Když se ve druhé polovině devatenáctého století města rozrůstala a historická opevnění už jejich centra nedokázala chránit, přikročilo se k bourání. Ve Vídni, v Praze, ale také například v Plzni. Tím se otevřela cesta k vybudování zelených pásů městských parků či ke zbrusu nové zástavbě. Vesměs bytové, nikoli ovšem ve všech případech. Například mezi domy, které v centru Plzně hledí do Kopeckého sadů, se vyjímá novorenesanční stavba, která uvnitř ukrývá skvostnou secesní výzdobu. Jmenuje se Měšťanská beseda podle spolku, který pro ni koncem předminulého století vykoupil pozemek a brzy slavil její zpřístupnění zdejším obyvatelům.

Cena Antonína Dvořáka. V čem spočívá? Komu, proč, jak často, od kdy, kým a za jakých podmínek je udělována? Toto téma budiž náplní dalšího vydání pořadu Světová auditoria. Vždyť držitelé této ceny v koncertních síních či operních domech vesměs prokazují své umění.

Další pořad Slavná auditoria a putování za koncertním sálem v jeho rámci má přídech exotiky. A to v několika rovinách. Územní, protože se vypravíme do hlavního města Jižní Koreje. Kontextuální, neboť navštívíme rozměrný koncertní sál, který se – pro nás zcela netradičně – nachází pod střechou ohromného obchodního centra, propojeného s mrakodrapy. A také je zde souvislost literární, neboť dotyčná koncertní síň nese překvapivě jméno hrdinky Goethova románu Utrpení mladého Werthera. Charlotty neboli Lotte.

Dělila je od sebe dvojí propast. Časově i místně. Na svět přišli téměř tři století po sobě; narodili se v místech vzdálených od sebe přes osm tisíc kilometrů. A přece přál nevyzpytatelný osud tomu, aby tyto dva muže, dva hudebníky, jednoho krásného dne spojily dva domy, ve kterých mají nyní uprostřed Londýna společné muzeum. Stěží si přitom dokážeme hudebně, lidsky, civilizačně představit odlišnější tvory

Jižní Čechy… Obdivované jako cíl výletů, dovolených či pobytů na chalupách, v tomto českém specifiku, které nenajdete ani ve výrazně bohatších zemích. Kam ale v této části naší země vyrazit za klasickou hudbou? Například do překrásné Třeboně, do Divadla Josefa Kajetána Tyla, které se pyšní se svým empírovým slohem a kterému se říká Malá Zlatá Kaplička.

Jedním ze způsobů, jak na sebe může upozornit mladý interpret na prahu své kýžené profesionální dráhy, se staly hudební soutěže. Velkou sílu mají, při vší úctě k ostatním, především soutěže přenášené televizí, nejlépe do různých států a k početnému publiku. Při všech nesnázích, kterým její soutěžní formát čelí, si proto od roku 1982 vybojovala pozornost soutěž zvaná Eurovision Young Musicians. Jak název napovídá, týká se soutěžících hudebnic a hudebníků v rámci Evropy. Je vždy v přímém přenosu nabízena divákům napříč tímto světadílem. A pořádá ji Evropská vysílací unie, EBU coby zastřešující orgán veřejnoprávních vysílatelů našeho kontinentu.

Operních domů, ale především koncertních sálů je ve světě víc, než by se na počátku pátrání po jejich existenci zdálo. A výprava za nimi, která se zprvu jevila jako krátkodobý výlet, může ve skutečnosti trvat velmi dlouho. Kde je toho k vidění nejvíc? Neudiví, že premiantem v první ze zmíněných kategorií je „pravlast“ opery, Itálie. V dalším dílu pořadu Slavná auditoria se ovšem vypravíme do míst diametrálně odlišných. Sice historicky cenných, ovšem původně vybudovaných pro zcela jiné účely než jakými je služba kultuře. Hudbě, soudobému tanci, jevištním experimentům. Do Park Avenue Armory a konkrétně do WadeThompson Drill Hall.

Dvě místa ve Finsku spojuje jedno jméno, patřící nejslavnějšímu z tamních skladatelů klasické hudby. Tím prvním je starobylé město Turku, díky své zálibě v bistrech či kavárnách lákající dnes návštěvníky na přezdívku „finská Paříž“. Druhým naopak dům stranou od hlučících městských davů, vybudovaný v lesích na břehu jezera a nazvaný podle manželky svého majitele Ainola.

Přibližně sto kilometrů trvá ze severovýchodního okraje Prahy cesta do cíle dnešní výpravy za koncertním sálem. Poté, co necháme za zády rozlehlý areál mladoboleslavské Škodovky, se zanedlouho dočkáme výhledu na ikonický vrch Bezděz, strmě se vypínající nad stejnojmennou obcí. Zajímal nejen Hynka Máchu, ale i Bedřicha Smetanu. Míjíme odbočku na Doksy a směřujeme do města, kde se hudbě daří ve čtyřech výrazně odlišných objektech. Řeč je o České Lípě coby jedné z významných dominant Libereckého kraje.

Hudba a výtvarné umění se navzájem ovlivňují a inspirují dlouhodobě. Vzájemné jiskření můžeme pozorovat oběma směry. Skladatelé nacházeli – a nacházejí – podněty v obrazech, případně v sochách. A malíři či sochaři se nechávají ve své představivosti unášet tím, co jim ve formě podnětu nabízí hudba. Příkladů je v obou směrech této pomyslné umělecké dálnice bezpočet.