Před necelým rokem zasáhla Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze největší tragédie svého druhu u nás. Student tam zastřelil 14 lidí a dalších 25 zranil. Událost však ovlivnila i ty, kteří vyvázli bez fyzického zranění, odnesli si psychická traumata. Chod fakulty se pak na několik týdnů zastavil a do normálu se vracel postupně. Ve dvou učebnách, kde střelec zavraždil nejvíc lidí, vznikla pietní místa.

O křehkosti se na vlastní kůži přesvědčil loni 21. prosince violista Adam Pechočiak, který se kryl před palbou střelce z pražské filozofické fakulty. Třiatřicetiletý muž se zrovna chystal při vánočních nákupech přejít Mánesův most vedoucí na náměstí Jana Palacha. Byl jen nedaleko od postřeleného nizozemského turisty, který utrpěl vážná zranění nohy a pánve.

Bezprostředně po loňském útoku střelce vyrazili k pražské filozofické fakultě krizoví interventi. Ti poskytovali první psychickou pomoc nejen evakuovaným studentům, ale i pozůstalým po 14 zavražděných a zasahujícím policistům. Je jim věnovaný další díl seriálu Radiožurnálu, který loňskou tragédii připomíná. Koordinaci krizových interventů z různých složek integrovaného záchranného systému měla na starost policejní psycholožka Julie Gábrišová.

Kristián a Adam. Dva policisté, kteří budou mít 21. prosinec nejspíš už do konce života spojený s tragédií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Oba loni zasahovali na místě, kde student zabil čtrnáct lidí a pak i sebe. Adam uvnitř řídil pomoc pro zraněné, Kristián se snažil zneškodnit střílejícího muže.

Rok poté. Tak se jmenuje benefiční koncert, který uctí památku obětí tragédie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V sobotu 21. prosince zazní v pražském kostele Nejsvětějšího Salvátora i skladba absolventky fakulty, muzikoložky Martiny Vídenové. Pojmenovala ji In perpetuum a složila ji pro oběti, jejich rodiny a blízké.

S poruchami příjmu potravy (PPP) se v Česku loni léčilo přes 9 300 lidí, 40 procent z nich je mladší 18 let. Mezi PPP patří mentální anorexie nebo bulimie. Těmito nemocemi si prošla například třiadvacetiletá Kristýna. Pro seriál Radiožurnálu Volání o pomoc otevřeně popsala triky, kterými se snažila obelhat okolí. Chtěla by tím pomoci ostatním – i kdyby to bylo alespoň jedné rodině.

Šikanované děti zažívají mlácení i psychický teror. Mezi signály může patřit zamlklost, předstírané horečky, vyhýbání se kroužkům a táborům nebo obcházení běžné cesty do školy. I díky pěti příběhům šikanovaných ze seriálu Radiožurnálu Volání o pomoc si lze spojit různé projevy chování a zakročit. Když nepomůže učitel, je možné šikanu řešit s ředitelem, zřizovatelem školy i Českou školní inspekcí, případně s policií. Poradit se lze na Lince bezpečí.

Na týrání děti může upozornit kdokoli, i anonymně – širší rodina sousedi, učitelé nebo dětští lékaři. Všichni se můžou o postupu poradit na Lince důvěry. Jak se týrané dítě navenek projevuje? Je zamlklé, netěší se domů, je takzvaně „neviditelné“. A má netypická zranění.

Na každý den v roce připadají více než tři sebevraždy. V Česku si loni podle Českého statistického úřadu vzalo život 1250 lidí. Může je zlomit psychická nemoc nebo nenadálá situace, se kterou si nevědí rady. Výrazně častěji si dlouhodobě berou život muži než ženy. V seriálu Radiožurnálu Volání o pomoc například zaznívá, že není pravda, že kdo o sebevraždě mluví, nespáchá ji.