Máme dva syny, letos jim bylo dvanáct a devět roků. Odmalička vždy před Vánoci píšou dopisy Ježíškovi. Nejdřív to byly těžko rozeznatelné dětské čmáranice. Postupem času se jejich obrázky zlepšovaly. V posledních letech pak grafická znázornění dárků ustupují psanému textu.

Má neživá hmota kromě paměti také cit nebo dokonce inteligenci? Odpovědí na tyto až mystické otázky je návesní kaple v Mezipotočí, což je malá osada u Kájova.

Po roce zase uzavírám práci – a je to tak osvobozující. Odevzdávám poslední texty a vidím před sebou prázdný stůl – povedlo se to všechno, a ještě něco navíc.

Moje žena je samaritánka. Aspoň ve vztahu k zelenině a ovoci. Doma se nám proto kvůli její potřebě konat dobré skutky pravidelně hromadí bizarní kolekce různě defektních plodů.

Potkáváme se s ním, možná denně, už přes dvaatřicet let. Mám teď na mysli Karla IV., toho na aversu naší stokorunové bankovky. Navíc nám Kája zase o něco víc ztvrdnul – alespoň tak usuzuji po návštěvě vánočních trhů a zhlédnutí ceníků některých tam nabízených produktů.

Vánoce jsou možná svátky klidu, ale o předvánočním čase to určitě neplatí. Tahle doba přelidněných obchodů a ulic přecpaných aut má ke klidu daleko.

Podle vyprávění lidí, kteří loni a předloni přežili vánoční nákupy, byste čekali, že letos už nikdo do obchodů nepůjde. Už tehdy to vypadalo, že se svět chystá na apokalypsu, kde jediným platidlem budou vonné svíčky a vánoční hrnky. Zdálo se, že už tenkrát lidé koupili úplně všechno. Ostatně i my máme doma úplně všechno. Opravdu všechno. A jestli to bylo ve slevě, máme to dvakrát.

Nemám nejmenší potuchy, proč zrovna před Vánocemi bychom měli doma nějak zvlášť uklízet. Pokud tedy samozřejmě po celý rok na údržbu domácnosti kašleme a v prosinci se už doma brodíme v odpadcích po kolena, je asi nejvyšší čas s tím něco dělat. Ale jinak?

Moje kamarádka je svatá žena. Má tři syny a manžela a o všechny se vzorně stará. Vaří, peče, dům jako klícka, děti jako ze škatulky. Kromě toho chodí do práce, angažuje se v charitě a vede pěvecký sbor.