Někde se ho musí válet celé stohy, haldy a kopice. Měl by tvořit mohutné závěje, někdy možná i laviny. Měl by ho být za korunu metrák, mohli bychom se v něm nadšeně ráchat. Ale nikde ho nevidím.

Nedávno jsem zaslechla informaci, že až 40 procent českých dětí trpí různými neurózami a dalšími poruchami psychiky. To je velké číslo, vychází to téměř na každé druhé dítě v populaci.

Už se vám možná někdy taky stalo, že jste se někde v cizím městě zdrželi déle, než jste předpokládali, a poslední vlak nebo autobus vám ujel. V takovém případě začnete řešit, jak co nejsnadněji přežít noc.

Peněženku jsem ještě nedávno skoro nenacpal do kapsy. Kromě svaté trojice občanka - řidičák - platební karta jsem tam nosil také techničák, průkazku na autobus a účtenky, kterých stále přibývalo.

Na autobusovém nádraží stála dívka, zády opřená o zábradlí, kraťasy těsně pod zadní částí, ve vlasech měla obří mašli. Já oblečena skoro v zimní bundě s kapucí, jsem si tak řekla, že do toho počasí to moc nevyhrála, i když měla punčocháče.

Čím víc člověk stárne, tak se víc a víc diví. Nedávno mě napadla taková myšlenka při čtení knihy Jaroslava Putíka Muž s břitvou. Ačkoliv jsem alespoň podle svého hodnocení od mládí docela pilný čtenář, spisovatel mě překvapil. Neznal jsem ho.

Pro současný svět už jsem zaslechla různá pojmenování, nejčastěji doba uspěchaná, přetechnizovaná, jedová nebo plastová, ale připadá mi, že současná doba by se dala označit i jako doba podpisová. A heslem by bylo Podepiš, nebo zemři!

Červen se přehoupl do druhé poloviny a blíží se prázdniny. Konec školního roku je jako ta poslední scéna v akčním filmu, kde se všechno odehrává najednou, všechno hoří a hlavní hrdina se snaží uniknout z padající budovy.

Historie umělé inteligence sahá do poloviny minulého století. Jen se nazývala trochu jinak a nebyla tak okatá.