Lidský svět se skládá ze spousty věcí a většina z nich naštěstí funguje. Po schodech se dá chodit, na židli se dá sedět a běžné auto se obvykle vejde do běžné garáže.

Jako mnozí jiní, i my jsme tohle léto doma bojovali s vedrem. Respektive s tím, co postavit vedru do cesty, aby nám nevlezlo až do bytu

Odjakživa se říká, že řemeslo má zlaté dno. Před časem začali řemeslníci mizet, ale teď se zdá, že se něco změnilo a mladých lidí, jejichž cílem není jen počítačový svět, přibývá.

Byl jsem na návštěvě u kamarádky, přisedl si k nám její osmdesátiletý otec. Je to čupr chlap, vitální a bystrý.

Letos v létě jsem si opět do sytosti užil pouličních obrazových galerií. Řekl bych, že ještě více než v letech minulých.

Víte, že v češtině máme jako jedni z mála přesně oddělené pojmy jezero, rybník a přehrada?

Občas zaslechnu v rádiu rozhovor s dobrodruhem, co se prosekal amazonskou džunglí, obletěl Kamčatku na rogalu, žil půl roku s lidožrouty a holýma rukama bojoval s německými úřady.

Mnozí z nás se řídí posvátnou úctou ke knihám. Kdy ale vznikla? Nad tím se zamýšlí Jan Štifter.

Už po mnoho let trávíme poslední srpnový týden s přáteli dovolenou ve skautském tábořišti na úpatí Novohradských hor. Houf dětí, potloukajících se lesem, nočním hýřením zmožení rodiče. Dny strávené povalováním se v trávě, se stéblem psárky luční v ústech, procházky krajinou, hry. Prostě dokonalá očista od všeho, co pípá, bliká a připomíná nepříjemný hlas nadřízeného.

Říká se, že se člověk v současnosti čím dál víc vzdaluje od praktického života. Já s tím začal dávno, ještě před počítači a mobily. Když jsem tehdy přišel k obchodu, nejprve jsem si na dveřích prostudoval otevírací dobu. Pak jsem ji porovnal s časem na svých hodinkách, abych zjistil, zda je otevřeno. Přitom by bývalo stačilo vzít za kliku. Dnes už hodinky nenosím, a tak přede dveřmi obchodů na mobilu projíždím aplikaci, ve které se píše, zda má podnik otevřeno.