- Podcasty
- Slavná auditoria
Poslechněte si podcast: Dvě soutěže pod stříbrnou krasavicí (KHS a HVS v Ústí nad Orlicí)
Hned dvě soutěžní klání hostí východočeské město Ústí nad Orlicí. Jedna je věnována mladým houslistům, druhá violoncellistům. Kdo stál u jejich zrodu a čí jméno nesou ?
Slavná auditoria
S Jiřím Vejvodou na Classic Praha po světových hudebních scénách, i o prestižních domácích a světových přehlídkách, festivalech i událostech.
Covid budiž pochválen. Koncertní sál manželů Tsaiových v Lincolnově centru
Za dvouletým období covidu od března 2020, vystřídaného od konce února nedalekou válkou, se po právu ohlížíme se směsicí nevole nad ztracenými příležitostmi, nedůvěry k nezbytnostem všech opatření a obavami, aby se tatáž – či jakási nová – pandemie brzy neopakovala. Tak jako vždy, jsou ovšem výjimky, které potvrzují pravidlo. V rámci tématu, kterému se cyklus Slavná auditoria na vlnách rádia Classic Praha dlouhodobě věnuje, je nejzářivějším příkladem tohoto jevu: Koncertní sál manželů Clary Wu a Joea Tsai - a vlastně celý Koncertní dům, nesoucí název jméno Davida Geffena. Sídlící v samém centru New Yorku, na Mahnattanu. Přesněji řečeno nákladná přestavba jeho interiéru za částku, ze které se nám tají dech. Činila totiž v přepočtu jedenáct miliard korun. A co víc – především ze soukromých zdrojů.
Lorenzův mentor, Amadeův obdivovatel (I. Casanova houslistou, vězněm, světoběžníkem)
Řekne-li se Wolfgang Amadeus Mozart a přijde řeč na jeho nejzdařilejší opery, bezděky se na rty hrne další jméno. Benátčan Lorenzo da Ponte. Mozartův spolupracovník, libretista, člen stejné zednářské lože; muž přebohatého životopisu, který ostatně pobyl na tomto světě mnohem delší dobu než geniální skladatel. Odtažitěji, ale svým způsobem alespoň do jisté míry je propojen s těmito dvěma ovšem také spisovatel, diplomat, intrikán, špion, světoběžník, ale překvapivě i houslista. Muž jménem Giacomo Casanova. Vždyť s da Pontem se poprvé setkal už v rodných Benátkách, kde se sám roku 1725 narodil. Poté ve Vídni a následně na zámku v Duchcově i v Praze na Bertramce či na jiných místech. A v určitém období nebyl Giacomo Casanova pouze libretistovým známým, ale velmi pravděpodobně rádcem, konzultantem. Kdo jiný měl tenkrát tolik zkušeností z nejrůznějších vztahů a poměrů se ženami než právě on? A kdo mohl lépe posloužit inspirací při práci na opeře Don Giovanni než tento charismatický svůdník?
Do pozice generálního ředitele newyorské Metropolitní opery byl Peter Gelb jmenován v roce 2006
Cyklus Slavná auditoria se bude věnovat čas od času i portrétům čelných postav ve vedení symfonických orchestrů i operních domů. Generálním ředitelům, špičkovým manažerům. Patří k nim i Newyorčan Peter Gelb. Do pozice generálního ředitele tamní Metropolitní opery byl jmenován v roce 2006 a má v ní setrvat do roku 2027.
Ni zisk, ni slávu, tužme se. Královéhradecká filharmonie v někdejší sokolovně
Ni zisk, ni slávu, tužme se. Tak, v úderně zkrácené podobě, znělo heslo zakladatelů hnutí českého Sokola, pánů Fügnera a Tyrše. Za datum, kdy u nás Sokol coby organizace zároveň sportovní i vlastenecká vznikl, je považován rok 1882. Jen čtyři roky po pražském začátku byla pobočka Sokola založena roku 1886 v Hradci Králové. Čím ale může být tato skutečnost zajímavá pro cyklus zaměřený na domácí i světové koncertní sály? Víc, než by se na první pohled zdálo. Zvláštní shodou náhod, která je tak souběžná, že by člověk byl málem nakloněn úvaze o tom, že náhody ve skutečnosti neexistují, byl totiž jen o pár měsíců později, tedy v roce 1887, v Hradci Králové rozepsán příběh zdejšího symfonického orchestru. S tím, co tehdy nikdo nemohl tušit. Že se tyto dva paralelní děje jednoho dne propojí pod jednou střechou.
Kdo nás láká na Dvořáka. Festivaly se jménem velkého Antonína ve štítě
Klasická hudba rozhodně nežije ve vzduchoprázdnu. Řada událostí, jevů a okolností, které ji provázejí, je tak či onak dobově či místně spjata se širším, vývojem dané země, oblasti či civilizačního okruhu. A platí to mimo jiné o řadě festivalů, které se na klasickou hudbu přednostně zaměřují. Pro příklad nemusíme jít daleko. Vezměme si, jak se za mnoho uplynulých desetiletí vyvíjel a měnil oficiální český diskurz, týkající se tandemu našich hudebních velikánů. Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. Vliv někdejšího komunistického politika Zdeňka Nejedlého na naši hudební kulturu se naplno projevil v tom, jak z různých důvodů od ideologických až po osobní jednoznačně preferoval postavu a dílo Bedřicha Smetany. Smetana byl tím ryze národním, pokrokovým hrdinou, symbolem češství v hudbě. Pak přišel rok 1989 a s ním, kromě mnoha zásadnějších celospolečenských zvratů i změna v akcentu na druhého ze zmíněných velikánů. V jistém smyslu slova jako by byl Antonín Dvořák symbolem nové doby. Úspěšný a uznávaný ve světě na čele s Amerikou; ve tvorbě nejen národní, ale citlivý i ke vzdálenějším vlivům etnickým; v soukromém životě plodný a bohabojný.
