Slovo „retardér“ má asi víc významů, ale pro mě je to hlavně umělý hrbol na vozovce, jehož smyslem je vyrazit mi zuby. V budějovických ulicích jsme si retardéry užívali léta a najednou mizí. Dostal snad někdo rozum?

Můj tatínek Karel byl vášnivý nimrod, tedy amatérský člen mysliveckého sdružení s právem po příslušných zkouškách vlastnit zbraň. Doma jich tedy měl několik. Následkem toho jsem se už jako dítě naučila při konzumaci jím ulovených divokých kachen docela obstojně plivat broky.

Aby bylo jasno, strašidla nejsou. Ale stejně jim jdu z cesty. Naposled, když jsem potkala strašidlo, pronesla jsem větu: „Když mě necháš na pokoji, napíšu o tobě sloupek.“

Venku je sychravé počasí, blíží se konec roku, brzy je tma, člověk tak nějak zvážní. A leckdy třeba i přemýšlí nad tím, co tady po něm zůstane? A jestli vůbec něco?

Občas se člověk zastaví a trochu se zamyslí, podívá se zpátky, hodnotí svá rozhodnutí nebo jednání. Ale nemusíte to nutně dělat. Já se v nějaké slabé chvilce zastavila a položila si otázku, jestli jsem v životě udělala něco, čeho bych litovala, jestli nechci něco vrátit zpátky a jestli chci prožít něco znovu.

Nenudil bych vás s tak banálním problémem, jako je mizerná paměť, kdybych si nevšiml, jak mám její výpadky roztříděné. Skoro jako by mi zapomínání někdo řídil.

Onehdy mě probudil ze spaní strašlivý sen. Byly Vánoce a já neměl pro nikoho jediný dárek. Dříve mě takovéhle sny strašily nejdřív někdy v prosinci, tentokrát to přišlo už na přelomu září a října.

Nemáte někdy nutkavý pocit, že je potřeba rozdělat oheň? Jako by byl člověk pořád v zajetí živlů, ale přitom se od nich odvracel. Ne že bych se považovala za žhářku, ale potřeba rozdělat oheň mě posedne několikrát do týdne.

Přejížděl jsem před pár dny z Brna do Semil, v Brně jsme večer vyhlašovali Strom roku, jihočeská lípa skončila čtvrtá ze skoro 90 přihlášených, radujeme se z toho ještě teď – a ráno jsem cestoval na besedu směr Semily v Libereckém kraji, měl jsem na přejezd celý den, nikam jsem nespěchal, a stálo to za to.

Nedávno jsem šel kolem rybníka. Byl čerstvě napuštěný a jak vody přibývalo, sebrala z celé té velké plochy spoustu napadaného listí. Toho se pak ujal vítr, různě ho proháněl po hladině a soustřeďoval do plovoucích chomáčů i větších ostrůvků, které místy skoro zakryly hladinu.