Anežka Pecháčková z malé obce Debrník na Táborsku je od prosince na dálkovém treku. Pro dobrou věc přechází Nový Zéland, zdolat má v plánu přes 3000 kilometrů. Jak zaznívá ve třetím díle seriálu Radiožurnálu o dobrovolnictví, Anežky ušlé kilometry si může kdokoli virtuálně adoptovat a pomoci tak českobudějovickému centru Arpida.

Jiří Tuček je velmi aktivní senior z Prahy. K dobrovolnictví se dostal před sedmi lety díky inzerátu neziskové organizace Letokruh. Dělá besedy o cestování, podniká vycházky s výkladem nebo čte dětem ve školce pohádky. „Dobrovolnictví mě naplňuje. Mám z něj dobrý pocit. Můžu při něm sdílet své zážitky a informace, kterých jsem nashromáždil dost. Předávám je dál těm, kteří takové štěstí třeba neměli,“ popisuje svoji motivaci k dobrovolničení bývalý profesionální průvodce.

Adriana Doubková je dlouholetá dobrovolnice, která doprovází bez nároku na honorář ve svém volném čase hned čtyři nevidomé. S jedním klientem chodí běhat, s dalším míří na veslařské závody nebo se otužuje v ledové řece. Poslechněte si první ze série reportáží o dobrovolnících v Česku.

Mladí lidé se učí lépe cizí jazyky než starší, to je známá věc a důkazem je dvacetiletá Olexandra Piskunová, která se za čtyři roky naučila česky přímo dokonale. Možná to bude tím, že v Charkově studovala a stále ještě studuje on-line operní zpěv a má vytříbený hudební sluch. Olexandra pochází z Chersonu, který leží na bojové linii, a do Česka se dostala hned po začátku války. Kudy ji evakuovali a jak to po cestě vypadalo, neví. Od narození je totiž nevidomá.

Když byla Daria Kovalčuková malá, musela utéct před válkou z vesnice v Doněcku. Podruhé utíkala po ruské invazi z Kyjeva a nakonec skončila v Česku. Dnes bydlí v Praze, podařilo se jí dostat na FAMU a všechny její školní filmy se točí kolem války. Na českých vysokých školách studuje osm a půl tisíce Ukrajinců, ovšem kolik z nich je uprchlíků s dočasnou ochranou, nelze zjistit. Daria tento status má, ale jako filmařka se na Ukrajinu stále vrací.

V Česku pracuje přibližně 1400 lékařů a lékařek z Ukrajiny a podle České lékařské komory v některých regionech zachraňují zdravotnictví. Jednou z nich je i Anna Bohomazova. Třicetiletá lékařka ze západní Ukrajiny patří k těm, kteří v Česku úspěšně složili aprobační zkoušky, a získali licenci k výkonu povolání. Anna odešla z rodné země po začátku ruské invaze, pracuje střídavě ve Stříbře na Tachovsku a v Praze, a svůj osobní i profesní život už spojila s Českou republikou.

Bezprostředně po začátku ruské invaze utekla Olha Shukalova se dvěma dětmi z Charkova do Česka a začala pracovat jako uklízečka v karlovarských hotelech. Její vedoucí si však všimla jejích diplomů z univerzity a doporučila jí práci ve školství. Olha, docentka psychologie s bohatou praxí, měla odvahu začít znovu – dnes pracuje na Karlovarsku jako psycholožka a vede tým psychoterapeutů.

Už tři a půl roku podniká v Kadani Anna Frind z ukrajinské Irpině. Z města utekla při obléhání Kyjeva se třemi dětmi a během několika týdnů začala pracovat v kosmetickém salonu v Kadani. Za pár měsíců si otevřela vlastní studio. Pracuje šest dní v týdnu, aby uživila rodinu, a podařilo se jí už uzavřít smlouvu s pojišťovnou na podologické služby. Jediné, co jí chybí, je jistota, že když platí daně a nepobírá žádné dávky, může získat trvalý pobyt nebo pracovní vízum.

V Itálii končí dvacáté zimní olympijské hry. Zúčastnily se jich zhruba tři tisícovky sportovců z více než devadesáti zemí světa a vůbec poprvé se hostování ujala dvě města – Milán a Cortina d'Ampezzo. V posledním díle olympijského zápisníku se náš zvláštní zpravodaj Martin Balucha zeptal diváků, jak hry hodnotí.