Tak stačí přežít dnešek a pak už bude pro zbytek roku úplně všechno v pohodě. Pokud nevíte, o čem mluvím, pak se mrkněte do kalendáře. Ano, je pátek 13. června.

Omlouvám se za sloupek, který možná vyzní jako nekrolog. Před pár dny jsem se dozvěděl, že skoro po dvou stech letech má být definitivně smazána z povrchu zemského legendární Eleonora – sklárna v Lenoře na Prachaticku.

V jednom oblíbeném českém filmu je slavná věta: „Já jsem vítací tip, ale abych se mohl vítat, musím nejprve odejít.“ Když někdo odchází, počítáte s tím, že zase někdy přijde. A když ví, že už nepřijde, tak bývalo zvykem rozloučit se pozdravem SBOHEM.

Návody na splněná přání znějí jednoduše: vyslov touhu a Vesmír ji splní. Nebo: chyť zlatou rybku a požádej. Ale pozor! V té jednoduchosti číhá past. Vesmír i rybka totiž přání sice plní, ale bez záruky. Doslova. A je jim jedno, jak to myslíte – chtěli jste to? Máte to!

Nechtěl jsem tomu uvěřit – když jsi mi řekla, že spolu letos budeme manželé 18 let, musel jsem znovu počítat. 9. června 2007 – datum mám na prstenu i v hlavě, ale mozek šálí, že to přece nemůže být tak dávno.

Na úvod, slovy Járy Cimrmana: „Jsem bezvýhradný ateista; až se bojím, že mě Pán Bůh potrestá.” Přesto jsem byl shodou okolností donucen k návštěvě kostela sv. Jana Nepomuckého v malebné obci jižních Čech.

Opakuje se to každý všední den. Říká se tomu sice špička, ale je to spíš dopravní katastrofa. Nedávno jsem čekal ve čtyři odpoledne u přechodu a přede mnou se sunula plechová přehlídka životní úrovně. Obvyklý mix od malých uprděných broučků po osmiválcové plody pozdní puberty, a do toho rachotí motorky s výkonem menšího autobusu. Ten kravál si umíte představit.

Přípona je ta část slova, která se připíná za kořen a slouží mimo jiné k upřesnění významu. Tohle ví každý. Ale přemýšleli jste někdy nad tím, jak přípony ovlivňují náš život? Jak nás determinují?

Poslední roky zjišťuji, že se na mé zeleninové a ovocné zahrádce usazuje stále víc nových obyvatel. Jsou tu nejenom neznámé plevele, ale i květiny, které jsem nikdy nesázel.

Když jsem poprvé po sametové revoluci vyjela na Západ a uviděla regály v supermarketech, byla jsem u vytržení... Tolik sýrů, tolik zeleniny, které jsem ani neznala, tolik pečiva... Přemýšlela jsem, jak si ti lidé v tom množství zboží můžou vybrat?