejich budování byl uzavřen a dá se o něm vyprávět. Tentokrát ovšem učiníme výjimku a vypravíme se do koncertní síně pod širým nebem, která se teprve v době našeho vysílání začíná z letitých plánů a rychlých příprav měnit ve viditelný, hmatatelný skutek. Jiří Vejvoda popíše příběh SmetaNOVÉHO sálu na litomyšlským zámku už s předstihem.

Žijete v Praze? Zajímá vás opera? A z různých důvodů vám nestačí – či v některých případech dokonce nevyhovuje – to, co vám nabízí Zlatá kaplička, Stavovské divadlo a Státní opera? Rádi byste poznali, co nabízí mimopražské scény, Národním divadlem Brno počínaje a například libereckým Divadlem F.X. Šaldy konče? Od roku 1993 k tomu máte – víceméně vždy v lichých létech a během zimních měsíců – jedinečnou možnost. Jmenuje se Festival hudebního divadla Opera.

V dalším dílu pořadu Slavná auditoria pozve jeho autor Jiří Vejvoda posluchače do Kodaně, přesněji řečeno do jižního okraje širší metropole, kde byl ve výhodné lokalitě postaven Koncertní dům Dánského rozhlasu. Neboli DR Konzerthuset. Autorem návrhu nebyl nikdo jiný, než jeden z nejslavnějších architektů posledních padesáti let. Přemýšlivý Francouz jménem Jean Nouvel.

Dělí je od sebe přes dvanáct set kilometrů. V jednom žije kolem devadesáti tisíc obyvatel, ve druhém jich snadno napočítáme přes dva miliony. První leží na západním pobřeží Itálie, nedaleko nám důvarně známého Bibioane. Druhé vévodí francouzskému vnitrozemí a protéká jím řeka Seina. Jejich jména? Pesaro a Paříž. Dobrá, proč ne. Co ale tato dvě sídla spojuje v hudební rovině? Je to jedno jméno, za jehož památkou je možné se vydat do dvou muzeí. Gioacchino Rossini.