Jsem závislá na tištěném slově a vím to už dlouho. A k tomu stále vyhledávám ustálená slovní spojení. Někdy mě doslova drží nad vodou.

Měl jsem tuhle besedu v Hořicích ve východních Čechách, v tom kraji kamenné krásy a sladkých trubiček.

Kdykoli sedím u počítače, na gauči za mnou tiše roste ilegální skládka. Neměla by tam být, porušuje pravidla a budí odpor u spolubydlících.

Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Tak tímto heslem se řídím neustále, takže je vám určitě jasné, že mi to v životě přineslo řadu negativních zkušeností. Ale nevzdala jsem to a zkouším to dál.

Lidé se prý strašlivě nudí. Proto se pro ně musí chystat stále víc a víc zábavných aktivit. Třeba příroda. Ta už není tahákem sama o sobě.

Každou chvíli můžeme slyšet, jak je nějaký živočišný druh na vymření nebo už dokonce vymřel. Že ale u nás vymírají i některé druhy lidí, o tom je ticho po pěšině.

Znáte první zákon cyklistiky? „Ať jedete kamkoli, je to vždycky do kopce a vždycky proti větru.“ Druhý zákon k tomu dodává, že pokud to výjimečně do kopce ani proti větru není, pak jedete špatným směrem.

Taky se musíte každou chvíli školit? Není nad vzdělání! Nechám teď stranou frekvenci povinných školení i jejich finanční náročnost, a zaměřím se na jejich obsah.

Když se generace dnešních seniorů před mnoha lety vdávala a ženila, myslela si každá dvojice, že je to navždy. Jak to tak bývá, člověk míní a život mění.

Na začátku června přichází na svět největší evropští brouci: roháči obecní. Na jihu Čech je můžeme pozorovat u třeboňských rybníků nebo v okolí Hluboké nad Vltavou.