Papoušek je asi nejinteligentnější z domácích mazlíčků, pokud vám rodina nedovolí slona. Papouščí povaha je ale komplikovaná a nikdy nevíte, jak se v nové situaci zachová.

Nemáte náhodou nanuky? Ve dveřích stála sousedka, sháněla něco ledového pro manžela, právě ho bodla vosa do jazyka. „Potřebuje to něčím chladit,“ říkala. „A já mu pořád opakuju: nepij z tý flašky. A von si nedá pokoj.“

Milí Budějčáci, taky si letos připadáte jako myš kličkující v jakémsi potrubním labyrintu, do něhož jeho tvůrci zapomněli vyvrtat víc otvorů? Ano, řeč je o dopravních uzavírkách, které se v našem městě rozmnožily.

Pojem času ztrácím tradičně v sauně. Z pochopitelných důvodů tam nejsou hodiny, tak si musím čas od času skočit do šatny podívat se na hodinky, protože na odhad v tomto horkém mikrosvětě absolutně nelze spoléhat.

Všichni – i my Češi – máme s češtinou problémy. Znáte přece tu slavnou filmovou hlášku. „ Cože? Dvojka z češtiny? Ty neumíš česky?“

Rád čtu detektivky a sám se tomu divím, protože jinak jsem spíš na humor a násilí se mi protiví. Ale detektivka bez násilí je jako pitva bez těla. Proto dokážu brát mrtvolu jako nutnou rekvizitu, a ocením, když se popis její výroby obejde bez zbytečných detailů.

Skladiště, hangár, stodola… Právě taková přirovnání slýchávám nejčastěji, když míjím zadní část nově zrekonstruované českobudějovické Slavie, které se ještě donedávna říkalo Armáďák.

Stojím před černou tečkou v bílém poli. Nacházím se v galerii a snažím se interpretovat obraz, který se jmenuje Úsvit. Žádný úsvit ale nepřichází. Vidím tečku na bílém pozadí. Co s tím?

Začínáme: právě dnes. Literární festival Svinenské čtení. Středobod kulturního léta v Trhových Svinech. Akce, na jejímž začátku stál jeden telefonát do auta.

My turisti se na horách zdravíme. Je to takový dobrý zvyk a vlastně i slušnost, když člověk uprostřed přírody někoho potká. Pravda, vyskytují se jedinci, kteří na nepsané pravidlo zvysoka kašlou.