Když se řekne myš, představíte si šedivého hlodavce nebo spíš tu věc u počítače? Nejspíš to druhé, a proto také termín počítačová myš mizí a vystačíme s pouhou myší. Totéž platí třeba pro sítě, které by většina z nás už také nehledala u rybářů.

Současná móda je víc než tolerantní. Její široká náruč dokáže přijmout kdeco, často i šokující výstřelky či naprostou ignoraci jakýchkoliv zásad oblékání a obouvání.

Přiznejme si bez mučení, že dnešní den, tedy pátek třináctého, nemá právě tu nejlepší pověst. Bůhví proč. Já bych tak trochu podezříval pedagogy, kteří v čase naší školní docházky dbali na to, abychom se zevrubně seznámili s velikány národní literatury.

Otevřeli jsme si počátkem 90. let v naší šumavské vísce rodinný penzion. Nebylo to velké zařízení, ale bylo to jedno z prvních tohoto typu na Lipensku vůbec. Protože se tenkrát v restauracích všude naplno rozjely minutkové kuchyně, vsadili jsme na českou klasiku.

Jako děti jsme se snažili si ještě začátkem září prodloužit léto koupáním. Někdy k nám bylo počasí sluníčkově milosrdné – tak jako letos – jindy jsem se musela hodně pochlapit, abych do vody vůbec vlezla. Nejednou i proto, abych před ostatními nevypadala jako srab.

Když člověk mluví o svém snu, zpravidla má na mysli něco úžasného, po čem odjakživa toužil Tak třeba… Mít pořádný auto, takovýho jaguára, zasní se mladý muž. Mým snem je mít bohatého muže, dumá mladá dáma.

Jedna situace se mi stále opakuje. Probírám se hromadou fotek a je jasné, že jich mám moc. Mnoho je jich podobných a stačilo by zachovat jednu, další jsou zbytečné úplně.

Dnes je cestovatelem téměř každý. Nechme ale protentokrát stranou týdenní výpady do Hurghady a pojďme se věnovat pravému cestování, objevitelskému – s delším časovým rozvrhem a s poznáváním domorodých vesnic.

Nedávno jsme u kavárenského stolku probíraly s kamarádkami rozličná úskalí manželského nebo partnerského soužití. Jak řeč plynula, dámy se víc a víc odvazovaly a já jenom koukala, čím vším nás mohou naše protějšky iritovat.