V rámci cyklu Slavná auditoria, zaměřeného na koncertní sály či operní domy u nás a ve světě, jsme jich od roku 2011 navštívili na vlnách Rádia Classic Praha už několik set. Ať už vznikly dávno nebo jsou výsledkem nedávných snah, zvou v nejrůznějších koutech světa či naší země večer co večer diváky na koncerty nebo na opery. Příběh jejich budování byl uzavřen a dá se o něm vyprávět. Tentokrát ovšem učiníme výjimku a vypravíme se do koncertní síně pod širým nebem, která se teprve v době našeho vysílání začíná z letitých plánů a rychlých příprav měnit ve viditelný, hmatatelný skutek. Jiří Vejvoda popíše příběh SmetaNOVÉHO sálu na litomyšlským zámku už s předstihem.

Žijete v Praze? Zajímá vás opera? A z různých důvodů vám nestačí – či v některých případech dokonce nevyhovuje – to, co vám nabízí Zlatá kaplička, Stavovské divadlo a Státní opera? Rádi byste poznali, co nabízí mimopražské scény, Národním divadlem Brno počínaje a například libereckým Divadlem F.X. Šaldy konče? Od roku 1993 k tomu máte – víceméně vždy v lichých létech a během zimních měsíců – jedinečnou možnost. Jmenuje se Festival hudebního divadla Opera.

V dalším dílu pořadu Slavná auditoria pozve jeho autor Jiří Vejvoda posluchače do Kodaně, přesněji řečeno do jižního okraje širší metropole, kde byl ve výhodné lokalitě postaven Koncertní dům Dánského rozhlasu. Neboli DR Konzerthuset. Autorem návrhu nebyl nikdo jiný, než jeden z nejslavnějších architektů posledních padesáti let. Přemýšlivý Francouz jménem Jean Nouvel.

Dělí je od sebe přes dvanáct set kilometrů. V jednom žije kolem devadesáti tisíc obyvatel, ve druhém jich snadno napočítáme přes dva miliony. První leží na západním pobřeží Itálie, nedaleko nám důvarně známého Bibioane. Druhé vévodí francouzskému vnitrozemí a protéká jím řeka Seina. Jejich jména? Pesaro a Paříž. Dobrá, proč ne. Co ale tato dvě sídla spojuje v hudební rovině? Je to jedno jméno, za jehož památkou je možné se vydat do dvou muzeí. Gioacchino Rossini.

Jindřichův Hradec. Ve městě, kde žije něco přes dvacet tisíc obyvatel, se dá stěží očekávat koncertní sál. Kam, do jakých míst a prostor, se tedy dnes cestou na jih vypravíme? Jako všude, kde je nutné nahradit absenci vhodných koncertních lokalit, si také v Jindřichově Hradci našli řešení. A v řadě případů už velmi dávno. Protože hudba tu byla doma už od dob jistého Michny z Otradovic, který se roku 1600 v Jindřichově Hradci narodil a prožil tu celý svůj sedmasedmdesátiletý život, na tehdejší dobu úctyhodně dlouhý. Tady muzicíroval i komponoval.

Bylo nebylo...dlouhé poválečné období, kdy existovaly jen státní televize; o soukromých se nikomu ani nesnilo, veřejnoprávnost byla neznámým pojmem. Navíc byl svět předělen na Východ a Západ železnou oponou, jak ji ve slavném projevu na konci čtyřicátých let minulého století pojmenoval Winston Churchill. A týkalo se to i dvou sdružení, pod jejichž pomyslný deštník se dělily televizní stanice. V Evropě na Eurovizi, kam spadaly všechny ze Západu, a na východní Intervizi

Dvěma odlišnými, ale zajímavými událostmi, které se měly časem ukázat jako globálně významné, se do historie světa zapsalo Švédsko bezmála před sto lety. Jmenovitě roku 1926. Nejprve se 30. března narodil – příznačně ve znamení Berana – celoživotně urputný zakladatel nábytkářského impéria jménem IKEA. Ingvar Kamprad. Tou druhou je vznik Stockholmské koncertní síně, která sloužila a dodnes slouží jako domov Stockholmské královské filharmonie. A co je podstatnější: 8. prosince 1926 se právě tady uskutečnil první z celosvětově sledovaných koncertů, které se od té doby konají v této koncertní síni pravidelně. Ve stejný den, každý rok.

Vídeň je s hudbou dynastie Straussů spjatá už od první poloviny předminulého století. A to nejen díky Novoročním koncertům Vídeňských filharmoniků, kteří se přitom kdysi tomuto repertoáru sveřepě bránili, neboť ho považovali za příliš lehký a zábavný. V roce 2025 lze nicméně očekávat ve městě na Dunaji bezmála nepřetržitou Straussmanii, jak média v předstihu překřtila atmosféru spjatou s velkými oslavami.

V osmnácti šel třicet kilometrů pěšky, jen aby zhlédl představení Verdiho opery Aida, po které se pevně rozhodl, kým a proč bude také on sám. Syna zplodil s milovanou ženu v době, kdy byla ještě vdaná za jiného, což způsobilo mnoho potíží jak tehdy tak později. Kvůli zpracování stejného námětu se dostal do sporu s kolegou skladatelem, operním skladatelem; kvůli pěvkyni a politice se také rozhádal s přítelem dirigentem. Byl vyhlášeným proutníkem i pilným tvůrcem, proslaveným – a bohatým – díky svým operám. Takřka polovinu života prožil v domě mezi jezerem a mořem, kde je dnes jeho muzeum, přístupné od roku 2016 veřejnosti.. Giacomo Puccini se jmenoval.

Když se ve druhé polovině devatenáctého století města rozrůstala a historická opevnění už jejich centra nedokázala chránit, přikročilo se k bourání. Ve Vídni, v Praze, ale také například v Plzni. Tím se otevřela cesta k vybudování zelených pásů městských parků či ke zbrusu nové zástavbě. Vesměs bytové, nikoli ovšem ve všech případech. Například mezi domy, které v centru Plzně hledí do Kopeckého sadů, se vyjímá novorenesanční stavba, která uvnitř ukrývá skvostnou secesní výzdobu. Jmenuje se Měšťanská beseda podle spolku, který pro ni koncem předminulého století vykoupil pozemek a brzy slavil její zpřístupnění zdejším obyvatelům.