Jsem z generace, která vyrostla na jídlech české kuchyně, tedy vepřo knedlo zelo, svíčková a další kulinářské skvosty, které člověka po obědě uzemní tak, že se musí jít natáhnout, aby se znovu dostal do formy.

Nedávno mě překvapilo vyprávění mého syna o tom, jak to chodí v jídelně jeho základní školy. Když požádal kuchařku, že chce řízek bez salátu, kuchařka mu naštvaně vrazila řízek přímo do ruky s tím, že na talíř už přece dala ten nechtěný salát. Nevím, co by na to řekla hygiena, ale mě na tom mrzí nejvíc to, že syn bude mít na školní jídelnu úplně jiné vzpomínky než já.

Člověk může být ztracen na mnoho způsobů, a jistě by nikdo neřekl, že proces „ztrácení se“ může patřit mezi umění. Ale když disponujete jen omezeným množstvím skutečných schopností, může se každá taková dovednost navíc hodit.

Rok co rok si v některém z prvních lednových dnů všimnu, že u nás v kuchyni není něco v pořádku. Vzápětí také zjistím co. Stolní kalendář neodpovídá realitě, je zastaralý a tudíž je potřeba ho vyměnit za aktuální.

V letošním roce oslavily České Budějovice 760 let od svého založení králem Přemyslem Otakarem II. Když jsme před deseti lety slavili 750 let od založení města, napsala jsem pro Přemysla takový text.

Celý rok jezdím do obce Besednice ve Slepičích horách. Dělám rozhovory s tamními pamětníky. Povídáme si o tom, co bylo, jak to bylo nebo mohlo být, je to historie pohledů i historie vnímání, protože každý ty věci může vidět jinak.

Letos byla nadúroda ovoce, zejména jablek. Slýcháme to nejen z médií, ale vidíme to i v obchodech, kde jsou jablka poměrně levná. A pokud máte na zahradě aspoň pár jabloní nebo třeba vaši příbuzní či známí, máte stejně jako já doma bedny plné jablíček, v lednici čerstvý jablečný mošt a v troubě ještě horký štrůdl.

Našli jste letos pod stromečkem ten správný dárek, který jste si přáli? Líbí se mi nápad mé kamarádky Moniky. Už roky se nestresuje nakupováním hromady vánočních dárků. Se svým přítelem si totiž vzájemně dávají tipy na nejrůznější zážitky. Třeba na výlety do zajímavých míst

Moje babička Sylva byla pobožná a každou neděli mě brala s sebou do kostela. Koupila mi modlitební knížku s perletí a zlacenými listy, do které jsem si ukládala svaté obrázky, co nám rozdával pan farář při každé mši.