Hlavním účelem nábytku zvaného postel je dobře se v ní vyspat. Nejsem si ale jistá, jestli to platí i pro tu moji.

Žijeme v pásmu, kde se střídají roční období, a proto jsme hodně závislí na počasí. Každý rok si toužebně přejeme, aby na Vánoce napadl sníh, a my jsme si tu krásnou bílou nádheru mohli užít.

Jsem postelový typ. Pokud čekáte nějakou pikanterií, pak vás zklamu. Mluvím teď o prachobyčejné rozkoši, kdy člověk padne do peřin a ví, že od této chvíle opravdu nic nemusí.

Dnešní doba je plná výhrůžek. Novinky, zprávy, titulky, clickbaity… Pořád se něčím vyhrožuje. Zdá se, že novodobým fenoménem je vyvolat negativní emoce: úzkost, zděšení, paniku, šílenství…

Čekal jsem na syna před gymnáziem, vyšel kluk, zamával jsem na něj – kluk tak obyčejně pokynul hlavou a šel pryč. Vyšla parta holek a s ní další kluk, tentokrát jsem kynul hlavou já, ta parta pokračovala k autu a zmizela.

Člověk postupem let dospěje do věku, kdy by ho nečekané překvapení mohlo i zabít. Aby neriskoval infarkt, poslouchá pořád stejnou hudbu, jezdí na dovolenou na stejná místa, každé Vánoce dává svým blízkým vždy stejné dárky. Utvrdil se v názoru, že když už jednou něco funguje, není důvod to měnit.

Moderně se tomu říká work – life balance. Stav, kdy se podaří efektivně rozdělit čas a energii mezi pracovní a osobní život, abyste byli spokojení a vaše rodina také.

Řízením, o němž bude teď řeč, nemám na mysli řízení firmy, státu nebo dopravy, ale řízení osobního automobilu. Každodenní nutnost usednout za volant a přesně stanoveným sledem technických úkonů přimět vozidlo k rovnoměrnému přímočarému pohybu za účelem přemístění své osoby na pracoviště.

Jsem z generace, která vyrostla na jídlech české kuchyně, tedy vepřo knedlo zelo, svíčková a další kulinářské skvosty, které člověka po obědě uzemní tak, že se musí jít natáhnout, aby se znovu dostal do formy.

Vyjel jsem z Budějovic a byl jsem v Třeboni. Po delší době jsem se vydal tím směrem – a obchvat Lišova a Štěpánovic udělal z Třeboně předměstí krajského města, jsem si jistý, že kdyby se dnes dělily okresy, Třeboň by už k Jindřichovu Hradci nikdo nepřidal, protože stojí na konci jedné dlouhé budějovické výpadovky.