Opustit pohodlí domova a vydat se poznávat svět na vlastní pěst. Tahle klasická výchozí situace z pohádek o hloupém Honzovi má i dnes velký potenciál pro rozvoj sebevědomí a odolnosti mladých lidí. Na vlastní kůži to vyzkoušeli hosté Reparátu, kteří jsou stále školou povinní, ale vedle toho jezdí na expedice a dobrodružné výpravy do přírody. Co jim to dává? A co by doporučili všem rodičům, kteří se bojí své děti na takové akce pustit?

Být úspěšný, bohatý a spokojený – kdo by si tohle nepřál. Nic z toho ovšem nezajistí ani ta nejvíc elitní škola. Co ale současné školství může nabídnout, je trénink rozumného zacházení s penězi. Co musí být součástí a čeho se vyvarovat? O tom před publikem Reparátu debatovali Petr Plecháč, zakladatel platformy TradeCZ, Dagmar Biersaková, projektová manažerka Skoaly, a Zdeňka Hildová působí jako ředitelka vzdělávání České bankovní asociace (ČBA) a ředitelka ČBA EDUCA.

Březen je měsíc knihy a také termín, kdy maturanti odevzdávají seznam přečtených děl ke zkoušce z české literatury. Jedno z nich následně podrobně rozeberou před maturitní komisí. V čem má být pro ně povinná literatura k této zkoušce obohacující? A jak zařídit, aby se do celoživotního čtení nebáli pustit i studenti, kteří se radši drží svého mobilu, než aby listovali knihami?

Jak postavit školu? Vhodná budova a zázemí jsou důležité, ale co dělá školu školou, jsou učitelé a jejich přístup k výuce. Jak dobře sestavit funkční pedagogický tým? Co dalšího musejí ředitelé a ředitelky řešit? A kdo by jim s tím do budoucna mohl více pomoct? V Reparátu o tom mluví Petra Mazancová, ředitelka Svazkové základní školy Pod Beckovem a předsedkyně Učitelské platformy, a Karel Derfl, ředitel Základní školy Vida a předseda sdružení Trvalá obnova školy.

Školní budovy se nestaví na samotách. Ve městech i malých obcích v regionech tak nabízejí příležitost k setkávání různých společenských skupin, a díky svému umístění jsou často navázané na dění v tamní lokalitě. Jak toho můžou využít učitelé a ředitelé škol k obohacení výuky? Čím může aktivní škola vtáhnout do dění i místní lidi, kteří už mají školní docházku za sebou? A jak tohle propojování může pomoct kvalitě vzdělávání?

Jak důležitý je při učení čas na hru, spolupráci a vnitřní prožívání? V čem může umění posilovat u dětí odvahu a jak jim může dát prostor být chvíli samy sebou a bez tlaku na výkon? To ukazuje interaktivní výstavy i cirkusový kurz. Jak dokázaly otevřít dětem mysl a probudit v nich zájem o svět kolem sebe?

Násilí jako způsob řešení problémů nebo frustrace, obdiv k masovým vrahům a teroristům, ignorování pohledu obětí, nekontrolovatelné výbuchy agresivity či okolí i chladnokrevné plánování násilných činů. V případu takového chování mezi dětmi a mladistvími přibývá a hnacím motorem pro ně často bývá obsah na internetu. Jak tyto chlapce a dívky usměrňovat v reálném životě? A co vlastně znamená někoho deradikalizovat?

Zápisy do prvních tříd jsou významným milníkem v životě dětí i jejich rodičů. V zákonem daném novém termínu – během ledna a února – ale může mnoho rodin znejistět: Je naše dítě už dostatečně vyzrálé a připravené na školní docházku? Jak poznáme, že se v září ve škole hladce adaptuje? Jak se pozná nezralé dítě? Co radí psychologové a co se osvědčilo školám? A co pro děti, rodiče a pedagogy znamená, že se zároveň mají omezit odklady?

Poslechněte si odpovědi na dotazy diváků, kteří se přišli na natáčení debaty Reparátu o neformálním vzdělávání. Odpovídají Petra Erguvanli, Martina Dočekalová a Jiří Horák.