Volíme, diskutujeme, hádáme se o hodnoty, identitu, kulturu nebo práva. Ale ve chvíli, kdy jde o samotné rozdělení bohatství, zůstává vliv většiny lidí téměř nulový.  Americký politolog Jeffrey A. Winters tomu říká éra participativní nerovnosti, v níž má hlas skoro každý, ale vliv na nerovnost skoro nikdo. Winters popisuje svět, v němž vedle sebe dokážou existovat otevřená politická soutěž, svobodné volby a extrémní majetková nerovnost. Co když je největším problémem dnešní demokracie to, že funguje právě tak, jak potřebují držitelé skutečné ekonomické moci? 

Oligarchie nemusí demokracii rušit, aby ji ovládala. Stačí, když dokáže chránit majetek před daněmi, regulací a přerozdělením. Winters vysvětluje, proč nestačí sledovat příjmy, ale musíme se dívat na majetek. Dnešní koncentrace bohatství v rukou superbohatých v Česku je větší než ve starověkém Římě. Nejde tu o závist vůči bohatým, ale o otázku, co se stane s demokracií, když si nejbohatší mohou koupit média, politický vliv i samotná pravidla hry? Podcastem provází publicista Petr Bittner.

Hlas Jeffrey A. Wintersovi v českém znění propůjčil Petr Pěknic. 

Nerovnost se prohlubuje závratnou rychlostí a její dopady pociťujeme stále intenzivněji. Neovlivňuje jen naše osobní životy a podmínky, ve kterých žijeme, ale také stav životního prostředí. Lze ještě zastavit trend rozevírání nůžek mezi superbohatými a zbytkem společnosti? Pocit bezmoci je pochopitelný, ale existují konkrétní kroky, které mohou tento vývoj zvrátit? Může být součástí řešení reforma daňového systému a ochota přehodnotit dlouhodobě zavedené ekonomické a společenské mechanismy?

V debatě, která zazněla na uplynulém ročníku Inspiračního fóra, vystoupil politolog a publicista Ondřej Slačálek, výzkumník v oblasti daní a korupce Miroslav Palanský, sociální antropoložka Lucie Trlifajová a historik zaměřený na hospodářské a sociální dějiny Jakub Rákosník. Moderoval politoložka a publicistka Kateřina Smejkalová

Ukrajina není zemí, která žádá Evropu o pomoc. Je společností, která má zkušenosti, jež si Evropa zatím neumí do důsledku představit. Oleksii Reznikov, bývalý ukrajinský ministr obrany, mluví o této zkušenosti každodenního života společnosti a institucí ve válečném stavu jako o krutě zaplacené výhodě. Ukrajina ji nechtěla získat, ale získala ji ve zničených městech, rozbitých životech i v každodenním rozhodování pod tlakem. Reznikov ukazuje, co všechno se může Evropa od Ukrajiny naučit. 

V přímém přenosu vidíme, jak rychle se mění moderní bojiště, proč jsou drony, kyberútoky, energetická infrastruktura, informace a umělá inteligence součástí jedné bezpečnostní reality, ale také jak důležitá je schopnost společnosti organizovat se zdola. Mluví o dobrovolnících, soukromém sektoru, rychlosti rozhodování i o tom, jak se z věcí považovaných za nemožné, třeba v podobě stingerů, Patriotů nebo F-16, postupně staly skutečné dodávky. Ukrajina Evropě nenastavuje jen zrcadlo, ale nabízí jí i lekci odolnosti, iniciativy a schopnosti bránit způsob života, který jsme příliš dlouho považovali za samozřejmý. 

Podcastem provází publicista Petr Bittner.

Český hlas Oleksiji Reznikovovi propůjčil Petr Pěknic.

Jak rychle se dnes dokáže Evropská unie rozhodovat ve chvíli, kdy čelí krizi? Evropská Unievznikla jako prostor spolupráce, kompromisu a pomalého hledání shody než evropské instituce často dokážou reagovat. Válka, bezpečnostní hrozby, ekonomické otřesy, i tlak autoritářských režimů ukazují, že Evropa už nemůže spoléhat na to, že na zásadní rozhodnutí bude vždy dost času. Je problémem jen bruselská byrokracie, nebo samotné nastavení Evropské unie, která vznikala pro jinou dobu? A dokáže se Evropa změnit tak, aby v novém světě obstála?

O rychlosti, pomalosti a budoucnosti evropského rozhodování debatovali politolog Petr Kaniok, francouzská výzkumnice Marie Krpata a politička a aktivistka Markéta Gregorová. Moderuje novinářka Helena Truchlá.

Co když se budoucnost světa už nerozhoduje v Evropě? Britský novinář, esejista a technologický vizionář Jonathan Ledgard strávil velkou část života v Africe, odkud se podle něj Evropa jeví jako stárnoucí, znejistělý kontinent, který se stále příliš často chová, jako by byl středem dějin. Opomíjená Afrika je přitom prostor, kde se ve zrychlené formě potkávají největší otázky současnosti jako demografický růst, klimatická krize, urbanizace, technologie, kolapsy států i nové formy infrastruktury. 

Ledgard ukazuje, proč nestačí dívat se na svět evropskýma očima. Vypráví o mobilních telefonech, které v Africe přeskočily jednu etapu vývoje, o dronech doručujících krev a léky tam, kam nevedou silnice, ale také o technologiích, které selhávají, když neodpovídají místním podmínkám. Dokáže Evropa pochopit, že budoucnost už vzniká i jinde a že její partnerství se světem musí mít jinou podobu, než na kterou byla zvyklá? Podcastem provází publicista Petr Bittner.

