Galerie Jaroslava Fragnera se jako jediná v republice věnuje jen architektuře. Jejím tématem je v posledních letech především architektura zelená, udržitelná, často představuje i příklady dobré praxe ze zahraničí. V jejím čele stojí už jedenadvacátý rok historik umění Dan Merta. Do Vizitky ho pozvala Alena Rokosová.

Naposledy zaujala knihou Spojenci, která je nejen o osvobození Plzně Američany. Do textů a ilustrací zakomponovává vždy nějaký vzdělávací prvek. Baví ji, když ilustrace dorozvíjí psaný text. „Každou knihu se snažím dělat jinak, něco nového se naučit, protože technik je spoustu. Nějaký můj rukopis v nich ale je,“ říká ve Vizitce. Kde se u ní vzala touha prostřednictví svých knih vzdělávat? A o čem bude ta další s názvem Koniny? Ptá se Karolína Koubová.

Podílel se na prvním i druhém dílu veleúspěšné české hry Kingdome Come: Deliverence. Obor digitálního herectví je podle něj daleko širší než jednotlivé cutscény. „Ty se natáčí v obýváku, kde je naúhlováno přes padesát kamer,“ říká ve Vizitce. „Přirovnal bych to k imerzivnímu divadlu.“ Je hraní v kyberprostoru budoucností herectví? A jak zvládá zahrát stovky postav najednou? Ptá se Ondřej Cihlář. Repríza z 15. 4. 2025.

Jako první žena u nás si stoupla za gramofony. Mimo to kreslí a jako umělkyně by se zase ráda víc věnovala výtvarnu. „DJing je navázaný na to, jakou energii vám dají lidé, je to individuální chemie,“ popisuje ve Vizitce. „Někdy je u skladby pěkné, když splyne s další skladbou a vytváří remix, záleží na náladě věcí a na tom, o co si řeknou.“ Jak hledat nové aranže zavedeným věcem? Jak jim dát esprit? A jak uměním vytvořit větší prostor pro vlídnost? Ptá se Karolína Koubová.

V roce probíhajícího Expa vydaly knihu, která představuje japonskou společnost širší veřejnosti. Publikace Japonský rok je jak pro laiky, tak i pro ty, kteří už o Japonsku něco vědí nebo tam třeba byli a chtějí si své zážitky urovnat. „Japonci jsou schopni chopit se nápadu a dovést ho do dokonalosti,“ popisují Denisa Vostrá a Alice Kraemerová. Jaké japonské umění inspirovalo impresionisty nebo třeba Alfonse Muchu? A mají Japonci čas chodit na výlety? Ptá se Karolína Koubová.

Bydlí na Malé Straně, protože je mu líto nechat centrum Prahy na pospas. Ve veřejném prostoru by rád potkával různý typ lidí, kteří v něm rádi tráví čas, nevyužívají ho jen jako tranzitní území, a také spolu komunikují. Proč zve na piknik do Jeleního příkopu pod Pražským hradem? A proč ho neopouští víra v jednotlivce? Zeptal se ho na to v naší druhé Vizitce s rozhlasové kavárny Radiocafé Ondřej Cihlář. Repríza z 24. června 2025.

Kulturní akce jsou podle něj skvělým nástrojem turistického ruchu, overturismus zase jeho chybným managementem. Je vystudovaný sinolog a Šanghaj má za svůj druhý domov. „Čína jako autoritářská země dokáže vyprodukovat dostatek kvalitní kulturní produkce na to, abychom se jí zabývali a dokázali ji ocenit,“ vysvětluje ve Vizitce. Co všechno se dá vyčíst z čínských filmů o čínské společnosti? A co je to coolcation? Ptá se Karolína Koubová.

Je ředitelkou kůru baziliky sv. Jakuba v Praze a vede Mezinárodní varhanní festival, který se koná už potřicáté. „Neexistují dvoje stejné varhany stejně jako neexistují dva stejní lidé, musíte se s nimi popasovat, skamarádit, být k nim přátelský a musíte vybírat z toho, co varhany nabízí,” popisuje ve Vizitce. Nakolik je pro varhaníka důležitá improvizace? A kdy je možné naše největší varhany ve svatojakubském chrámu vidět? Ptá se Daniel Jäger.

Francouzština mu od začátku šla, jakoby ji už znal. Se svojí ženou Matyldou jsou laureáty Ceny tvůrčí Afriky. Získali ji za překlady frankofonních divadelní autorů. „Jejich časté metafory jsou z jiné kultury. Museli jsme se hodně dovzdělávat o kontextu,“ říká ve Vizitce. Pracoval jako rozhlasový a divadelní dramaturg a dodnes je dramatikem Divadla Golem, někdejšího Divadla na voru. V čem je specifické francouzské divadlo? Jaká je naděje pro Afriku? Ptá se Karolína Koubová.