Poslechněte si podcast: Jan Štifter: Jste šťastnej?
Ta holka se táhla s kufrem, bylo mi jí líto. Nabídl jsem se – přece s tím nákladem nepůjde od vlaku po schodech sama. Byla vděčná, jen mě varovala, že je kufr opravdu těžký. Chtěl jsem se ukázat, a tak jsem jen tak mimochodem prohodil, že jako táta čtyř dětí vláčím kufry pořád. Obzvlášť teď v létě.
Rozhlasový sloupek
Krátké glosy, které píší a poté i čtou zajímavé osobnosti našeho kraje.
Mirka Nezvalová: Dárek nad dárky
Můj muž Antonín není žádný vášnivý slavič narozenin a svátků a zásadně se brání dárkům s tím, že už přece všechno má. Takže když letos projevil přání projet se alespoň jednou pendolinem, zajásala jsem. Konečně dárek, který ho potěší.
Jan Cempírek: Pocta dobrodruhům všedního dne
Nedávno jsem vyrazil na malý dvoudenní vandřík. Ze šumavského Zadova do Strakonic, nějakých padesát kilometrů kilometrů s jedním přespáním v lese to bylo. Jako za starých časů.
Jan Flaška: Stěhování bez hnutí
Existuje typ stěhování, při kterém se sice nezvednete ze židle, ale přesto po něm toužíte pořídit si chatu na samotě u lesa a už nikdy nepoužít elektrický proud: stěhování ze starého počítače do nového.
Ivan Mls: Vzpomínky na dovolenou
Neznám zbytečnější zářijovou otázku, než – cituji: „Tak jaká byla letošní dovolená?“ Dotyčný, který takový dotaz položí, je buď naprosto cizí člověk, kterému do trávení vašich volných dnů zhola nic není, anebo někdo z vašich blízkých, který trpí ukrutnou zapomětlivostí.
Jiří Březina starší: Nemám rád uniformy
Mezi věci, které nemám rád, určitě patří uniformy. Mám s nimi spojené pojmy jako dril, ztráta individuality, všechno na povel. Nemám je rád, ale přesto jsem si jich docela užil.
Jan Štifter: Proč
Běle bylo pět let – a je to přesně ten věk, kdy všechno do sebe teprve zapadá. A aby to zapadalo rychleji, sype dítě na rodiče jednu otázku za druhou. Jsme opět těmi rodiči, kteří své dítě nejvíc milují, když usne.
Jan Flaška: Dostárnout do věcí
Pamatuju se, že když jsem chodil na střední, posmíval jsem se opeře. Opera je vlastně něco jako divadelní představení, při kterém se divně oblečení lidé toporně pohybují po jevišti a uječenými hlasy zpívají naprosté bláboly, jimiž posouvají vpřed dokonale uhozený děj. Ten jde zpravidla shrnout do jediné věty.
Jiří Březina starší: Kolostavy
Lidský svět se skládá ze spousty věcí a většina z nich naštěstí funguje. Po schodech se dá chodit, na židli se dá sedět a běžné auto se obvykle vejde do běžné garáže.
Ivan Mls: Boj s horkem
Jako mnozí jiní, i my jsme tohle léto doma bojovali s vedrem. Respektive s tím, co postavit vedru do cesty, aby nám nevlezlo až do bytu
Zdena Kolářová: Skříň
Odjakživa se říká, že řemeslo má zlaté dno. Před časem začali řemeslníci mizet, ale teď se zdá, že se něco změnilo a mladých lidí, jejichž cílem není jen počítačový svět, přibývá.