Hlas Jonathanu Ledgardovi v českém znění propůjčil herec Petr Pěknic.

Podle výzkumů vykazuje 40% žáků devátých tříd známky středně těžké až těžké deprese, 30% potom známky úzkosti. Jaký vliv na tato čísla měla covidová epidemie a jakou roli hrají sociální sítě nebo nedostatek komunikace mezi rodiči a dětmi? Co se stane, když z dětí vyrostou dospělí, kteří budou mít pocit, že nedostali tu správnou pomoc a podporu? Děti jsou naše budoucnost a jejich psychické zdraví je tématem, které nemůžeme odkládat. Co pro to mohou udělat rodiče, škola a hlavně – a co pro ně můžeme udělat jako společnost?

Řešení hledá společně s tehdejší vládní zmocněnkyní pro lidská práva Klárou Šimáčkovou Laurenčíkovou terapeutka a krizová interventka Zuzana Jiráček Fillingerová a terénní sociální pracovnice Markéta Pechová. Zaměřují na to, co trápí dnešní děti a mladistvé, a především na způsoby, jak jim můžeme pomoci.

Debatu moderuje dramaturg a publicista Tomáš Feřtek.

Co znamená nemlčet ve světě, kde lidská práva neplatí pro všechny stejně? Palestinský lékař Izzeldin Abuelaish se narodil v uprchlickém táboře v Pásmu Gazy a později jako jeden z prvních Palestinců pracoval v izraelském zdravotnictví a přiváděl na svět děti. V roce 2009 zasáhl izraelský tank jeho dům. Zahynuly jeho tři dcery Bisan, Mayar a Aya a jeho neteř Noor. Ve své knize Nebudu nenávidět popsal, proč se ani po takové ztrátě nechtěl nechat pohltit nenávistí.

Se svými veřejnými vystoupeními dnes objíždí svět a mluví o životě pod okupací, zkušenosti palestinských uprchlíků, dvojích standardech mezinárodní politiky i dlouhé snaze domoci se uznání odpovědnosti za smrt svých dětí. Jeho příběh ale otevírá i širší otázku: co zmůže jednotlivec ve chvíli, kdy instituce nedokážou chránit lidskou důstojnost? Láska tu není útěcha ani výzva k pasivitě. Je to rozhodnutí nerezignovat na jednání — mluvit, svědčit a trvat na spravedlnosti i tam, kde se zdá, že už žádná nepřijde.

Čtyřnásobného nominanta na Nobelovu cenu za mír v podcastu provází publicista Petr Bittner.

Hlas Izzeldina Abuelaishe v českém znění propůjčil herec Petr Pěknic.

Seznamovací aplikace už dávno nejsou novinkou, přesto zůstávají prostorem, ve kterém mnozí ta mnohé tápou. Nabízejí nekonečné možnosti i příslib, že nám pomůžou najít někoho kompatibilního. Co když ale to, co nás k druhým lidem opravdu přitahuje, žádný algoritmus nedokáže zachytit? 

Psychoterapeutka a trans aktivistka Eliška Mynářová, sexuoložka Kateřina Klapilová a matchmakerka Diana Fabiánová otevírají otázku, co vlastně při swajpování hledáme. Upozorňují, že digitální seznamování může být pro některé skupiny single lidí zásadním nástrojem, jak navazovat vztahy, ale mají i velké množství skrytých dopadů na naši psychiku. Debatu o nevýhodách i důležitosti seznamovacích aplikací, která zazněla na loňském ročníku Inspiračního fóra, moderovala novinářka Linda Bartošová.

Dezinformace jsou součástí války odnepaměti, díky sociálním sítím a jejich algoritmům je nyní lze šířit závratnou rychlostí. Nejde přitom jen o jednotlivé dezinformace, ale o promyšlené strategie, které mají za cíl ovlivnit veřejné mínění, oslabit důvěru v instituce a rozdělovat společnost. Hybridní hrozby se tak dostanou přímo na displeje našich telefonů a do našich obýváků a je stále složitější je rozpoznat.

Jsme připraveni se jim bránit? A pokud ano, proč už to dávno neděláme? Existuje cesta, kterou bychom se měli jako společnost vydat, nebo je boj o náš názor a přesvědčení věcí jednotlivců? Ponořte se do pomyslných online zákopů informačních válek s novinářem a zakladatelem Voxpotu Vojtěchem Boháčem a expertem na dezinformační problematiku Jakubem Kalenským. Debata moderovaná Janou Karasovou zazněla na loňském ročníků Inspiračního fóra.

Jak nás může pravicově radikalizovat youtube kanál o pečení chleba a stříhání růží? Americká výzkumnice Eviane Leidig zkoumá síť influencerek a online komunit, které propojují péči o tělo, mateřství, domácnost, vztahy a duchovní proměnu s ultrakonzervativními a krajně pravicovými představami o světě. Jde o zdánlivě nevinný obsah, který slibuje klid, řád a návrat k přirozenosti. Ve skutečnosti ale může fungovat jako nenápadný náborový mechanismus, který překládá extremistickou ideologii do jazyka každodennosti a činí ji přijatelnou pro širší publikum. 

Ženská radikalizace často nepracuje s otevřenou nenávistí, ale s příběhy osobní proměny a s představou, že společenské problémy mají jednoduché řešení v návratu k tradičním rolím. Leidig zároveň ukazuje, že potřebujeme vědomí sounáležitosti, identity a pocitu kontroly v nejistém světě, abychom tomuto vábení odolali. 

Podcastem provází publicista Petr Bittner. 

Hlas Eviane Leidig v českém znění propůjčila Anita Krausová.