Asi se mnou budete souhlasit, že obložený chlebíček je jednou ze stálic všech českých oslav. Vznikl prý v pražském lahůdkářství Jana Paukerta na začátku minulého století.

Prý každý člověk je na něčem závislý… To mě přivedlo k otázce, na čem jsem vlastně závislá já.

Nejspíš jsme si je přinesli s ovocem, a teď jsou tady a chtějí být pořád s námi. Určitě je znáte, mušky octomilky, také se jim říká banánové.

Nedávno jsem si udělala takový malý průzkum. Zajímalo mě, při čem lidé pláčou. Mám na mysli třeba romantické příběhy a tak. Bylo to docela překvapení.

Nedávno jsem zažil chvíle jako z hororu. Ze spánku mě začalo budit tajemné pískání nesoucí se bytem. Opakovalo se to v pravidelných intervalech s asi minutovými přestávkami.

Jsem velmi vděčný za to, že u nás máme každou chvíli nějaké volby. Přiznám se, že se už těším, až mi letos zase ve schránce přistanou obálky s volebními lístky pro celou rodinu. Budou se hodit.

Jedna z mých babiček nosila brýle. Byly to obyčejné černé kostěnky, jejichž tvaru dal slávu po mnoha letech John Lennon, kdy kulaté lenonky chtěl mít každý.

Měli jsme třídní sraz se spolužáky ze střední. Chodili jsme na osmileté gymnázium, prožili jsme spolu opravdu podstatnou část dospívání a je vždy fajn se navzájem vidět.

Někteří lidé mají rádi adrenalin – skáčou padákem, lezou po skalách nebo se dívají na politické debaty bez prášků na uklidnění. Já mám taky adrenalinové zážitky. Třeba když si ráno dám jinou značku kafe než obvykle.