Mladí lidé se učí lépe cizí jazyky než starší, to je známá věc a důkazem je dvacetiletá Olexandra Piskunová, která se za čtyři roky naučila česky přímo dokonale. Možná to bude tím, že v Charkově studovala a stále ještě studuje on-line operní zpěv a má vytříbený hudební sluch. Olexandra pochází z Chersonu, který leží na bojové linii, a do Česka se dostala hned po začátku války. Kudy ji evakuovali a jak to po cestě vypadalo, neví. Od narození je totiž nevidomá.

Když byla Daria Kovalčuková malá, musela utéct před válkou z vesnice v Doněcku. Podruhé utíkala po ruské invazi z Kyjeva a nakonec skončila v Česku. Dnes bydlí v Praze, podařilo se jí dostat na FAMU a všechny její školní filmy se točí kolem války. Na českých vysokých školách studuje osm a půl tisíce Ukrajinců, ovšem kolik z nich je uprchlíků s dočasnou ochranou, nelze zjistit. Daria tento status má, ale jako filmařka se na Ukrajinu stále vrací.

V Česku pracuje přibližně 1400 lékařů a lékařek z Ukrajiny a podle České lékařské komory v některých regionech zachraňují zdravotnictví. Jednou z nich je i Anna Bohomazova. Třicetiletá lékařka ze západní Ukrajiny patří k těm, kteří v Česku úspěšně složili aprobační zkoušky, a získali licenci k výkonu povolání. Anna odešla z rodné země po začátku ruské invaze, pracuje střídavě ve Stříbře na Tachovsku a v Praze, a svůj osobní i profesní život už spojila s Českou republikou.

Bezprostředně po začátku ruské invaze utekla Olha Shukalova se dvěma dětmi z Charkova do Česka a začala pracovat jako uklízečka v karlovarských hotelech. Její vedoucí si však všimla jejích diplomů z univerzity a doporučila jí práci ve školství. Olha, docentka psychologie s bohatou praxí, měla odvahu začít znovu – dnes pracuje na Karlovarsku jako psycholožka a vede tým psychoterapeutů.

Už tři a půl roku podniká v Kadani Anna Frind z ukrajinské Irpině. Z města utekla při obléhání Kyjeva se třemi dětmi a během několika týdnů začala pracovat v kosmetickém salonu v Kadani. Za pár měsíců si otevřela vlastní studio. Pracuje šest dní v týdnu, aby uživila rodinu, a podařilo se jí už uzavřít smlouvu s pojišťovnou na podologické služby. Jediné, co jí chybí, je jistota, že když platí daně a nepobírá žádné dávky, může získat trvalý pobyt nebo pracovní vízum.

V Itálii končí dvacáté zimní olympijské hry. Zúčastnily se jich zhruba tři tisícovky sportovců z více než devadesáti zemí světa a vůbec poprvé se hostování ujala dvě města – Milán a Cortina d'Ampezzo. V posledním díle olympijského zápisníku se náš zvláštní zpravodaj Martin Balucha zeptal diváků, jak hry hodnotí.

Medvěd, kočka, tygr nebo čepice. To byli maskoti předchozích letních i zimních olympijských her. Na těch letošních v Itálii dodává energii divákům i sportovcům dvojice hranostajů – Tina a Milo. V obchodech je o ně obrovský zájem.

Byl to jeho dvacátý a poslední start na olympiádě a jen tak na něj biatlonista Michal Krčmář nezapomene. Sice v italské Anterselvě nezískal medaili jako před osmi lety v Koreji, ale i se šestým místem byl po závodě s hromadným startem spokojený. I v samotném závěru za nesnadných větrných podmínek měl pořád ještě naději na stupně vítězů. „Vanulo to do mě a zkrátka jsem to nedokázal udělat líp. Bylo to plné zvratů, nahoru dolů, ale bylo to krásné,“ popisuje.

Potlesk na zimních olympijských hrách v Itálii sklízejí nejen současní sportovci, ale i ti, kteří si svými výkony podmanili svět před desítkami let. Československý krasobruslař Ondrej Nepela vybojoval zlatou medaili na zimních olympijských hrách v japonském Sapporu a začátkem 70. let získal taky tři tituly mistra světa. Slovenský dům v Miláně v předpremiéře představil film s názvem Šampión o tomto fenomenálním krasobruslaři.