Že má léto svou vlastní vůni, ví asi každý. Ale pro každého je ta vůně něco trochu jiného.

Všude samí plyšáci: jsou jich plné kočárky, jsou jimi obložené dětské postýlky, jsou drženi a hýčkáni spoustou dětských ručiček. Čekají na děti v dětských koutcích kaváren a knihkupectví a v mnohých čekárnách na cosi a kdoví kde ještě. To se ty děti mají!

Ostrov Bali je součástí Indonésie, čtvrté nejlidnatější země na světě, má totiž víc než čtvrt miliardy (asi 270 milionů) obyvatel. Indonésie má víc než 17 500 ostrovů, kolem šesti tisíc je jich obydlených.

Někde se ho musí válet celé stohy, haldy a kopice. Měl by tvořit mohutné závěje, někdy možná i laviny. Měl by ho být za korunu metrák, mohli bychom se v něm nadšeně ráchat. Ale nikde ho nevidím.

Jako dítě mě trápily tři naprosto nepochopitelné záhady. Proč Vinnetou nikdy nechodí na záchod? Kam zmizí světlo, když se zhasne? A konečně – jak to, že krávám nevadí déšť?

Nedávno jsem zaslechla informaci, že až 40 procent českých dětí trpí různými neurózami a dalšími poruchami psychiky. To je velké číslo, vychází to téměř na každé druhé dítě v populaci.

Už se vám možná někdy taky stalo, že jste se někde v cizím městě zdrželi déle, než jste předpokládali, a poslední vlak nebo autobus vám ujel. V takovém případě začnete řešit, jak co nejsnadněji přežít noc.

Peněženku jsem ještě nedávno skoro nenacpal do kapsy. Kromě svaté trojice občanka - řidičák - platební karta jsem tam nosil také techničák, průkazku na autobus a účtenky, kterých stále přibývalo.

Na autobusovém nádraží stála dívka, zády opřená o zábradlí, kraťasy těsně pod zadní částí, ve vlasech měla obří mašli. Já oblečena skoro v zimní bundě s kapucí, jsem si tak řekla, že do toho počasí to moc nevyhrála, i když měla punčocháče.