Neznám potměšilejší a záludnější technické zařízení, než jakým je výtah. Pokud bydlíte v bungalovu, vile, zemljance či chatrči, asi netušíte, o čem je řeč, pokud jste obyvateli vícepodlažního domu, máte jasno. Výtah se totiž vždycky chová právě opačně, než jak byste potřebovali.

Je to s podivem, jak stárneme, tak se mění nejen naše tělo a mysl, ale i chutě.

Vlastně by to měla být základní školní výbava. Porozumět sousedům, ale taky dopisům nebo deníkům, které doma zůstaly po babičce a dědečkovi, ale vlastně je to to nejposlednější, na co dnes škola myslí.

Také vám přijde, že některé nově narozené děti mají zvláštně exotická jména? A že ta klasická téměř zmizela? Věrky, Janičky, Hanky – je jich méně než pověstného šafránu. U kluků to samé: Jardové, Milanové, Alešové – kam jste se poděli?

Na sociálních sítích se nepohybuji, a tak ke mně ona informace dorazila až zprostředkovaně a se zpožděním. Prý se zvedla, na sítích, vlna odporu proti samoobslužným pokladnám v supermarketech. S výzvami k jejich bojkotu.

Nikdo už dneska neví nic jistě. Slůvka jako možná, asi, kdyby a uvidíme ovládla svět. Politik říká: „Je vysoce nepravděpodobné, že by k této možnosti došlo.“ A druhý mu oponuje: „Nesouhlasím. Je vysoce pravděpodobné, že k této možnosti nedojde.“ Potud rétorika vyvolených.

Tak už je to tady zase – už zase slyším, že tahle země nevzkvétá, že se nemáme dobře, lidé kritizují stav věci z pohodlí svých bytů, z pozice zaměstnanců nebo živnostníků, tedy lidí, kteří mají práci, ve státě, který má školy, úřady i policii, kde probíhají volby, jejichž legitimitu nikdo nezpochybňuje.

Jižní Čechy jsou plné krásných koutů a mě odjakživa lákaly vyšší partie. Šumava, Slepičí hory a, pokud počasí rozředí davy, i ta Kleť. A nejvíc Novohradské hory.

Děti nás dokážou překvapovat velmi často a pochopitelně i úsměvně. Nedávno jsem si s naším vnukem Robinem, který chodí do první třídy, prohlížela dětskou knihu s doplňovačkami. Nad jedním nedokončeným obrázkem trilobita jsem doufala, že díky nedávnému vlastivědnému výletu s rodiči na Barrandov mu bude snad jasné, o co se jedná. No, nebylo.

Je tady roční období, kterému pracovně říkám „klobouková sezóna“. Díky globálnímu oteplování se navíc rok od roku prodlužuje na úkor „sezóny čepicové“. „Sezónu prostovlasou“ jsem ze svého slovníku vyloučil už dávno, neboť jsem, tak říkajíc, vlasů prost.

Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek, říkala mi v dětství moje maminka. Říká mi to ostatně i dnes. A tak se snažím, mám to už zažité.