Voláme všechny Čechy. Věta, která se před 80 lety stala symbolem Pražského povstání. Právě těmito slovy 5. května roku 1945 volali rozhlasoví pracovníci o pomoc, zatímco na chodbách rozhlasu na pražské Vinohradské třídě bránili Češi klíčové vysílání pro povstalce před příslušníky SS. Ti vnikli do budovy krátce před polednem. Co nejen boji o rozhlas, ale i celonárodnímu květnovému povstání proti nacistům předcházelo?

Šest let bojovali ženy a muži v domácím odboji proti německým okupantům. I když se gestapu ve vlnách dařilo jednotlivé odbojové struktury přeci jen rozbíjet, odpor zcela potlačit nedokázalo. Na jaře roku 1945 ležel před odbojáři závěrečný cíl, definitivně se zbavit nacistické nadvlády. Jak vypadal domácí odboj na sklonku druhé světové války, popisuje pátý díl seriálu, který vyvrcholí rekonstrukcí událostí 5. května, kdy český lid povstal proti fašismu.

Na začátku května 1945 byl konec války pro Čechy v okupované vlasti už na dohled. Hitler byl po smrti, Berlín téměř dobyt a Sovětská armáda postupovala od Ostravy a Brna dál do vnitrozemí. Přesto ještě nebylo vyhráno. Proti okupantům jako první povstal Přerov, Němci ale jejich odpor krvavě potlačili.

V dubnu roku 1945 se v Praze setkávají tři přeživší generálové protinacistické odbojové organizace Obrana národa, a sice Josef Slunečko, František Hrabčík a Karel Kutlvašr. Každý má jiný úkol, všechny ale směřují k tomu definitivně se zbavit německých okupantů. Generál Hrabčík má připravit obnovu ministerstva národní obrany, generál Slunečko přebírá velení povstaleckých jednotek mimo Prahu a generál Kutlvašr se stává hlavou vojenského velitelství Velké Prahy.

Rudá armáda jakožto jediný osvoboditel, Američané v roli padouchů a oslava komunistických vůdců a mlčení o vojenských velitelích domácího ozbrojeného odporu proti německým okupantům – to vše patří mezi mýty, které po druhé světové válce obestřely květnové povstání. Jak se jeho obraz proměňoval od roku 1945 až do současnosti? Vývoj rámování role sovětských a amerických vojsk mapuje druhý díl seriálu Když český lid povstal.

Blížící se fronta, dunění děl, ale taky pokračující teror německých okupantů proti českému obyvatelstvu. Tak vypadaly poslední týdny a dny v dubnu 1945 v protektorátu Čechy a Morava před vypuknutím celonárodního povstání českého lidu. A právě dění v protektorátu v předvečer povstání se věnujeme v prvním dílu našeho seriálu k 80. výročí konce druhé světové války v Evropě.

Dva týdny v roce můžou Školské sestry svatého Františka strávit se svou rodinou. Dovolená je vyhrazena pro rodiče nebo sourozence. Po zbytek roku se řeholnice drží v komunitě, kde si jsou rodinou navzájem. Řeholních ženských komunit po Česku funguje 130. V čem se nejvíc liší? A proč sestry v Americe odložily hábity?

Sestra Bonaventura je pravidelná běžkyně, která si při svých ranních kilometrech pouští i křesťanský rock. Na sport může po domluvě s představenou sundat černobílý hábit. Jak Bony říká v seriálu Radiožurnálu Život s Bohem, být na chvíli venku v civilu je pro ni malý odpočinek. V šatech řeholnice totiž budí na ulici pozornost a často reaguje třeba i na žádosti o peníze.

Moderní doba ovlivňuje také řeholnice. Hlavně ty mladší mají chytré telefony, šíří víru na sociálních sítích a můžou využívat i aplikace na modlení. Ve třetím díle seriálu Radiožurnálu Život s Bohem reagují sestra Josefka a Bonaventura i na to, když si nevěřící ulevují slovy jako prokristapána, božínku nebo ježišmaria.