I když měly na prvním stupni školu rády, na druhém stupni se jejich postoj zdánlivě náhle mění. Část dívek a chlapců postrádá motivaci k výuce do takové míry, že ve škole chybí celé týdny nebo i měsíce. Příčinou můžou být rodinné problémy, nebo vzdor, ale také „jen“ vývojová proměna, na níž jsou rodiče i pedagogové málokdy připraveni. Co za ní stojí a jak reagovat, vysvětluje psychoterapeutka a ředitelka Střediska výchovné péče Svitavska ALFA Vlasta Pechancová. (Repríza)

Děti, jejichž rodiče nepovažují vzdělání za důležité, to mají těžší, pokud chtějí žít jinak. Proto jsou pro ně cenná setkání s lidmi, kteří jim na vlastním příběhu můžou ukázat odlišnou cestu. Škola pak přestává být otravnou povinností, ale prostředkem k plnění snů a dosažení společenského uznání nebo dobrého platu. Kde se můžou děti s takovou osobní podporou setkat, a proč je obzvlášť důležitá pro žáky a studenty romského původu, ukazuje nový díl pořadu Reparát. (Repríza)

Letní tábory a sportovní soustředění patří k dospívání, jenže právě v prostředí s volnějším režimem a silnou pozicí vedoucích se může objevit obtěžování nebo sexualizované násilí. Odpovědí není děti nikam neposílat, ale zjistit si předem, jak konkrétní tábor se sociálním bezpečím pracuje: zda má pravidla i pro vedoucí, určené osoby a mechanismy pro řešení problémů a zda se ptá na zpětnou vazbu. Co si mají rodiče ověřit a jak s dětmi mluvit o hranicích doma i ve škole?

Přírodní vědy a technika dokážou děti nadchnout stejně snadno, jako je odradit. Když se výuka scvrkne na vzorce a definice, přirozená zvídavost opadá a zájem o technické obory s ní. Co ji naopak drží při životě a přivádí mladé zpátky k pokusům i k technice, ukazuje Reparát na učitelích a organizacích, které stavějí na zážitku, přesahu do běžného života a na učení mezi vrstevníky.

Letní prázdniny nejsou pro každé dítě úlevou. Volné týdny bez školy znamenají méně kontaktu s vrstevníky, víc času o samotě, nebo bezbřehé brouzdání na internetu – častěji u dětí ze sociálně znevýhodněných rodin a nepodnětného prostředí, kde chybí finance nebo zájem rodičů o kvalitní volnočasový program. Neziskové organizace po celé republice pro ně chystají letní pobyty, které nefungují jako běžné tábory. Co to dětem a dospívajícím dává a kde tyto akce narážejí na limity?

Školy v Česku běžně doporučují žákům používat aplikaci WhatsApp, aby celá třída mohla komunikovat. Nejen že se skrze whatsappové skupiny sdílí nekontrolovaný obsah, funkce kanály fungují jako sociální síť, kde děti mohou snadno objevit nevhodný obsah, skupiny s radikalizačními materiály a manipulativní chování predátorů – i sdílet nebo vysílat vlastní videa nebo fotky. Jak rizika rozeznat a co dělat, pokud se děti setkají s problematickým obsahem, ukazuje Reparát. (Repríza)

Opustit pohodlí domova a vydat se poznávat svět na vlastní pěst. Tahle klasická výchozí situace z pohádek o hloupém Honzovi má i dnes velký potenciál pro rozvoj sebevědomí a odolnosti mladých lidí. Na vlastní kůži to vyzkoušeli hosté Reparátu, kteří jsou stále školou povinní, ale vedle toho jezdí na expedice a dobrodružné výpravy do přírody. Co jim to dává? A co by doporučili všem rodičům, kteří se bojí své děti na takové akce pustit? (Repríza)

Dětem ubývá spontánního pohybu venku. Podle mezinárodní studie Health Behaviour in School-aged Children, na které spolupracují výzkumníci z Univerzity Palackého v Olomouci, tráví nezanedbatelná část z nich čtyři a více hodin denně u obrazovek a čelí vyšším zdravotním rizikům. Vytvořit prostor pro pohyb přitom nemusí znamenat drahé hřiště: stačí barvy na chodníku nebo dostupný pouliční sport. Jak okolí škol levně propojit s pohybem i s místní komunitou, ukazuje Reparát.

Vztah s umělou inteligencí přestává být doménou dospělých. Necelá třetina českých dětí používá chatbota nejen k učení, ale i jako kamaráda, kterému se svěří s tím, o čem se stydí mluvit s lidmi. Většina rodičů i škol přitom zatím nemá jasná pravidla, jak k těmto vztahům přistupovat. Co dětem pomáhá víc než zákaz a kam míří připravovaná regulace, rozebírá Reparát.

Pracovat ve volném čase a zadarmo?! S takovou výhradou se lidé, kteří se věnují dobrovolnictví, setkávají běžně. Přesto na jejich práci stojí služby, na které systém nedosáhne: zdravotní péče o lidi bez domova, doučování dětí z chudších rodin nebo návštěvy osamělých seniorů. OSN vyhlásila rok 2026 Mezinárodním rokem dobrovolnictví pro udržitelný rozvoj. Co lidi k práci bez nároku na odměnu vede, jak velký je o ni zájem a co je pro ně důstojnou odměnou?