Uběhli jste maraton a říkáte si co dál? Co když se rozhodnete, že 42 kilometrů je teprve začátek? Ve třinácté epizodě S hlavou v keckách řešíme, jak se prakticky připravit na ultramaraton. Povídáme se o tom, kolik kilometrů a hodin týdně trénink zabere, proč je zásadní nepodcenit terén a převýšení, jak si najít kopce i v Praze a jak moc celý proces ovlivní lidi kolem vás. Dva přístupy, jeden analytický a jeden pocitový, jedno společné poučení: na ultra se nedá připravit jen nohama.

Jaké to je běžet přes 20 hodin v kuse náročným alpským terénem s převýšením přes 5 000 metrů? Co se člověku honí hlavou, když má v nohách desítky kilometrů, je hluboká noc, prší a před ním se tyčí další obří kopec? Ve dvanácté epizodě S hlavou v keckách vás vezmeme přímo na trať rakouského ultramaratonu Mozart 100, který Jirka i Kristý úspěšně dokončili. Pobavíme se o nevyhnutelných krizích, jak se dá tak extrémní vzdálenost mentálně zvládnout a proč vás někdy zachrání obyčejná rajčata se solí.

Znáte legendu o řeckém běžci Feidippidovi, který po bitvě u Marathonu doběhl do Athén, ohlásil vítězství a padl mrtvý vyčerpáním? Proč to dnešní lidé neberou jako odstrašující příklad, ale jako výzvu k tomu zkoušet, o kolik dál dokážeme běžet? V jedenácté epizodě "S hlavou v keckách" řešíme ultramaratony a posouvání hranic lidských možností. Probereme, co člověka nutí jít v závodě až na krev, proč se pocit utrpení v cíli mísí s obrovskou euforií a proč mají ultramaratonci tak „krátkou paměť“.

Máš před zkouškou, budí tě v noci dítě, nebo prostě z nějakého důvodu nemůžeš naspat vytoužených 8 hodin? A fungují přes den takzvané šlofíky, nebo člověka akorát ještě víc dorazí? V této bonusové epizodě S hlavou v keckách navazujeme na předchozí díl a řešíme krajní případy a dlouhodobě nekvalitní spánek. Probereme, jak to mentálně přijmout a z krátkého odpočinku vytřískat maximum, proč se po 12 hodinách v posteli někdy cítíme hůř než po čtyřech, a nasdílíme osobní tipy pro vypnutí hlavy, když spánek nepřichází.

Spíš hodně, ale stejně se budíš rozbitej? Nebo naopak funguješ na šesti hodinách a říkáš si, jestli je to ještě v pohodě? V téhle epizodě S hlavou v keckách řešíme, proč je spánek jeden z nejvíc podceňovaných základů výkonu, regenerace i běžného fungování — a proč se nedá úplně dohnat o víkendu.

Rýma, kašel, chřipka. Pauza, kterou si člověk většinou nevybral. V téhle epizodě řešíme, jestli se dá nemoc „rozběhat“, kde je hranice mezi rozumným návratem a zbytečným riskem a jak se vrátit do tréninku tak, aby tě to neposlalo zpátky do postele.

Znáš to: práce hoří, do toho trénink, sliby lidem, že se určitě potkáte… a najednou máš pocit, že jedeš „na sílu“. V téhle epizodě S hlavou v keckách řešíme přetížení, fyzické i psychické, a hlavně tu nejtěžší část: jak poznat, jestli už potřebuješ pauzu, nebo jestli se jen nechce. A co dělat, když přetížení cítíš, ale stejně musíš fungovat.

Závod, který nevyšel. Zranění týden před vrcholem sezony. A v hlavě tisíc důvodů, proč za to vlastně nemůžeme…

V šestém dílu S hlavou v keckách si přiznáváme vlastní sportovní přešlapy. Řešíme, proč nejvíc bolí ty, které jsme si způsobili sami, jak pracovat se zklamáním ze sebe a kde končí výmluvy a začíná osobní zodpovědnost. Selhání není konec cesty – jen nepohodlná, ale důležitá zastávka.

Videohry kazí mládež, sport dělá charakter… nebo je to celé trochu složitější?

V téhle epizodě rozebíráme vztah mezi videohrami a sportem - proč se tyhle světy nemusí vylučovat, kdy hry pomáhají vyresetovat hlavu a i jak snadno se můžou stát únikem z reality. Bavíme se o předsudcích, závislosti i o tom, co si lze z hraní videoher přenést do běhání, tréninku a běžného života.

Strach před závodem, vztek při zranění, euforie po dobrém tréninku - emoce nás nejen ve sportu doprovázejí pořád. V téhle epizodě si povídame o tom, jak emoce ovlivňují rozhodování a výkon, kdy můžou pomoct a kdy naopak škodí, a jak jsme se je v průběhu let učili zvládat (nebo taky ne).