Otevírání tajemné obálky T. G. Masaryka v přímém přenosu Radiožurnálu proměnilo historičku Dagmar Hájkovou v nečekanou mediální hvězdu a připomnělo, že dějiny mohou být napínavé i živé. „Netušila jsem, že zájem bude tak enormní. Jsem ráda, že jsme se jako společnost začali o Masaryka zase zajímat,“ uvedla v jednom z rozhovorů.

Prošel čtyřmi státy, překonal několik řek, snědl nespočet jablek a získal tisíce fanoušků napříč Evropou. Příběh, který zní jako pohádka, se ale skutečně stal. Jeho hlavním hrdinou je los Emil, který přišel na Moravu v červnu a jehož další putování patřilo k největším přírodním událostem letošního roku – se šťastným koncem. Kvůli hrozícím střetům s auty se rakouské úřady rozhodly Emila uspat a převézt na Šumavu, kde losí populace žije už od 70. let.

Když sázkové kanceláře vypsaly první kurzy na nového předsedu Fotbalové asociace, majitel mladoboleslavského klubu David Trunda patřil mezi největší outsidery. Přesto nakonec ve volbách uspěl, získal silný mandát, jak si přál, a na květnové valné hromadě v Praze se stal osmým šéfem českého fotbalu. K volebnímu vítězství mu pomohla hlavně podpora Slavie a Plzně.

Utíkala v noci na malé loďce a v přestrojení. Tak se letošní laureátka Nobelovy ceny míru María Corina Machadová dostávala z Venezuely, kde se už rok a půl ukrývala, do norského Osla, aby si cenu mohla převzít. „Byla zima, byli jsme promočení, vlny byly divoké. A ona byla impozantní, ani jednou si nestěžovala,“ popisuje Bryan Stern z organizace Grey Bull Rescue. Venezuelská politička je tváří opozice vůči autoritářskému režimu Nicoláse Madura i jeho předchůdce Huga Cháveze.

Většina ze skoro 50 milionů obyvatel Amazonie nežije tradičním způsobem přímo v džungli, ale v tamních městech, jako je třeba brazilský Belém. Velkoměsto leží skoro na rovníku, takže je tu každý den horko na padnutí a klimatické podmínky se neustále zhoršují, což dopadá nejhůře na ty nejchudší. Těch je v Belému většina a jejich bída je pro Evropana těžko představitelná.

Následky ruské agrese na Ukrajině jsou cítit až v hloubi pralesa. V amazonské džungli se chystá rozsáhlá těžba draselné rudy, klíčové komodity pro výrobu zemědělských hnojiv. Brazílii to má pomoci zvládat otřesy na globálních trzích poslední doby. V sázce je budoucnost světově významného ekosystému i soudržnost domorodých komunit. Už i ony si stěžují na kampaně, které se je snaží rozdělovat.

Asi čtvrtina všech léků, které používáme v moderní medicíně, vychází z rostlin tropických deštných lesů. Jde o jeden z nejsrozumitelnějších důvodů, proč se i v Česku zajímat o osud Amazonského pralesa. Ten hlavně kvůli chovu hovězího dobytka stále mizí a hrozí mu degradace v savanu. Co všechno i nám prales dává a jak o toto dědictví pečují tamní domorodci?

Brazílie spouští nový fond na ochranu světových pralesů a i doma v Amazonii rozjíždí projekty, jako je udržitelné agrolesnictví. Zároveň ale sílí tlak podnikatelů na zrušení moratoria, které už řadu let zakazuje prodej sóji vypěstované na územích odlesněných po roce 2008. Kvůli mýcení už zmizela pětina původního tropického deštného lesa v Amazonii. Celý ekosystém, přezdívaný „plíce planety“, se tak dostává na hranici přežití. Klíč k jeho záchraně přitom leží i v Evropě.

Brazílie vyhlásila deset nových domorodých území a část se nachází v Amazonii. Právě teritoria, kde jsou chráněna práva původních obyvatel, patří k nejzdravějším částem tamního tropického deštného lesa. Ten má význam pro celý svět, ale hrozí mu zánik, protože rychle degraduje kvůli průmyslovému zemědělství, těžbě a dalším zásahům moderní civilizace. Proč jsou právě domorodí lidé klíčem k ochraně pralesa?