V devadesátých letech jsem pročesával budějovické cédečkárny – kde je jim konec – a hledal v nekonečných regálech novinky i klasické poklady na CD discích. Všechna ta muzika, o kterou jsme pár let předtím ani nezavadili, byla najednou tady. Beatles, Floydi, Zeppelíni, Stouni i klasika. Nekupte to.

Když jsem byla malá, říkal mi táta láskyplně „ty jsi ale brambora.“ To pokud jsem sebou někde sekla nebo si ukopla palec. Považovala jsem to za značně diskriminační, protože jsem měla dojem, že brambora je docela obyčejná, na pohled nevzhledná věc. Takže srovnání s ní mi připadalo nefér.

Nevím, jak to máte vy, ale mně se poměrně často stává, že v restauraci nebo na benzínce nemůžu najít záchod. Zatím jsem to vždycky stihl, ale už se mi několikrát stalo, že dveře byly zamčené a já měl sto chutí nechat před nimi to, co jsem původně plánoval s noblesou odložit až uvnitř.

Byl tady přesně před čtyřmi týdny a už je tady zase. Kdo, ptáte se? No přece pátek třináctého. Letos se povedl tak šikovně, že vyšel ve dvou měsících za sebou, v únoru a v březnu.

Kdo hledá, najde. Ačkoliv jsem po ničem důležitém nepátral, podařilo se mi najít doslova poklad. Při očistě domácí knihovny jsem narazil na rozpadávající se knížečku s názvem Ráno. V podtitulu oznamovala, že je čítankou pro druhou třídu obecních škol a vznikla roku 1926.

Jestli něco fakt nemám rád, je to slovo rekreant. Třetím rokem jsou z nás chalupáři, ale vůbec ne rekreanti; a přitom to slyším pořád, v naší vsi je jen pár trvale obydlených domů, většinou tu jsou rekreanti.

Jednoho podvečera jsem šla vynést odpadky do kontejneru. Před domem jsem uslyšela podivný křik, velmi hlasitý. Na silnici vedle mne seděl havran a zoufale krákal.

V příštím životě budu sýrařem. Což by mou ženu rozesmálo, ale já jsem si tím jist. Protože sýry ve všech podobách se mi tak nějak pletou do cesty už od malička. A to nemůže být náhoda, ale nejspíš jen karmická příprava na příští reinkarnaci.

Čekajíc na autobus a bloumajíc před trafikou, padne mi do očí titulek Nejkrásnější místa světa, která musíte navštívit v tomto roce.

Žijeme v době, kdy jedna pravda nestačí, a platí to i pro krmení ptáků. Jeden vzdělaný odborník tvrdí, že jakékoli krmení ptáků je nepřípustným zásahem do přírody, druhý stejně vzdělaný vás zapřísahá, abyste krmili celý rok. Ano, i v létě, protože krajina je lidskou činností tak degradovaná, že to ptáci bez naší pomoci nezvládnou.