Z čajového vrchu na nádraží a k letadlu. Sao Paolo
Městské divadlo a koncertní sál v Sao Paolu, Národní divadlo Cláudia Santora v Brazílii. Právě tam se vypravíme v prvním dílu pořadu Slavná auditoria v roce 2023. Rio je z našeho pohledu asi nejznámějším brazilským městem. Díky únorovému karnevalu, pláži Copacabana, fotbalovému stadionu Maracaná anebo ohromné soše Krista na jednom z pahorků. Zdejší lidské mraveniště se pyšní počtem obyvatel atakujícím sedm miliónů. Přitom není největším městem v Brazílii. Se svými více než dvanácti miliony lidských duší přímo v metropoli jako takové, a se svou aglomerací čítající miliónů dvaadvacet jej překonává jiné brazilské velkoměsto. Ležící rovněž na pobřeží Atlantského oceánu o čtyři sta kilometrů jižněji. Sao Paulo, pojmenované kdysi, když vládu nad oblastí převzali od Indiánů kmene Guaraní portugalští misionáři, na počest svatého Pavla z Tarsu. Jakkoli zní v Sao Paulu především portugalština, příliv imigrantů za posledních sto padesát let je dechberoucí. V roce 1870 tu žilo pouhých 30 tisíc obyvatel, aby se za pouhé půldruhé století jejich počet zvýšil čtyřistakrát. Pro nás Evropany cosi nepředstavitelného. Nu, a kde je hodně Italů, tam kvete i láska k opeře.
Prošlapávat cestičku. Miriam Němcová a Olga Machoňová Pavlů
Během seriálu mapujícího ženy s taktovkou, který se letos stal jednou měsíčně součástí pořadu Světová auditoria, jsme za dirigentkami mnoha národností zamířili napříč prostorem I časem. Tentokrát zůstaneme doma. V minulosti jsme se dotkli i vyprávěním o naší komponující dirigentce Vitce Kaprálové. A zmínka o české provenienci padla rovněž v souvislosti s pořadem o celosvětové soutěži dirigentek La Maestra, které se nedávno docela úspěšně zúčastnila naše adeptka taktovky Nikol Kraft. Že by to ale bylo z našich luhů a hájů vše? To určitě ne, i když se prosadit před orchestrem není u nás, zdá se, pro ženy zatím nic jednoduchého. Však také jedna ze dvou, kterým patří dnešní závěrečný díl, tedy Olga Machoňová Pavlů, žije a působí ve Švýcarsku. Velice světlou výjimkou ze zmíněného pravidla se ale po právu pyšnit můžeme. A tou je Miriam Němcová.
Dva architekti, jeden sál. Divadlo, hudba a hotel pod jednou střechou v Náchodě
V srdci východočeského města Náchod a zároveň pod strmým vrchem, kterému vévodí místní zámek, stojí rozměrná budova. Vyjádřeno dnešní terminologií, „multifunkční“. Vznikla ovšem dávno předtím, než se do češtiny vloudila slova tohoto typu, když v mnoha případech máme po ruce domácí výrazy. V tomto případě „víceúčelová“. Ať tak či onak, na náchodském Masarykově náměstí se vyjímá stavba, v níž se pod jednu střechu vměstnal nejen hotel, ale také divadelní a koncertní sál. Jsme v budově zvané z historických příčin U beránka, když původně byl onen beránek ve štítě dokonce Zlatý. Tento druh třpytu se postupem doby vytratil. Je ale nahrazen čímsi cennějším. A to prostorem, do kterého tu a tam vniká i klasická hudba.
Česká pocta bádenskému Bachovi. Mezinárodní hudební festival J. C. F. Fischera
Ve vztahu ke klasické hudbě je Karlovarský kra jplný paradoxů. Se svými zhruba třemi stovkami tisíc obyvatel se jedná o nejméně zalidněný kraj v republice. A svou velikostí zápolí o poslední příčku s krajem Libereckým. A přece už kolem dvou století, což je údaj zcela rekordní, existují v tomto kraji dva symfonické orchestry. V Karlových Varech i v Mariánských Lázních přirozeně vznikly původně jako lázeňské, vyhrávající hostům na kolonádách. Ale postupně se rozrostly, vypracovaly do podoby menších symfonických těles.
Klasika v metropolích samby. Areál Cidade das Artes a komorní sál Cecílie Meireles v Rio de Janeiru
Sedmimiliónové město Rio de Janeiro není jen symbolem samby, ale najdeme tu i dvě místa zasvěcená klasické hudbě. V tomto takřka sedmimiliónovém lidském mraveništi se – kromě všeho jiného na čele s všudypřítomným tancem samba – nachází také dvě místa, dva prostory zasvěcené klasické hudbě. Buď výhradně, anebo z valné části. Řeč je o Komorním sále Cecílie Meireles a o areálu nazvaném Město umění neboli Cidade das Artes.