Je známá věc, že vůně dokážou vyvolat vzpomínky na minulost. Když o tom uvažuju po uplynutí 35 let od listopadu 1989, připomenou mi občas několik zážitků.

Ohlížíte se někdy zpátky? Já si tento vzpomínkový relax dopřávám v poslední době čím dál častěji, protože se snažím vybavovat si jen to hezké.

Při prvních událostech sametového převratu jsem zaznamenala, že se řada lidí okolo mne bála veřejně zapojit. Třeba jen účastí na mítincích na náměstích. Co kdyby se to nepovedlo a jim to bylo připočteno v posudku do mínusu.

Od dětství jsem měl rád historii. Mohou za to dva pánové. Spisovatel Eduard Petiška a jeho kniha Staré řecké báje a pověsti a pan učitel dějepisu na základní škole Holec.

Jistě znáte ty anekdoty, ve kterých se sejde třeba Francouz, Angličan a Čech a předvádějí odlišné přístupy k nějakému problému. Na konci se samozřejmě ukáže, že my Češi jsme nejchytřejší a těm druhým se s chutí zasmějeme.

Potkala jsem nedávno známou, říkejme jí třeba Dana. Usmívala se a dobrá nálada z ní přímo sršela.

Stromy mám moc ráda. Ty v lesích, na zahradě i solitéry stojící někde v krajině. A viděla jsem jich na svých toulkách po světě opravdu hodně.

Až vyrostu, nechám si udělat prsa. Tahle věta mě zastavila na ulici, procházel jsem kolem dětí čekajících na autobus a chvíli mi trvalo, než jsem pochopil – a vlastně přijal, že to byl jen úlomek hovoru dvou desetiletých, jedenáctiletých holek.

Také vás při pohledu na cenovky v obchodech chytá závrať? Inflace sice přibrzdila, ale čísla na regálech pěkně narostla a je snadné u nich zapomenout, že nám kromě cen také narostly příjmy.