Nenudil bych vás s tak banálním problémem, jako je mizerná paměť, kdybych si nevšiml, jak mám její výpadky roztříděné. Skoro jako by mi zapomínání někdo řídil.

Onehdy mě probudil ze spaní strašlivý sen. Byly Vánoce a já neměl pro nikoho jediný dárek. Dříve mě takovéhle sny strašily nejdřív někdy v prosinci, tentokrát to přišlo už na přelomu září a října.

Nemáte někdy nutkavý pocit, že je potřeba rozdělat oheň? Jako by byl člověk pořád v zajetí živlů, ale přitom se od nich odvracel. Ne že bych se považovala za žhářku, ale potřeba rozdělat oheň mě posedne několikrát do týdne.

Přejížděl jsem před pár dny z Brna do Semil, v Brně jsme večer vyhlašovali Strom roku, jihočeská lípa skončila čtvrtá ze skoro 90 přihlášených, radujeme se z toho ještě teď – a ráno jsem cestoval na besedu směr Semily v Libereckém kraji, měl jsem na přejezd celý den, nikam jsem nespěchal, a stálo to za to.

Nedávno jsem šel kolem rybníka. Byl čerstvě napuštěný a jak vody přibývalo, sebrala z celé té velké plochy spoustu napadaného listí. Toho se pak ujal vítr, různě ho proháněl po hladině a soustřeďoval do plovoucích chomáčů i větších ostrůvků, které místy skoro zakryly hladinu.

Se spisovatelem Adalbertem Stifterem nás pojí nejen kořeny, ale i vztah k jihočeskému pohraničí – kdykoliv vidím kostel svaté Markéty v Horní Plané, zdá se mi, že jsem zase trochu doma, přestože naše rodina opustila městečko už před řadou generací: to pouto si ale pořád předáváme.

Dobrovolně se přiznávám, že jsem hodně aktivní knihomolka. Kouzlu psaných příběhů jsem propadla už ve chvíli, kdy jsem jako malá holka dolouskala několik dílů Káji Maříka. Má závislost rostla.

Moje babička mě plísnila, když se mi do něčeho nechtělo, a říkávala: Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek. Myslela jsem si, že jsem líná a prostě se mi do nepříjemných věcí nechce. Zavolám tam až zítra, to rozhodnutí odložím na jindy, uklidím odpoledne.

Pomalu nastává čas myslet na zimní obutí. Teď tedy nemám na mysli přezouvání auta, tam nám jasné povinnosti ukládá § 40 zákona číslo 361/2000 Sbírky o silničním provozu. Myslím prostě boty.

Nevím, jestli znáte tuřín. Je to nafialovělá zelenina podobná řepě a pokud ho zahlédnete někde v supermarketu, bude sotva větší než pěst. To my jsme kdysi – jako děti – před Dušičkami sháněli tuřín daleko větší. Musel být velký aspoň jako dětská hlava, abychom z něj mohli vyřezat lebku a vystavit ji v okně se svíčkou uvnitř.