Když mám vzpomínat, co všechno jsme jako děti dělali v zimě, nejdřív mě napadá, co jsme naopak nedělali. Nejezdili jsme na hory, já ani nikdo z mých spolužáků z venkovské školy.

Když v lednu napadl sníh a zůstal ležet i u nás v Budějovicích, na trávníku za naším panelákem na sídlišti Šumava se objevilo cosi mezi obřím sněhulákem a sněhovým iglú.

Tak jsem si nedávno v jednom z českobudějovických supermarketů plnila vozík zbožím, když se ke mně přitočil mladý muž s dotazem, jestli mám malé děti. S ohledem na můj seniorský věk určitě tušil, jak mu odpovím. „A můžete mi dát své bodíky?“ Zeptal se vzápětí.

Nevím jak vy, ale já nijak nemiluji malování. Nemám teď na mysli onu uměleckou výtvarnou činnost. Hovořím o praktické záležitosti, k níž je třeba jednou za čas doma přikročit, aby zdi v bytě prokoukly.

Jsem pořád zrychlená, takže asi mám ADHD. Což je, odborným jazykem řečeno, porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou. Podle ostatních jsem hyperaktivní. To asi jo.

Jsou to slova, která v jihočeské krajině vyslovil někdo před osmi sty, někdy i tisícovkou let. Z té doby nezůstalo nic jiného než právě těch pár slov – pojmenování míst.

Existují různé asociace sdružující různé typy lidí a různé druhy činností. Nejznámější je asi Asociace anonymních alkoholiků. Taky Advokátní asociace. Asociace energetických specialistů. A výzkumných organizací. Asociace ředitelů. Asociace sester. Přičemž jsem nezjistila, jestli se jedná o zdravotní sestry, nebo o sourozence. Existuje Asociace krajů, a nově dokonce Asociace Umělé inteligence. Zajímavě působí i Asociace vyjednavačů. Co asi můžou vyjednávat?

„To musíš vidět!“ slýchám zhruba obden od různých kulturně zaměřených lidí ze svého okolí. Nedoporučují mi přitom výstavu nebo pamětihodnost. Doporučují mi šedesátidílný seriál.

Jablko je považováno za celkem běžné ovoce. Ale je to doslova biologická bomba především pro vysoký obsah vitaminu C, antioxidantů a vlákniny.