- Podcasty
- Rozhlasový sloupek
Poslechněte si podcast: Martina Adlerová: Ztracená
Člověk může být ztracen na mnoho způsobů, a jistě by nikdo neřekl, že proces „ztrácení se“ může patřit mezi umění. Ale když disponujete jen omezeným množstvím skutečných schopností, může se každá taková dovednost navíc hodit.
Rozhlasový sloupek
Krátké glosy, které píší a poté i čtou zajímavé osobnosti našeho kraje.
Jiří Březina starší: Otravní telefonisté
Určitě volají i vám. Jsou v telefonu tak přátelští, až si myslíte, že se ozývá nějaký kamarád, se kterým jste se dlouho neviděli. Jenže tohohle kamaráda na vás zajímá jen vaše peněženka.
Mirka Nezvalová: Jedu Milošem a Blaženou
Nejsem zrovna častý účastník českobudějovické městské hromadné dopravy. Využívám ji totiž jen ve chvílích, kdy se kvůli počasí nechci pohybovat ve městě na kole. Možná i proto jsem si až později všimla, že nové trolejbusy mají jména po známých osobnostech.
Antonín Pelíšek: A co ti broučci
Jako celoživotní čtenář jsem začátkem roku bilancoval, která kniha mě v životě nejvíc zaujala. Pokud vím, moje čtenářství rozdělovaly etapy podle toho, co bylo právě v kurzu, k sehnání, co mě momentálně přitahovalo, co bylo klasické, světové nebo také zakázané.
Martina Adlerová: Moje postel
Hlavním účelem nábytku zvaného postel je dobře se v ní vyspat. Nejsem si ale jistá, jestli to platí i pro tu moji.
Věra Hlaváčková: Ladovská zima
Žijeme v pásmu, kde se střídají roční období, a proto jsme hodně závislí na počasí. Každý rok si toužebně přejeme, aby na Vánoce napadl sníh, a my jsme si tu krásnou bílou nádheru mohli užít.
Zdena Kolářová: Postelový typ
Jsem postelový typ. Pokud čekáte nějakou pikanterií, pak vás zklamu. Mluvím teď o prachobyčejné rozkoši, kdy člověk padne do peřin a ví, že od této chvíle opravdu nic nemusí.
Martina Adlerová: Výhrůžky všedního dne
Dnešní doba je plná výhrůžek. Novinky, zprávy, titulky, clickbaity… Pořád se něčím vyhrožuje. Zdá se, že novodobým fenoménem je vyvolat negativní emoce: úzkost, zděšení, paniku, šílenství…
Jan Štifter: Stejní
Čekal jsem na syna před gymnáziem, vyšel kluk, zamával jsem na něj – kluk tak obyčejně pokynul hlavou a šel pryč. Vyšla parta holek a s ní další kluk, tentokrát jsem kynul hlavou já, ta parta pokračovala k autu a zmizela.
Jan Flaška: Hlavně jistotu
Člověk postupem let dospěje do věku, kdy by ho nečekané překvapení mohlo i zabít. Aby neriskoval infarkt, poslouchá pořád stejnou hudbu, jezdí na dovolenou na stejná místa, každé Vánoce dává svým blízkým vždy stejné dárky. Utvrdil se v názoru, že když už jednou něco funguje, není důvod to měnit.
Mirka Nezvalová: Práce není všechno
Moderně se tomu říká work – life balance. Stav, kdy se podaří efektivně rozdělit čas a energii mezi pracovní a osobní život, abyste byli spokojení a vaše rodina také.